I když se ve společnosti stále více šíří únava z vleklé epidemie, pořád můžeme pozorovat nespočet dobrých příkladů, hodných následování, které dokládají hodnotu naší společnosti jako celku. Chtěl bych proto pozdravit, povzbudit a poděkovat těm, kteří by měli být ve školních lavicích, a namísto toho se rozhodli vydat ke službě tam, kde je to potřeba.

Jsou to studenti z lékařských fakult, zdravotnických oborů a další dobrovolníci, kteří se rozhodli v této nelehké době pomoci lékařskému personálu a pacientům. Skutečně oceňuji tuto službu a nemluvím tu teď jako církevní ouřada, ale jako vojín, který si svou povinnou službu odsloužil jako vojenský zdravotník – lapiduch. Z doslechu vím, že pro mnohé z personálu v první linii začíná být vnitřně nesnesitelné každodenní setkávání se smrtí. Chci vás ujistit, že jsem s vašimi pocity srozuměn, znám je a modlím se, abyste dokázali vytrvat.

Dovedu si představit, že pro Vás mnohé je to zásah do života. Rozumím nesnázím, jakým Vám tato doba působí – sám jsem v životě musel několikrát měnit své programy a projekty, přání a plány. Využijte prosím této nenadálé situace ke své formaci, ke svému rozvoji. Přistupujte s laskavostí k personálu, který vaši pomoc určitě vítá, i když se občas můžete setkat s neporozuměním, nebo nepochopením. Vina nikdy není černobílá. Na jedné straně může být vaše neznalost prostředí, na druhé straně nálada spojená s dlouhodobým stresem a nepřipraveností na nastalou situaci. Chci se rovněž obrátit na zkušené, déle sloužící zdravotníky: mějte trpělivost a myslete na své první okamžiky ve službě. Určitě také nebyly snadné. Předávejte své zkušenosti s vlídností a nadhledem, úroveň nastupující generace je především vizitkou nás, služebně starších.

Rovněž je třeba apelovat i na nemocné, aby se snažili být dobrými pacienty, kteří mají trpělivost s ošetřovateli. Pacient není jenom nemocný, ve smyslu biologicko-medicinálním, ale také strádá duševně. Jak říkal lyonský biskup Irenej, už před 18-ti stoletími, „Slávou Boží je Člověk“, obraz Boží. Tedy nejenom útvar za masa a kostí, ale také z rozličných niterních pocitů, vědomí a svébytné duše.

Proto bych chtěl vyjádřit poděkování nemocničním kaplanům, a těm duchovním všech církví, kteří především ve velkém areálu hlavního města, kde je soustředěna většina medicíny, pečují i o tuto nemateriální stránku našeho bytí.

Ujišťujeme Vás o naší modlitbě, nezapomínáme na vás.

+Dominik Duka