Mám rád svoje město, ve kterém jsem se narodil Já i moji rodiče. Jsem lokální patriot a jsem na to patřičně hrdý. Jsem také Rom a stejně hrdě se k tomu hlásím. Sleduji proto i věci, které s mým městem souvisí a musím suše konstatovat, že v porovnání s jinými městy, kde je koncentrace Romů vysoká tak jako u nás, jsme na tom celkem dobře. Pochopitelně, že je tu nezaměstnanost, ale v současné době určitě není vázána na příslušnost k nějaké skupině. Bez práce je spousta lidí, staří, mladí, tlustí, tencí, Romové i ti ostatní...
Když se jedinec pasuje do pozice hlasu národa, tak je nutné být vždy ve střehu. Jestli někdo začne větu tím, že Romové chtějí, Romové požadují atp., tak je potřeba, aby se Romové vždy ozvali a dementovali dementní stanoviska. Toto není o nějaké falešné loajalitě, ale o zdravém rozumu. Rozumný Rom je nad věcí a nežaluje, ani Erbena, ani Ladu, ani Máchu o Němcové, ani nemluvím.
Minulý týden jsem byl pozván na jednání místní samosprávy se zástupci romské komunity ve věci plánování společných postupů a strategií, které povedou ke zlepšení soužití mezi minoritou a majoritou. Nevím čím jsem si pozvání zasloužil, ale rád jsem přijal. Vidět a slyšet něco takového se jen tak často nepoštěstí.