Je zvykem touto dobou bilancovat úspěchy, neúspěchy a možnosti uplynulého roku. Krátce se proto pozastavím nad záležitostmi, které vzbudili mou pozornost. Bylo toho celkem dost, ale nic moc pozitivního a proto na závěr musím jít hodně dolů a hodně blízko, abych nepropadl skepsi v tomto svátečním období a budu se i trochu kasat.

Počátkem roku 2012 nám tu vznikl nový politický subjekt Strana rovných příležitostí. Členská základna a zejména Výkonný výbor strany včetně předsedy a místopředsedů zavdává důvod domnívat se, že se jedná o subjekt tzv. romský. Hájící zájmy konkrétní národnostní menšiny. Můžeme toto vymezení kritizovat, ale faktem zůstává, že od doby ROI, je to první takový zjev v naší zemi. Musím pochválit velice dobré načasování založení SRP právě ve volebním roce. Očekával jsem proto masivní zakládání městských organizací po celé republice a útok v krajských volbách. Očekávání však bylo zklamáním. Vím jen o jediné MO a volební lístek SRP hledala spousta Romů v obálce s volebními lístky marně. Tím pádem se mnoho záležitostí a jejich řešení odsunula na další roky a to je velká škoda. Tisková prohlášení a tanečky se Zmocněnkyní nejsou tak efektivní jako by býval byl nějaký ten romský kandidát v krajských volbách do zastupitelstva. Pár Romů na kandidátkách jiných politických subjektů a různých regionálních hnutí jsem také zahlédl, ale místa to byla vesměs nevolitelná v druhé desítce a dále. Vykroužkovat Romáka do zastupitelstva Kraje bylo možno, ale tady opět selhala osvěta mezi romskými voliči a jejich volební morálka. Takže se nyní můžeme těšit na pár let uplakaných komentářů ve smyslu, že nejsme v rozhodovacích funkcích, že nemáme podíl na věcech veřejných a že nás tam nikdo nepustí a tím pádem paternalismus bude i nadále způsobem řešení romské problematiky.
Dále jsem letos očekával masivní aplikování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, kterou Vláda ČR schválila na podzim roku 2011. Velice jsem se zmýlil, když jsem předpokládal, že opatření uvedená v tomto materiálu, budou zaváděna v praxi. Částečně, minimálně se tomu skutečně děje, ale osobně to vnímám jako velmi nedostatečné uchopení této strategie. Také velká škoda, neboť mnohé způsoby řešení určitých problémů jsou v této Strategii boje proti sociálnímu vyloučení dobře popsány a věřím, že aplikací některých z nich v praxi by se mnohé věci pohnuly k lepšímu.
Ani letos jsem se nedočkal vzniku nového zákona, který by konkrétně ošetřil záležitosti ohledně sterilizace romských žen a odškodnění za tento nešetrný a mnohdy evidentně pod nátlakem provedený zákrok. Takových případů bylo v minulosti celkem dost a mnohé takto na zdraví poškozené ženy dodnes nebyli za toto odškodněné. To mě mrzí a doufám, že se ledy pohnou a tato věc bude co nejdříve podchycena samostatným zákonem.
Dále bych však nechtěl být příliš skeptický a proto poukáži na pár pozitivních záležitostí. V první řadě jsem velice potěšen z toho, že v tomto roce nebyla taková koncentrace proti romských demonstrací tak jako v roce předešlém. Práce medií směrem k romské komunitě se také zlepšila, až na pár excesů jako Břeclav. Víc bych se k mediím nevyjadřoval, nerad bych to zakřiknul. Podívejme se, ale kolem sebe a pokusme se najít něco pozitivního, co bychom od presentovali jako úspěch. Například u nás ve městě se Romové podílejí na vzniku strategického plánu rozvoje města, jsou jako součást komunitního plánování sociálních služeb nositeli konkrétních cílů. Netvrdil bych proto, že nelze podílet se na věcech veřejných, alespoň částečně. Ano v těch volbách jsme se my Romové opět vyautovali sami, ale i tak bychom neměli klesat na mysli. Usilujme o změny k lepšímu, angažujme se na té své místní, lokální, regionální a klidně i celostátní úrovni. Přestaňme neustále ždímat staré spory mezi sebou a osočovat jeden druhého z nekalých úmyslů. Bilancování tohoto roku nám jasně ukazuje, že více jsme toho mezi sebou prohádali na facebooku a v diskuzích na Romea cz., než vyřešili ve prospěch těch nejchudších, nezranitelnějších a potřebných.
V organizaci, kde jsem zaměstnán je mnoho romských zaměstnanců a to i na manažerských pozicích. Naše děčínská pobočka Poradny pro občanství, občanská a lidská práva letos ukončila projekt ve spolupráci s Úřadem práce, kde jsme padesát obyvatel sociálně vyloučených romských lokalit a dlouhodobých uchazečů o zaměstnání umístnili na dotované pracovní místo a to navzdory zažitým předsudkům. S 20 z nich byla prodloužena pracovní smlouva zaměstnavatelem a jejich práci nyní již hradí tito zaměstnavatelé. To znamená, že letos nám vypadlo 20 lidí z bludného kruhu sociálního systému a tím pádem bylo 20 romských rodin pozitivně ovlivněno. Mám ze sebe radost, jsem spokojen se svou prací a pochopitelně bych tady mohl hovořit o úspěších v testingových aktivitách rovného zacházení, nebo o strategické litigaci a dalších věcech, které mění věci k lepšímu a jsou v souladu s poskytováním sociálních služeb. Mohu hovořit sáhodlouze o desítkách vyřešených problémů s předlužením, bydlením atd., ale neudělám to. Raději se zeptám čtenáře tohoto článku, jestli i on má radost ze své práce. Jestli i on v tomto roce udělal něco ke zlepšení nepříznivé situace a jak jeho angažmá ovlivňuje dění uvnitř komunity jejíž je součástí. Ptát se jestli jsme spokojeni s uplynulým rokem je sice hezké, ale je to klišé, zeptejme se raději, jestli jsme spokojeni sami se sebou, se svým přístupem a svou prací pro blaho svého okolí. Máme totiž před sebou opět nový rok, jsme na startu něčeho nového a můžeme proto udělat za spoustou věcí tlustou čáru a začít s čistým listem papíru. Nebojme se změn a progresivních názorů a sami zavelme k frontálnímu útoku.