Je několik zásadních věcí, které přímo ovlivňují integrační proces a nejsou doposud adekvátně ošetřené. Tím mám na mysli nejenom záležitosti směrem dovnitř romské komunity, ale také a to v zásadní podobě, jsou to strategie uvnitř romské komunity a směrem ven.

SOCIÁLNÍ BYDLENÍ:

Mantra, kterou se velice často v současné době zaklíná, kde kdo. Definovat tento atribut nesvede, ale nikdo. A proč to nikdo nesvede? No , protože v současné době není prozatím ošetřeno samostatným zákonem co to vůbec takové sociální bydlení je. Jsou to holobyty, Unimobunko-čunkodomy, malometrážní byty, nebo standardní byty? Jsou to jednotlivé byty roztroušené po městě? Jsou to byty v jedné budově ve městě? Jsou to byty v jedné budově mimo centrum, někde na periferii v samostatné budově? Bude se tím pádem tvořit nová sociálně vyloučená lokalita? Kdo tyto byty bude provozovat a za jakých podmínek? Město, soukromý subjekt? Komu jsou (budou) tyto byty určeny a za jakých okolností budou přidělovány? Seniorům? Zdravotně postiženým? Svobodným matkám? Dlouhodobě nezaměstnaným a závislým na sociálním systému? Nebo chudým Romům? Situací, kterých jsme svědky, nebo přímými aktéry, ať už v Ostravě, nebo v Předlicích v Ústí nad Labem, bude přibývat a absence sociálního bydlení je klíčová. Bez konkrétního zákona se, ale nikam nepohneme. Teda hýbat se dá i nyní, ale je to takové divoké a snadno napadnutelné, ať, už to uchopí města, nebo podnikavci. Nebuďme však skeptici a nalijme si čistého vína. Na tomto zákoně se v současné době pracuje a to je dobře. Sice jsem si nevšiml, že by romské autority, aktivisté atd. nějak zásadně lobovali a participovali na tvorbě zákona, ale snad se rozhýbou a začnou kolem toho více panáčkovat. Ono by se totiž mohlo dost dobře stát, že vznik zákona sice iniciovaly katastrofální podmínky bydlení severočeských Romů na ubytovnách atp., ale v konečném důsledku bude cílová skupina, pro kterou je sociální bydlení určené, popsaná v zákoně hodně překvapujícím způsobem.

SPOLUPRÁCE UVNITŘ:

S jedním souvisí i druhé. V současné době by proto měli romští aktivisté, romští politici, Romové v radách a výborech bedlivě sledovat vznik tohoto zákona a lobovat tak jak to předvádějí organizace seniorů, nebo tělesně postižených. Svaz tělesně postižených předvedl dokonale co je to efektivní frontální útok v nedávné době v záležitostech kolem S-karet. Perfektní mediální a lobbingová práce, klobouk dolů. Své zájmy umí hájit excelentním způsobem. A co Romové? My stále nedovedeme spolupracovat sami se sebou, natož v zájmu celku. „Oponent je nepřítel“ a tím pádem se s takovým nespolupracuje. To je zásadní problém. Ano jsme dobří v diskuzích na facebooku, kde je však od názorů velice daleká cesta k činům. Navíc tyto diskuze jsou plné osobních útoků a nevraživých reakcí. Pak to dopadá tak, že Ondrej nikdy nebude sedět vedle Radka, natož, aby s ním spolupracoval a David, nemůže přijít na jméno Patrikovi, protože ho jednou urazil a tak nikdy, už s ním nepromluví. Sám vím, o čem mluvím, také jsem pár lidí poslal někam a nemám z toho dobrý pocit. Ano názory jsou různé, diskuze se překlápí v polemiky, ale jsou určité segmenty, kde panuje shoda. V otázce sociálního bydlení by mělo konečně zaznít také něco zevnitř romské komunity a nejenom to. Měla by se začít formovat spolupráce napříč názorovými proudy. To je však velice obtížné a bude to chtít hodně pokory. Jenže naše ega mohou velice negativně ovlivnit zásadní záležitosti týkající se celé komunity.
Právě nyní je ta fáze, kdy bychom měli začít spolupracovat, při participování na vzniku zákona a lobovat u svých poslanců, kontaktovat výbory a odborné pracovní skupiny. Tady je ten prostor pro ukázku naší síly, nebo slabosti. Potenciál tu je o tom nepochybuji.

SOCIÁLNÍ PRÁCE S ROMSKOU KOMUNITOU:

Jsem rád, že pracuji v organizaci, kde Romové zastávají pozice sociálních pracovníků, vedoucích poboček a jsou součástí manažerského týmu. Čeští kolegové, právníci, sociální pracovníci, metodici, atd., jsou skvělí, zapálení pro věc a jsou to profesionálové každým coulem, mě však nejvíce udivuje ten prostor, který dostali právě romští kolegové. Prostor a možnost nejenom pracovat s klientem, ale přímo ovlivňovat strategie, podílet se na tvorbě projektů a plánovat cesty a směry kudy se efektivně ubírat v rámci integračního procesu a v práci s cílovou skupinou. Tohle není v tuzemsku až tak obvyklé (pochopitelně čest výjimkám). Ano, máme tu armádu pracovníků v sociálních službách rekrutujících se z řad Romů, kteří jsou ve své práci horliví a v různých organizacích pracují na plný plyn. Škoda jen, že v hierarchii některých NNO nejsou tak vysoko, aby mohli přímo utvářet a ovlivňovat směřování a cíle konkrétních organizací a tím pádem mít vliv na tom jakým způsobem pracovat s cílovou skupinou, atp.. Od toho se totiž odvíjí většina zásadních záležitostí. Účast v pracovních skupinách při magistrátech měst, angažmá v Komunitním plánování sociální služeb v obcích a městech, lokální partnerství Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách, atd. Paternalistické tendence jsou důsledkem toho, že samotní Romové nemají prostor podílet se na vývoji a v některých případech, ani neusilují o vytvoření tohoto prostoru. Tento prostor si však musíme vydobýt, ten nepadá do klína sám od sebe a nikdo nám ho nevykřičí. Rezignovat by se mohlo vymstít. Smělé názory a snahy o průnik a narušení statu quo, nesmějí být jen plácnutím do vody. Píle a usilovná práce vede k úspěchu a mnohdy ke kariérnímu postupu, přičemž se otvírá prostor pro vlastní návrhy a invence. Tady je potřeba usilovně pracovat na změně.