V první řadě bych nerad, aby vznikl dojem, že Romové obecně jsou sociálně vyčlenění a že jejich/naše integrace do společnosti se týká celé jedné národnostní menšiny občanů ČR. Mnozí z nás jsou integrováni do společnosti, spousta z nás Romů se necítí být sociálně nezačleněna. Pokud bych ve svém blogu použil slovní spojení jako: Romská integrace, nebo sociální začleňování Romů, tak vězte, že nehovořím v obecné rovině a prosím vás o takové nazírání. Děkuji. Na druhou stranu všichni občané této země pociťujeme, že tu nějaký problém skutečně je a že by bylo zapotřebí tento začít konečně řešit. Nikoliv řešit tak, aby se co nejdéle řešilo a bylo na chleba pro armádu absolventů sociálních fakult a další expertů. Nýbrž řešit efektivně, nehledě na popularitu nutných opatření

Pokud bych měl novodobou historii našeho státu za jejích 25 let nějak objektivně hodnotit ve smyslu řešení romské problematiky. Tak v zápalu skepse a trudomyslnosti nemám dostatek spisovných slov ve své hlavě. Sedím u té klávesnice a uvědomuji si, že bych nejspíš asi s tímto pocitem dokázal právě teď sepsat celý slovník vulgarismů, ale nedaří se mi vypotit nic pozitivního. Já skutečně nevidím v této věci nic, co bych mohl nazvat dobré řešení, krok správným směrem, východisko ze situace, atd. To pochopitelně neznamená, že by se v této věci nic nedělo. Dělo se toho naopak mnoho. Mnoho zbytečného, mnoho neúčinného, mnoho předraženého a mnoho věcí se popsalo ve výročních zprávách (papír snese hodně a tvůrci těchto výročních zpráv jsou skuteční mistři v popisování vlastních úspěchů). Pravidelně v určitých periodách vychází nová Koncepce romské integrace. Je tu Strategie romské integrace. Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Dekáda romské inkluze. Máme vlastní Radu vlády pro záležitosti naší menšiny, ostatní národnostní menšiny mají smůlu a musí jim stačit, že jsou v Radě vlády pro národnostní menšiny (i v této Radě vlády pro národnostní menšiny, máme my Romové své zastoupení a pak že se toho dělá málo). Mohl bych pokračovat a sypat z rukávu další a další příklady toho co se za poslední roky mělo stát prostředkem k vyřešení. Mimochodem vláda ČR svým usnesením shora zmíněné i nezmíněné dokumenty vždy posvětila nejspíš v očekávání světlejších zítřků.
Před necelými deseti lety jsme se díky GAC a jejich analýze objednané pro potřeby MPSV ČR dozvěděli, jak moc dramatické to ve skutečnosti je. Rok 2006 byl tím rokem, kdy se začalo veřejně hodně probírat téma sociálně vyloučených romských lokalit. Výzkum prokázal, že tu v naší zemi máme 300 sociálně vyloučených romských lokalit (takových romských ghett), kde jejich obyvatele počítáme v řádu deseti tisíců a kde je nezaměstnanost 80 % a více, kde můžeme vyvěsit vlajku a děkovat Bohu, když místní děti dochodí alespoň Základní školu. Do těchto lokalit se v následujících letech nahrnula armáda sociálních pracovníků z nevládních neziskových organizací a začali řešit, vznikla Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách a začala také řešit. Řešilo se a implementace opatření řešících stojí finance. I řešitel chce výplatu za práci ( není placen úkolově to by umřel hlady, ale hodinově a pochopitelně adekvátně štědře ke svému bakalářskému titulu z oboru sociální práce). Vyčlenily se vládní prostředky, evropské fondy, MPSV dalo k dobru několik otevřených výzev a podávali se granty a žádalo o dotace a miliony lítali. Nějakých deset let se teda analyzovaný a jasně definovaný problém řeší. Řeší se celkem za velké peníze. Po těch letech a množství podpořených projektů by jeden myslel, že miliardy došly tam, kam měly a jejich utracení přinese výsledek. V současné době zhruba deset let po té, se vypracovala znova analýza ohledně sociálně vyloučených romských lokalit. A po vyčerpání miliard na dotacích k realizování projektů zaručujících integraci Romů a vyřešení sociálního vyloučení Romů se stalo něco nepochopitelného. Všichni ti experti na problematiku, všichni ti absolventi sociálních fakult, všichni ti zapálení pro věc, všichni ti prvoplánoví Romofilové se svými dobráckými úsměvy, prostě situaci nevyřešili (tak jasný, je to přeci běh na dlouhou trať), nezlepšily (určitě mnoho klacků pod nohama a nálady ve společnosti nepřály zdárnému vyřešení) a dokonce ani neudrželi v původních černých číslech (rozmohly se totiž doposud neobvyklé nešvary jako třeba obchodování s chudobou a rozmohla se diskriminace). V sociálně vyloučených romských lokalitách je oproti původním (rok 2006) osmdesáti tisícům, nyní (rok 2015) již nějakých sto deset tisíc obyvatel. Takže nikoliv cesta z ghetta, ale příchod dalších 30 tisíc obyvatel do ghetta. Z těch 300 sociálně vyloučených romských lokalit je po deseti letech (usilovné práce na integraci Romů v naší zemi), už 600 sociálně vyloučených romských lokalit. Stalo se něco, co zdravým selským rozumem nelze pojmout, ale co nepochybně nějaký expert na sociální začleňování například z Člověka v tísni vysvětlí jednou větou a nejspíš i přesvědčí o své „pravdě“ spoustu lidí. Proč právě organizace ČvT? No proto, že veřejně avizují, že od roku 2006 pracují s obyvateli sociálně vyloučených lokalit v rámci Programů sociální prevence (PSI). V současné době působí pracovníci PSI v 60 městech v České republice. Celý tým tvoří okolo 200 zaměstnanců, mezi které patří terénní sociální pracovníci, poradci, vzdělávací pracovníci, koordinátoři. A sociálně vyloučených romských lokalit světe div se, všem poradcům a koordinátorům navzdory, od roku 2006 neubylo. Jejich počet se naopak zdvojnásobil a to nehledě na tvrdou dřinu týmů z ČvT. Jsem si pochopitelně vědom toho, že například ředitel těchto PSI Jan Černý by mi na jednom odstavci vysvětlil, jak moc se pletu.
Snad ani nechci počítat, kolik do toho všeho celkem, do všech projektů, všech organizací, ale i obcím (neb i ony zvesela grantují se zájmem o romskou integraci), bylo mezi lety 2006 – 2015 napumpováno peněz z MPSV, z ESF fondů, dotací a grantů z jiných zdrojů. Pohybujeme se, v řádu miliard o tom není pochyb. Za miliardy bylo dosaženo zhoršení výchozího stavu? Je to normální? Tím nechci tvrdit, že všechny nevládní neziskové organizace zaměřující se na integraci Romů a sociální začleňování, jsou k ničemu, ve své činnosti skutečně neefektivní a sledují jen svůj vlastní zájem. Znám minimálně dvě, které jsou efektivní, jde jim skutečně o pozitivní změnu situace a mají úroveň.
Abych však jen nekritizoval všechny kolem. Romové jako statický objekt a cíl sociálního inženýrství mají také spoustu másla na hlavě. Ti z nás, kteří mají schopnosti a zejména možnost učinit něco pro obecní blaho naší komunity, mají morální povinnost toto činit. Musí se soustředit na ty nejpotřebnější a nejchudší, kteří to od nich očekávají, protože věří, že zajistí pozitivní změny k lepšímu. Tito schopní Romové s možnostmi, však absolutně selhali. Buď se z takových jedinců stali a stávají systémový kolaboranti, kteří svojí přítomností na teplém místečku dělají alibi těm, co nic vyřešit nechtějí. Nebo se sdružili a hned toužili po spolupráci se státními institucemi, což avizovali ve svém prvním veřejném prohlášení a ČTK měla žně. K žádné extra dlouhodobé a plodné spolupráci nikdy nešlo. Pokud ano a pokud je taková spolupráce účinná a dlouhodobě klíčová pro zmíněné státní instituce, tak super. Jen se obávám, že je tato spolupráce absolutně tajná, protože se o ní veřejně neví a ČTK nepíše. Když však takové party romských elit a myslitelů vznikaly (tu v Brně, tu v Praze, tu v Svinošicích) měli našlápnuto a sebedůvěrou zářili. Ať už to byly Mladí Romové (jejich název) se svým Krizovým štábem, nebo to byla padesátka Romů většinou ve zralém věku (doslovná citace z jejich prohlášení ta zmínka o zralém věku) atp., vždy měly a mají něco společného. Vždy tu je zjevný mediální zájem a jistá senzace, ale jen na startovní čáře. Činnost a následné úspěchy spolupráce při řešení, nebo dokonce vyřešení situace nikde zmíněny nejsou. O tom se mediálně mlčí a tak se nabízí závěr, že tyto bubliny splaskávají ještě rychleji, než se nafoukly. Proč se tyto spolky zjevně inteligentních a nejspíš vzdělaných Romů nezaměřili na přímou práci se soukmenovci v lokalitách, nezačali pomáhat těm nejpotřebnějším přímo a za přispění vlastních kapacit, je nepochopitelné. Nepracovali a nepracují, na sociálním povznesení chudých Romů. Nešíří uvnitř komunity mezi obyčejnými chudými Romy myšlenku emancipace. Nechápou emancipaci jako společenský a historický jev vymanění se vlastní silou z nerovnoprávného postavení. Chtějí být vymaněni společností, kde se cítí být utlačováni. Jak paradoxně a stupidně zní? On je to, ale fakt, absolutní většina těchto chtěla a chce být hlavně partnerem do dialogu, nejlépe pro vládu ČR. Nechápou, že bez masivní snahy a úsilí většiny Romů po emancipaci, může společnost zajistit jen individuální rovnoprávnost. A ta tu ošetřena je celkem obstojně. Je teda nepochopitelné co na té vrcholné úrovni v dialogu se státními institucemi (nejlépe s vládou ČR) chtějí pro blaho národa a povznesení komunity učinit. Elita romského národa sdružená ve zmíněných spolcích a s výsledky své činnosti, kterou jsou neznámé působí bezpohlavně, bezzubě, nemastně neslaně. Neschopnost těchto našich romských mudrců vložit se za těch 25 let účinně do řešení situace a vlastním přičinění zlepšit postavení nejchudších a nejvíce zbídačených Romů živořících v sociálně vyloučených lokalitách svědčí o tom, jak moc neschopní jsou.

Tak za dalších deset let se těším na aktuální situaci v tomto etnobyznysu.