Projednávání návrhu zrušení koncesionářských poplatků se podobá nekonečnému seriálu. Dnes se bude projednávat v Senátu znovu. Postoj politických stran se nezměnil. ODS je pro zrušení ČSSD proti. U lidovců člověk neví, zvlášť teď když ani nevíte kdo je ještě lidovec a kdo už TOP09. Takže nemusím být jasnovidec, abych nevěděl, jak kdo bude vystupovat.

Senátor Richard Svoboda:
Systém výběru tzv. koncesionářských poplatků je přežitý a odpovídá době svého vzniku, tedy 20. letům minulého století. Vede mimo jiné k nesmyslným debatám a výkladům, jaké technické zařízení ještě podléhá nesmlouvavému výběru a jaké už nikoli. Takzvané koncesionářské poplatky už dávno nejsou selektivní a dobrovolnou platbou a nemají tedy ani charakter koncese ani poplatku za službu.


Předloha chce pouze a jedině nákladně vybírané stokorunové odpustky za vlastnictví televizních a rozhlasových přijímačů vybírat levněji, sečíst v příslušné kapitole státního rozpočtu a umožnit nezávislému kontrolnímu úřadu, aby prověřil, zda tyto prostředky byly užity v souladu s potřebami občanů a se záměrem zákonodárce.

Senátor Ivo Bárek:
Zákon není poptáván jak Českým rozhlasem, Českou televizí, tak ministerstvem kultury či vládou ČR. Český rozhlas a Česká televize ve svých stanoviscích jednoznačně vyjádřili negativní postoj k návrhu zákona, zejména upozorňují na to, že základním principem médií veřejné služby je jejich nezávislost. Tuto nezávislost může dle jejich stanoviska zajistit pouze nezávislé financování.

Systém výběru poplatků v České republice je tradičně mnoho let funkční, stabilizovaný a dostatečný. Návrh zákona má negativní dopad na státní rozpočet ve výši 7,8 miliardy korun, což v době stávající krize je značně problematické a neodpovědné.



Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:
Jsem přesvědčena o tom, že návrh je potřeba zamítnout, protože fakticky jde o zestátnění veřejnoprávních médií. Tedy o přímé podřízení politickému vlivu.

Myslím si, že i v zájmu komerčních médií a především jejich pracovníků je, aby veřejnoprávní média zůstala co nejméně závislá na jakémkoli politickém vlivu.

Reálně by také hrozilo to, že tato média by opanovalo vždy vládnoucí či nejsilnější politické uskupení a získalo by tak propagandistickou výhodu nad svými politickými soupeři.

Jestliže tedy, abych to ještě vysvětlila, chudší vrstvy obyvatelstva jsou v situaci, ve které si rozmyslí, zda budou platit u lékaře, nebo něco koupí dítěti, jsou to tytéž chudší vrstvy, které většinou nemají na internet a jejich mediální gramotnost je příliš nízká na to, aby si veškeré informace k vytváření svých občanských názorů k podložení například volebního chování opatřili sami jinou cestou. Aby tedy objektivní informace získali třeba ze zahraničního tisku anebo tak, že se budou zúčastňovat nejrůznějších jednání, ke kterým mimochodem jinak ani nemají přístup.

Senátorka Soňa Paukrtová:
Já jsem přesvědčena o tom, že není dobré jakýmkoliv způsobem navazovat veřejnoprávní média na státní rozpočet.
Uznávám, že výběr koncesionářských poplatků nemusí být příliš efektivní. Pak je třeba, po mém soudu, zamyslet se nad její větší efektivitou.

Asi je pravda, že by třeba senioři nemuseli platit koncesionářské poplatky. Pak je možné debatovat o tom, zdali některé věkové kategorie by nemusely platit tyto koncesionářské poplatky. Uznávám i skutečnost, že název je dnes přežitý.

Na druhou stranu si myslím, že zachovat alespoň částečnou nezávislost médií tím, že Parlament skutečně schválí výši poplatku, a výběr se děje nějak mimo toho, aby to mohl jakýmkoliv způsobem Parlament ovlivňovat, to mi připadá jako řešení daleko správnější, než zatěžovat státní rozpočet 7,8 miliardami.

Já bych se hrozně bála tento systém měnit. Už proto, že on do jisté míry funguje. A znovu říkám, jestli jsou tam nějaká slabá místa v neefektivním výběru, tak to je přece do jisté míry technický problém. Nepřipadá mi dobré systém měnit.

Senátor Tomáš Julínek:
Jednak tady došlo k záhadnému předpokladu, že když se budou platit veřejnoprávní média ze státního rozpočtu, tak se bude zvyšovat daňová zátěž občanů. A říká to ještě představitelka ČSSD, která má v plánu zvyšovat daně apriori jenom proto, aby mohla rozdělovat peníze.

To přece nic nehovoří o nějakém zvyšování daňové zátěže. Vždyť je to snížení daňové zátěže, když někomu zrušíme 180 Kč měsíčně!

Stabilita státního rozpočtu narušena nebude. Ale bude přece narušen rodinný rozpočet lidí. To je snad logické. To přece sociální demokraté znají perfektně. Přece je to úplně jasné, ne?

Já prostě nechápu, jak může sociální demokrat zapomenout na to, že když někomu vyměřuji daň, tak ho zatěžuji, a že když v dobách krize je problém se stáním rozpočtem, tak je sakra také problém s rodinným rozpočtem.

Senátor Petr Vícha:
Pravděpodobně budu vyloučen z klubu ČSSD poté, co tady teď prohlásím, že nemohu jinak, než podpořit ODS a její postoje.

Když jsme tady při minulém jednání pléna schvalovali ten tzv. Janotův balíček, kolegové z ODS navrhli doprovodné usnesení, a já se přiznám, že jsem pro ně hlasoval. Usnesení říkalo, že bychom neměli přijímat v legislativě žádná opatření, která by zvyšovala deficit státního rozpočtu. A já proto nemohu jinak, než dnes hlasovat v duchu tohoto usnesení - pro zamítnutí tohoto zákona.

Senátor Jan Hajda:
Systém funguje. Není nutno změny.

Pokud by se kolegové pozorně dívali kolem sebe a chtěli mít závislost médií na státním rozpočtu, tak víte, jak to dopadlo, když to provedlo Polsko. O prázdninách, o dovolených nevysílal polský rozhlas týden, poněvadž nebyly peníze ve státním rozpočtu.

Jsem sociální demokrat, znám situaci nezaměstnaných, znám složitou současnou situaci rodin s dětmi. A na základě informací, které mám hospodářský výbor o deficitu státního rozpočtu, vím, že budou potřebovat tito lidé peníze na něco jiného, nežli poslouchat Rolling Stones.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:

Já vím, že to je stejně zaplaceno občany. Ale vážení, ruku na srdce. Vždyť přece víte, kolik lidí se i dírám ponechaným v zákonech vyhýbá placení daní, placení pojištění.

Já si myslím, že není nic nemravného, ba naopak, když sociální demokracie zcela legitimně ve svém programu, ne někde pokoutně, říká, že chce zatěžovat více daněmi z těchto důvodů, které tu uvádím, těch velkých schodků a velkých nákladů, ty skupiny, které jsou příjmově nejsilnější, a chceme to způsobem, který je zcela běžný, obvyklý v evropské, západoevropské a řekl bych euroamerické civilizaci.

Víte, ono když zase přesuneme do mandatorních výdajů státního rozpočtu tuto položku, zase to bude voda na mlýn těch, kteří budou říkat, vidíte, máme velké mandatorní výdaje, musíme je snižovat.

Senátorka Marta Bayerová:
Tento návrh zákona ohrožuje nezávislost českých veřejnoprávních médií. Vyjádřila jsem obavu, že jejich financování ze státního rozpočtu vytvoří tu nejsilnější možnou závislost médií veřejné služby na politickém a hospodářském vlivu, a totiž závislost finanční.

Pokud by byly výdaje na veřejnoprávní média součástí mandatorních výdajů, budou je mnozí z nás krátit v rámci úspor snadněji, než výdaje na konkrétní potřeby našich občanů. Budou zkrátka na ráně jako jedny z prvních.

Senátor Jaromír Jermář:
Já samozřejmě budu hlasovat také pro zamítnutí tohoto zákona.

Senátor Karel Šebek:
Současný stav je určen zákonem, který se přežil. Současný návrh nesměřuje proti nezávislosti médií, a pokud někoho ohrožuje, tak výběrčí poplatků a exekuční kanceláře. Budu pro něj samozřejmě hlasovat.

Senátor Jiří Pospíšil:
Je úplně jedno, jakou cestou jdou mandatorní příjmy v tomto případě do určených míst, to znamená do rozhlasu a televize, jsou-li povinnými bez ohledu na to, zda někdo poslouchá rozhlas, kouká se na televizi.

Není pravda, že systém televizních poplatků funguje. Už byla řada akcí a řada výhrůžek všem neplatičům a řada velmi exemplárních a drastických vymáhání od lidí, kteří to neplatili. Mimo to ten systém je podstatně dražší na vlastní náklady.

Senátor Tomáš Töpfer:
Chtěl jsem se jenom zeptat prostřednictvím pana předsedajícího, jestli za tyto velkoplošné obrazovky Senát také platí koncesionářský poplatek. Je to přístroj, který může přijímat televizní signál. Mně by to zajímalo, možná, že nám na to pan kancléř odpoví.

Já myslím, že tento starý zákon, kdy ještě televizní přijímač byla takováto bedýnka pro exkluzivní dívání (…) už dávno není televize. To je v našich představách, že televizní přístroj je ta lampová skříňka.

My se dostáváme do pasti, že každý podnikatel musí za všechno, co je schopno přijímat televizní signál, platit koncesionářský poplatek.

To je plošná daň, nespravedlivá daň.

Já vůbec nechápu, proč by financování z veřejného rozpočtu mělo být ovlivňováním nezávislosti. Přiznejme si, jak se tady volí rady, mluvme na rovinu, že se volí podle politického klíče, že každá ze stran podle výsledků voleb si nárokuje určitý počet členů.

Senátor Jaroslav Kubera:
Je to podobné jako kdyby člověk, který má řidičák, si musel koupit dálniční známku. Třeba vůbec nemá auto, ale máš řidičák, mohl bys jezdit. Tak nám tu dálniční známku zaplať.

Senátor Jiří Čunek:
Musím říci, že souhlasím s mnohými důvody, kterými pan senátor Svoboda zdůvodňuje předložení tohoto zákona. Určitě ztráta 300 - 400 mil. korun je ztráta ohromná, ztráta na byrokracii.

Já se skoro domnívám, že mezi námi není nikdo, kdo by řekl, že naše veřejnoprávní televize je stoprocentně veřejnoprávní, že její program je stoprocentně vyvážený, že dává všem stranám sporu, o kterých informuje mnohdy ve velmi bulvárním vydání skutečně stejný prostor.

Nemohu tento návrh zákona podpořit, jakkoliv je v mnohém velmi dobrý.

Senátor Luděk Sefzig:
Všichni přece cítíme, jak šroubovaným způsobem se zdůvodňuje výběr tím, že někdo odebírá proud a vlastní televizi. To je stejná filozofie, jako kdyby státní zastupitelstvo navrhlo, že muži musí být všichni obžalováni ze znásilnění, protože na to mají přístroj. To přeci nemůžeme přijmout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:
Trvám na tom, že návrh navázat financování veřejnoprávních médií přímo na státní rozpočet je faktickým zestátněním těchto médií.

Senátorka Liana Janáčková:
Chci, aby Česká televize podléhala kontrole, třeba z Nejvyššího kontrolního úřadu. A to bude moci poté, kdy bude hrazena ze státního rozpočtu. Protože si myslím, že se v České televizi plýtvá a tam kde není kontrola, tak samozřejmě nikdo nenutí nikoho, aby hospodařil se svými prostředky hospodárně.

Senátor Pavel Eybert:
Osoba žijící v domácnosti sama, obvykle odkázaná jenom na důchod, platí stejnou částku jako pěti, šestičlenná rodina, která má všechny své členy výdělečně činné. Čili zatěžujeme tady jednoho jednou šestinou, pětinou, druhého celkově. To opravdu sociálním demokratům nevadí? Vždyť je to přesně naopak, než chtějí u všech ostatních daňových zákonů. Prostě daňová progrese přesně naruby.

Senátor Jaromír Štětina:
Jakákoli kontrola televize ze strany vlády znamená konec demokracie, protože je to konec svobody tisku. A udivuje mne, že právě klub ODS, který si tak na demokracii zakládá, dokáže ústy svého člena vypustit - s odpuštěním - takový nesmysl.

Senátor Vladimír Dryml:
V síti škol se neplatí za televizní přijímače. Je to osvobozeno. Veřejnoprávní média, stejně tak jako senátoři a poslanci by se měli v této době uskrovnit a možná že by stálo za zvážení, aby snížili své náklady o ta čtyři procenta, jak chtějí na nás, a danění diet by jistě bylo také zajímavé u některých vedoucích pracovníků Českého rozhlasu a České televize.

Senátor Karel Schwarzenberg:
Já bych neřekl, že je teď čas mluvit o ohrožení, neboť to už dávno existuje. Zde jde pouze o to, jestli tím novým zavedením bezpoplatkového režimu ten politický vliv je přímo ještě rozšířen a prohlouben.

Senátorka Soňa Paukrtová:
Pokud kolegové, kteří ten návrh předložili, se nebudou zabývat pouze televizními poplatky, ale tím, jak zajistit vyšší nezávislost médií, jak zajistit, aby v těch radách zasedaly nezávislé osobnosti, které zajistí i tu požadovanou kontrolu, pak já samozřejmě jsem připravena hlasovat pro odročení, resp. vrácení tak, aby ten zákon v tomto kontextu byl dopracován. Děkuji vám.

ZDROJ: Výběr ze stenozáznamu 13. schůze Senátu (5.11.2009)- Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody o zrušení rozhlasových a televizních poplatků a o změně některých zákonů