Na konci roku 2020 dosáhl globální dluh 226 bilionů USD. Meziroční nárůst byl nejvyšší od druhé světové války. Jak se vyvíjí poměr dluhu k HDP u 10 nejzadluženějších zemí a jaká hrozí rizika?

S příchodem pandemie v roce 2020 byla globální ekonomika vystavena řadě zkoušek v podobě narušení dodavatelských řetězců, kolísání cen komodit, problémům na trhu práce a v neposlední řadě došlo také k narušení cestovního ruchu. Světová banka odhaduje, že téměř 97 milionů lidí se v důsledku pandemie dostalo do extrémní chudoby.



Vlády po celém světě musely v této složité situaci zvýšit své výdaje, aby se vypořádaly s vyššími náklady na zdravotní péči, nezaměstnaností, nedostatkem potravin a vůbec, aby pomohly podnikům přežít. To následně vedlo k nejvyšší úrovni globálního dluhu za půl století.



Poměr dluhu k HDP podle zemí: 10 nejzadluženějších zemí


Japonsko, Súdán a Řecko mají poměrem dluhu k HDP výrazně nad 200 % a jsou tedy na prvním místě. Za nimi pak následují Eritrea (175 %), Kapverdy (160 %) a Itálie (154 %).



Úroveň japonského dluhu není překvapením. V roce 2010 se Japonsko stalo první zemí, které dosáhlo poměru dluhu k HDP 200 %, a nyní je poměr dluhu k HDP na 257 %. Za účelem financování nového dluhu vydává japonská vláda dluhopisy, které nakupuje především Bank of Japan. Do konce roku 2020 vlastnila Bank of Japan 45 % nesplaceného vládního dluhu.




Rizika vysokého poměru dluhu k HDP


Rychlý nárůst vládního dluhu je hlavním důvodem k obavám. Obecně platí, že čím vyšší je poměr dluhu země k HDP, tím vyšší je šance, že by daná země nemusela svůj dluh splatit.



Světová banka zveřejnila studii, která ukazuje, že země, které udržely poměr dluhu k HDP delší dobu nad 77 %, zaznamenaly ekonomické zpomalení.



Pandemie koronaviru zhoršila dluhovou krizi, která se schyluje od globální recese v roce 2008. Zpráva Mezinárodního měnového fondu (MMF) ukazuje, že nejméně 100 zemí bude muset snížit výdaje na zdravotnictví, vzdělávání a na sociální politiku. Také 30 zemí v rozvojovém světě má vysokou míru dluhové tísně, což znamená, že tyto země mají velké potíže se splácením svých dluhů.



Tato krize zasahuje chudé země a země se středními příjmy tvrději než země bohaté. Bohatší země si půjčují na zahájení fiskálních stimulačních balíčků, zatímco země s nízkými a středními příjmy si taková opatření nemohou dovolit, což může mít za následek širší globální nerovnost.



Do konce roku 2020 dosáhl globální dluh 226 bilionů USD. Meziroční nárůst byl nejvyšší od druhé světové války.


Půjčky vlád představovaly něco přes polovinu z nárůstu o 28 bilionů USD, čímž se poměr globálního veřejného dluhu dostal na rekordních 99 % HDP. Jednoznačně vyšší úrokové sazby by mohly mít negativní dopad na udržitelnost dluhu. Rizika by mohla být ještě větší, pokud globální úrokové sazby porostou rychleji, než se očekávalo, a ekonomický růst bude stagnovat. Výrazné zpřísnění finančních podmínek by zvýšilo tlak na nejvíce zadlužené vlády, domácnosti a firmy.