Naplnil Mengele v Brazílii své sny o vytvoření panské rasy světlovlasých a modrookých Arijců? Použil Anděl smrti malý město Cândido Godói v Brazílii jako laboratoř? Zatímco normální poměr narození dvojčat je okolo 1 ku 80 porodů jednočetným, v Cândidu Godóii ten poměr byl 1 ku 5 – nemluv o to, že většina dvojčat byla blond s modrýma očima... Místní lékaři zjistili, že ty matky popisovaly téhož lékaře, vystupujícího pod jménem Rudolph Weiss, který město navštěvoval a šel od domu k domu dávat ženám různé sirupy a pilulky. Poté, co začal tyto ženy v 60. letech 20. století léčit, došlo k neobvykle vysokému počtu narození dvojčat.

Mengele pravděpodobně dostal křeč či infarkt a utopil se v 1979 na pláži Bertioga. Pohřbily ho pod jménem Wolfgang Gerhard, avšak po exhumaci v roce 1985 testy DNA (použili vzorek od jeho syna z prvního manželství Rolfa) potvrdily, že se skutečně jednálo o jeho ostatky. Rolf zjistil teprve, když mu bylo 16 let, že jeho "strýček Fritz" (Mengele používal jména Fritz Hollman, když se v letech 1945 - 1949 skrýval v Bavorsku) byl ve skutečnosti jeho otcem a k tomu ještě, že to byl nacistický vrah.

V roce 1977 se Rolf rozhodl cestovat za oceán a tajně se setkat se svým otcem. Použil falešných dokumentů, aby ho nesledovala izraelská tajná služba (ta, jak je známo, o řadu let předtím unesla z Argentiny Adolfa Eichmanna), a strávil v São Paulu čtrnáct dní. Rolf sdělil dvěma autorům, kteří vytvořili z jeho svědectví knihu, že kdykoliv se zeptal svého otce na jeho experimenty v Osvětimi, odpovědí vždycky byly dlouhé pseudovědecké a filozofické projevy.

Těsně po skončení války Mengele sice padl do zajetí a krátce pobývál ve dvou amerických zajateckých táborech, ale vydávál se za řadového vojáka wehrmachtu a v létě 1945 byl propuštěn na svobodu. Po propuštění bydlel na zemědělské usedlosti v americké okupační zóně.

Po čtyřech letech se pak Josef Mengele rozhodne Německo opustit – do Itálie se dostává za pomoci sítě ODESSA, tzv. „klášterní cestou“, v níž nejdůležitější roli hrají františkáni. Z Itálie pak Mengele odjíždí do Argentiny. V Buenos Aires si otevírá lékařskou praxi a změní jméno na Friedrich Edler von Breitenbach. V této době se západoněmecké úřady pokoušejí Mengeleho zajmout a postavit přes soud, tak mezitím prchá do Paraguaye, kde pak s pomocí svých přátel, především barona von Ekstein, žádá o paraguayské občanství, která se mu v listopadu 1959 podaří získat.

V červnu 1960 je na Mengeleho v Argentině vydán zatykač, proto se stěhuje do Brazílie. Nějaký čas se Josef Mengele ukrývál na pašerácké základně Itapuã na řece Paraná v Paraguayi s falešným argentinským pasem na jméno Alfredo Mayen. V následujících letech se stárnoucí Mengele pohybuje střídavě mezi Paraguaí, Argentinou a Brazílií.

Mengele žil při svém ukrývání v Brazílii v takovém napětí a úzkosti, že si vypracoval návyk, kdy neustále okousával konce svého mrožího kníru. Nakonec spolykal tolik vousů, že z nich vzniklo klubko, které mu zablokovalo trávicí trakt. Tento stav začal byl natolik bolestivý a nebezpečný, že se musel i přes všechna s tím spojená rizika nechat hospitalizovat v nemocnici v São Paulu.

Z jeho rukopisů vyplývá, že Mengele zemřel ve strachu, zdeprimován a chudý. Síť, utvořená po válce na ochranu a podporu nechvalně známých jmen z nacistického Německa, se postupně rozpadala, jak její členové umírali a jak se šířil v sedmdesátých letech hospodářský útlum. Mengele si stěžuje, že nemá ani peníze na benzín na cestu do Rio de Janeiro.

Od r. 1976 většinou píše o své frustraci a o pocitech zrady, protože všichni, kdo se podíleli na utajování jeho totožnosti, ho vydírali a chtěli za to, že ho neprozradí, majetek a peníze.

Knihy, nalezené v Mengelově domě také leccos osvětlují. Měl 94 knih. Autorem pěti z nich byl rakouský zoolog Konrad Lorenz. Mengele si také uschoval ústřižek z deníku Folha z 12. října 1973 o tom, že Lorenz získal Nobelovu cenu za lékařství.

V lednu 1976 si napsal Mengele do deníku, že čte vzpomínky Alberta Speera, Hitlerova architekta. Pak kritizuje, že Speer vyjádřil lítost nad tím, co se dělo v nacistickém Německu.

Některé jeho texty byly napsány na psacím stroji Koch Adlernahmaschi, typ ABC. Jiné na stroji Zephir-SCM Smith Corona.

V roce 1969 odsoudil nedostatek kritiky izraelského týrání Palestinců. Také píše, že je německá mládež "zdegenerovaná" a nezosobňuje už německé tradice. Vadilo mu, že nová generace Němců nestaví na nacistické éře a nevyužívá jejích "úspěchů".

Mengele také napsal některé eseje na svá oblíbená témata. V roce 1973 například napsal osmistránkový text o původu a intelektuálních schopnostech židovského národa. Píše, že židé pocházejí ze směsice ras v Malé Asii a na Dálném Východě, le že během své migrace po dobu tisíců let přijali prvky od evropských ras a také negroidní rysy.

Mengele přiznává, že "bezpochyby mají lidé židovského původu velké intelektuální schopnosti", ale uzavírá, že je to proto, že všichni žili v národech s "vysokou kulturní úrovní". Zcivilizovala je země, do které přišli. Především Německo.

V jiném, třináctistránkovém eseji z r. 1976 Mengele argumentuje, že Einstein a Freud vytvořili "pouhé spekulativní teorie" a nikoliv velké vědecké dílo.

Od dopisů, které rozesílal, existuje mnoho průklepů. V jednom z těchto dopisů se posmívá malým zemědělcům, u nichž v letech 1945 - 1948 pracoval. Dopis má titul "Fiat Lux" (Budiž světlo), je adresován nějaké dámě a líčí Mengeleho marné úsilí poskytnout osvětu příslušníkům zemědělské rodiny.

V jiném, nedatovaném rukopise zdůrazňuje Mengele, že některé rasy jsou prý nadřazené jiným. Teoretizuje o rozdílech mezi různými primáty a lidmi. Zejména se mu líbí nordická rasa, ta je podle něho na nejvyšší úrovni.

V roce 1973 vytvořil složitou strukturu teorií, používajících velké množství technických dat a vědeckých referencí, jimiž se snažil dokázat svůj argument o rasových hierarchiích. Zmiňuje se o rasových teoriích hraběte Gonieaua (Josepha Arthura) a kritizuje "míšení ras ve Spojených státech". Zdůrazňuje, že to povede k tomu, že Spojené státy přijdou o svou vůdčí roli. Považoval apartheid za jedinou možnou formu soužití, měla-li být zachována rasa s vyššími intelektuálními schopnostmi.

Namísto toho, aby nás překvapil, zachoval si obraz Anděla smrti až do své vlastní smrti. Z uvolněných dopisů, esejů a deníků vyplývá, že se přidržoval celý život nacistických ideálů a nikdy neměl žádné pochybnosti.

A zde je exkluzivní fotografie: restaurace, kterou vlastnil Eduard Roschmann, Řezník z Rigy, kterého zvěčnil maximillian Schell ve filmu The Odessa File. Správcem restaurace byl Gustav Wagner, náměstek velitele tábora Sobibor v Polsku, kde bylo usmrceno plynem více než 200 000 lidí. Tato restaurace byla neformálním místem setkání nacistických uprchlíků v tomto regionu, chodil sem i Franz Stangl, bývalý velitel vyhlazovacího tábora Treblinka, ten se stal velitelem výroby v místní automobilce Volkswagen.

Fotografie ukazuje, že si postavili budovu, která napodobovala německou architekturu, jak jinak...



A zde je barák, kde strávil Josef Mengele své poslední dny:


A zde je kde Mengele bydlel v Argentině: