Mělo by být povinné pro děti dovědět se ve škole, že "buzerant" je normální člověk a že je jeho homosexualita čistě osobní věc. Kdyby děti věděly od útlého věku, že když je někdo homosexuál, je to totéž, jako když je někdo vysoký nebo černý nebo má zrzavé vlasy, že není to většinový jev, ale je to normální - co by byl na tom tak nebezpečného?

Žádné dítě se nestane homosexuálem tím, že se doví, že být gayem či lesbičkou je normální, stejně tak, jak se nestane levákem, protože zjistí, že je (v dnešním době, neboť v minulostí byl to věc ďábla...) normální být levák.

Homosexuálové jsou dětmi heterosexuálů, což je známkou, že sexualita není přenášena kulturně. A většina homosexuálů zjistila, že jsou homosexuály, dávno před tím, než se kdy s nějakým homosexuálem setkala.

Dlouholetý konsensus behavioristických a společenských věd a zdravotnických a psychiatrických profesí je, že homosexualita je normální variací lidské sexuální orientace.

Lidská sexualita je daleko složitější než tradiční a idealizovaný monogamní heterosexuální vztah mezi mužem a ženou, který si začal vynucovat judeo-křesťanský (a později i islámský) svět.

Je paradoxní, že právě v důsledku primitivní diskriminace proti homosexualitě, kterou katolická církev pomohla během staletí vytvořit, používá mnoho homosexuálů právě katolickou církev, aby se v ní schovali. Pod svícnem bývá tma…

Být homosexuálem bylo v minulosti velmi obtížné. Jak mohl syn vysvětlit své matce, proč se po dosažení dospělosti neoženil a nemá děti? Nejjednodušší bylo prohlásit, že miluje Ježíše, a schovat se v církvi. Je možné, že mnoho budoucích kněží se skutečně snaží potlačovat svou homosexualitu, ale – jak se to nevyhnutelně děje v případě nejzákladnějších pudů – dříve nebo později převládne jedincova sexuální orientace nad morálními či kulturními hodnotami, získanými ve společnosti.

Avšak každý homosexuál, zejména dnes, kdo se ožení ničí život jedné ženy a svých potenciálních dětí. Protože homosexualita není o sexu – proto dokáží homosexuálové mít tajně pohlavní styk i se ženami a heterosexuální muži jsou schopni být prostituty pro homosexuály – homosexualita je o lásce. Já jako gay mohu mít pohlavní styk se ženami, ale dokážu se zamilovat jen do mužů.

Jste-li příslušníkem jiné rasy a lidé vás diskriminují, máte doma rodinu, která vás podpoří, protože příslušníci vaší rodiny jsou jako vy (i byli-li jste adoptováni, vaši adoptivní rodiče vás nebudou považovat za méněcenného). Jestliže jste tlustý a ve škole si z vás dělají legraci, i v tomto případě vás nebudou diskriminovat vaši rodiče. Stejné to bude, budete-li mít jakýkoliv jiný handicap.

U homosexuálů je tomu jinak. Jste-li homosexuál, potíž je, že vaši rodiče nejsou jako vy a mívají stejné názory jako většina společnosti.

Odmítání homosexuality, které je založeno na náboženské víře a na morálních názorech, které spojují plození dětí s péčí o ně a s vytvářením rodiny je jen pro lidi s omezenou myslí (znamená to tedy, že neplodné manželské dvojice by taky neměly mít právo vstoupit do manželství?) Je to také založeno na hluboce zakořeněných představách o mužích a ženách o sexu a o rodině.

Mnoho heterosexuálů si myslí, že jsme se rozhodli "zkusit si homosexualitu a že se nám to líbí", a tak jsme se rozhodli stát homosexuály. Tak tomu ale není. Všichni ti, kdo o své homosexualitě hovoří upřímně, vypovídají stejně. Ve věku, kdy se kluci začínají zamilovávat do holek, jsme se my začali zamilovávat do kluků. Je to naprosto spontánní, nedá se s tím nic dělat. Se sexem to nemá vůbec nic společného. Homosexuální sex je něco, co většina z nás objeví až mnohem, mnohem později.

Mám-li to říci drsně a otevřeně, když jsem nakonec porpvé skončil ve věku 22 let s jiným mužem v posteli, dospěl jsem k závěru, že je to celé nějaký boží (přeneseně, neboť jsem ateista) vtip nebo trest, neboť jsem z toho neměl žádné potěšení, pravě naopak, bylo to hrozný. Trvalo několik let, než jsem zjistil, jak ze sexu mít rozkoš. Avšak nemohl jsem si pomoci: zamiloval jsem se vždycky jen do osob svého vlastního pohlaví. Nezáleželo to vůbec na mé vůli a o sexu to nebylo.

Když jsem byl v pubertě, snažil jsem se, tak jak to činí většina homosexuálů, to "napravit". Věděl jsem, z každodenního normálního styku se společností, že být homosexuálem znamená být méněcenným, prašivým. Dokonce i já sám jsem zastával tento názor, protože jsem znal stereotypní obrazy homosexuálů z televize, tu přehnanou gestikulaci a ženská gesta.

Absolutně jsem se nechtěl stát homosexuálem. Nechápal jsem, co mám s těmito lidmi společného, kromě toho, že jsem se, proti své vůli, opakovaně zamilovával pouze do mužů.

Takže jsem se snažil během svého dospívání chodit se všemi těmi dívkami, které mě chtěly, snažil jsem se zjistit, jestli bych se do nich nezamiloval. I když jsem neměl fyzický kontakt s muži, neustále jsem se zamilovával právě do nich. Nebyla to volba, byla to má přirozenost. Prohraný boj.

Mohl jsem se oženit a žít ve lži, ale v tom mi zabránily mé principy. Namísto toho jsem asi ve věku 18 let začal otevřeně hovořit o tom, že se zamilovávám do mužů, a díky svým rodičům jsem se za to nemusel stydět. Můj otec řekl, že na tom není nic soudobého, neboť to existovalo ve všech společnostech ve světové historii. Také podotkl, že některé společnosti před judeo-křesťanským diktátem, jako například staré Řecko, považovaly homosexualitu za přirozenou věc.

Přesto bylo pro mě obtížné identifikovat se s debatami v homosexuální společnosti. Avšak pak jsem zjistil, že existuje množství jiných gayů, o jejichž existenci jsem vůbec nevěděl, protože se chovali jako já. Po pár letech jsem dospěl k názoru, že většina homosexuálů se nechová podle známého homosexuálního stereotypu. Např. Václav Moravec nebo ministr Pospíšil, když použiváme mistní vzory. (Myslím si, že kdyby se mnozí z nás přestali chovat jako karikatura, nalezli bychom více sympatií.)

Uvědomil jsem si také, že někteří homosexuálové se podle homosexuálního stereotypu chovají nikoliv proto, že by to vyhovovalo jejich přirozenosti, ale proto, že chtějí být součástí nějaké skupiny, rodiny, která vám dává pocit, že někam patříte, že jsou normální. A tak napodobují ty vlastnosti, aby se mohli zařadit.

Homosexualita nevzniká volbou. Není to nemoc. Je to normální jev, který se vyskytoval ve všech společnostech.