Tvář Suverenity Jana Bobošíková kandiduje na Kladensku v doplňovacích březnových volbách do Senátu. "Do politiky chci vrátit hodnoty, jako je slušnost, poctivost, láska k vlasti a hrdost na ni, úcta k práci, ke stáří a osobní čest. Budu bojovat za Českou republiku, kterou mám ráda a jejíž osud mi není lhostejný", prohlásila.

Bývalá europoslankyně dělá bububu, že existuje převládající stav rozkladu a vysvětluje ho jako spiknutí těch, kteří se od "nás" odlišují (eurobyrokraté, Romové, cizinci). Tím Bobošíková odstraňuje náš pocit viny, který bychom mohli mít, vyplývající z toho, že se v našich životech děje něco špatného, a také redukuje složité procesy na jednoduchost, kterou potřebují nevzdělaní lidé. Bobošíková se zaměřuje na ty Čechy, kteří jsou v deziluzi ze života, závidí úspěch jiných lidí a obávají se jinakosti. Chce bránit mýtický koncept rodiny a staví se s podezřením a s obavami k jiným etnikům a kulturám.

Populismus bohužel zneužívá "mýtu národa" proti politickým elitám, domácím podvracečům i vnějším nepřátelům. Populismus se snaží mobilizovat podporu tím, že tvrdí, že hovoří jménem masy obyčejných, "slušných lidí" proti zkorumpované a zdegenerované elitě. Posedlost rozkladem a tendence vysvětlovat národní úpadek jako důsledek externích faktorů či agentů je typická pro repertoár Bobošíkové.

Populističtí nacionalisté podporují ideologii, o niž hovoří jako o politice hodnot. Pohrdají myšlenkou, že v důsledku státních zásahů by si měli být všichni lidé rovni. Nejde jí o fungování státu, ale hlávně uchovat tradiční hodnoty. Požaduje, aby se stát nijak nepodílel na sexuálním vzdělávání či na žádných jiných záležitostech, které podle ní patří jen do rodiny; aby stát vynuchoval a představoval konzervativní a "křesťanské hodnoty".

Důkazem toho, že je pouze populista, je skutečnost, že pro ni hlasují jak lidé, kterým se stýská po minulém režimu, tak pravicoví extremisté. Bobošíková se líbí rozhněvaným a nevzdělaným. Proto oslovuje potenciální voliče z Dělnické strany a z KSČM. Obě tyto strany mají voliče se společným jmenovatelem: tito lidé mají vztek na lidi, kteří nejsou ve stejné situaci jako oni. Jsou to voliči, kteří se bojí všeho nového a všeho odlišného, kteří věří v nutnost kulturní homogenity a zakořeněnosti.

Bobošíková skrývá se v bezpečí virtuální vesnice, která ji má ráda - ve skupině lidí, kteří chtějí slyšet, že všechny novoty jsou nebezpečné. Zahrává si s nejnebezpečnějšími instinkty v národě. Nabízí nám rétoriku a la Kaczynski (proti EU, proti cizincům, proti homosexuálům, konzervativní křesťanství, rodina).

"Bobo" avšak hraje roli politiků, jak ve Francie hrál Jean-Marie Le Pen, v Rakousku Jorg Haider, ve Spojených státech Tea Party a křesťanské fundamentalisty, na slovensku Vladimír Mečiar. Češi už byli svědky jiných lidí, kteří se chovali jako Bobošíková, například Miroslav Sládek, Jan Kopal či Tomáš Vandas.

Je vůbec nějaká pozice, na kterou ještě nekandidovala? V případě schválení přímé volby hlavy státu bude kandidovat, už prohlásila. (V ataku na Hrad ji má pomáhat Vlastimil Tlustý.) Bobošíková má dlouhodobě podporu prezidenta, proto spekuluje se, že by se mohla stát tzv. "Medveděvem" prezidenta Klause. Politička se už jednou pokusila kandidovat na funkci prezidenta - na návrh KSČM - v roce 2008.

Bobošíková a její strana nijak neohrožují českou demokracii. Naopak jí pomáhají, protože rozdělí hlasy nevzdělaných občanů. Tak jako TOP 09 odebrala mnoho hlasů ODS a VV odebrali mnoho hlasů ČSSD, Suverenita bere pouze hlasy komunistům a extremní pravici.