Já: Dobrý den, můžu si k Vám sednout? Je tu volno?
Žena I: Jasně!
Žena II: Jsme tady jenom my dvě.

Číšník: Co Vám mohu nabídnout k pití?
Já: Kofolu prosím.
Číšník: A dáte si něco k jídlu?
Já: Ano.
Číšník: Přinesu Vám lístek. Moment.

Napsáno pro Deník Referendum (ZDE) Tak tu máme český guláš, pánovééé

Žena I: Představ si, včera jsem se bavila s bráchou.
Žena II: Myslíš s Jakubem?
Žena I: No jo, on teď pracuje ve Skansce. Našel si tam dobrej post.
Žena II: Tak to je jistě za vodou. To má jistě privilegia, co?
Žena I: No, to jo, ale to co mi občas řekne, je docela síla, teda. Jakože třeba, když se postaví nový byty, tak ty nejlíp udělaný, nejmíň odfláklý se prodávaj nejdříve zaměstnancům a pak jdou do prodeje.

Číšník: Tady máte lístek, prosím.
Já: Díky.

Žena II: Jak myslíš odfláklý?
Žena I: No, serou na kvalitu. Dokonce šetřej až tak, že podělávaj svoje subdodavatele.
Žena II: Tomu nerozumím.
Žena I: No, Skanska postaví hrubou stavbu a na koupelny a kuchyně mají někoho objednanýho. Sjednávaj termíny. A maj s nima velmi dobře sepsaný smlouvy. Oni pak schválně brzdí hrubou stavbu, aby subdodavatelé začínali se svou prací se zpožděním, jen že pak od Skansky dostávaj penále za to, že práce nestihli v termínu. To jsou svině, co?

Číšník: Máte vybráno?
Já: Já bych prosil menu číslo tři, ale místo knedlíků můžu bramborovou kaši?
Číšník: Samozřejmě. Dáte si i polívku?
Já: Jakou máte?
Číšník: Myslím, že už zbyla jen česnečka. Ale ještě se podívám jestli nezbyl vývar.
Já: Ne, česnečka je v pořádku.

Žena II: Ty jo, ale tak se přece s nima můžou přít nebo soudit, ne?
Žena I: To můžou, ale oni jsou sami rádi, že dostanou možnost dělat vícepráce pro takovou velkou firmu. Že to nakonec se vyplatí.
Žena II: A ještě něco pěknýho?

Čisník: A tu máme česnečkuuu...

Žena I: No jo je toho jistě víc, ale brácha mi víc neřekl. Jo, jo, ještě něco: prej se normálně stává, že prodávaný výměry bytů neodpovídaj skutečnosti. Jakože koupíš byt třeba o dva metry čtvereční menší. Ale kdo počítá, že? Kolik na to vydělají... na každý byt par metrů...
Žena II: Ámen…
Muž I: Dobrý den. Máte tady volno? Můžeme si přisednout?
Žena II a Já: Jistě.
Muž I: No ty vole, to zase koupili stroj, vylepšovák!
Muž II: No jo, ve firmě ruka ruku myje. To zase někdo z vedení má nějakýho kámoše u dodavatele…

Číšník: Tady máte moravského vrabce. A co vy pánové? Něco k pití?
Muž I: Pivo. Dvakrát. A přineste nám prosím guláš.
Číšník: Pět nebo šest knedlíků?
Muž II: Pro mě jenom čtyři.
Muž I: Mně dejte ten zbytek.
Číšník: Ano, pané, hned to budééé.

Muž I: Už je z toho taková normálka, co?
Muž II: Bohužel. Ale co, jsou to jejich peníze, tak ať si je utratí za co chtějí, i za píčoviny.
Muž I: Ale pak máme na hovno plat.
Muž II: To sice jo, ale hlavně kvůli daním, vole! Přece českej stát je největší zloděj. Měl jsem se radši učit a pracovat ve státní sféře. Tam jsou prachy a legálně se krade.
Muž I: Tak, tak.
Muž II: To švagr pracuje v MHD. A povídal, že každej větší funkcionář má svou „fiktivní firmu“, na kterou se proplácí faktury, i fiktivní. Jako ta matka od toho Martina Dvořáka...

Číšník: Tady máte dvě pivka, pánové.

Muž I: Ano, díkyyy… Cos čekal?
Muž II: No nic, ale prej se stává, že se proplácej faktury v milionech, a proplácej se dvakrát a nikoho to nesere. Docela evidentní kam to jde co?
Muž I: Myslíš třeba ty televizory za 30 mega?
Muž II: No jo a dvakrát zaplacená faktura na 30 mega a hovno z toho. Dobrý ne?
Muž I: 30 mega? To je byt na Vinohradech ne?

Číšník: Tak tu máme český guláš, pánovééé.