Jsou lidské osudy, které by neměly zůstat zapomenuty. Zvláště když se váží k temným obdobím české historie, v nichž si tito lidé dokázali zachovat svoje velké lidství. Takovou velkou osobností, spojenou s Prahou, byl i pražský primátor Otakar Klapka, který patřil v letech okupace nejen k velkým aktérům dramatických události, ale i k jejich obětem.

Klapka (1891 - 1941) byl pro vyvrcholení své životní cesty předurčen právnickým vzděláním, znalostí jazyků ale především svým působením v regionální i nejvyšší politice první republiky.

Poslanec Národního shromáždění za stranu národně socialistickou prošel různými nejvyššími státnímu funkcemi a v roce 1939, po rozpuštění ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy se stal vládním komisařem pro město Prahu s titulem primátora. Klapka se hned postavil okupantům na odpor, brzdil jejich úsilí o rychlou proměnu metropole v německé město. Z té doby je známý i jeho postoj k přejmenování pražských ulic a k jejich označení dvojjazyčnými nápisy. Vzhledem k atmosféře té doby se může zdát absurdní, že se tehdy v Praze nenalezlo jediné náměstí nebo třída pojmenována po Hitlerovi.

Jak Klapka očekával, musel narazit na státního tajemníka K. H. Franka, který nařídil, aby pražské ulice byly do tří dnů přejmenovány. Nacisté a kolaboranti také nemohli přejít, jak při projevu na Staroměstské radnici vmetl do tváře Konrádovi Henleinovi, že by se dalo hovořit o sblížení českého a německého národa, ale jen tehdy, kdyby byly otevřeny brány žalářů. A že v dubnu 1939 negratuloval jménem porobené Prahy k Hitlerovým narozeninám.

V červenci 1940 byl Otakar Klapka zatčen a odsouzen na ilegální činnost, kterou provozoval s generálem Eliášem a dalšími vlastenci, k trestu smrti. Po více než celoročním věznění v Berlíně a Praze byl v říjnu 1941 v Petschkově paláci popraven. To bylo několik dní poté, co do Prahy dorazil nový říšský protektor Reinhard Heydrich, který v zemi rozpoutal novou vlnu teroru, a jemuž se právě v Praze dostalo za jeho řádění zasloužilé odplaty.