Tak jako každý rok, i letos se s přicházejícím podzimem objevují nová vydání Zlatých stránek a telefonních seznamů. Přitom s tím jak se rok od roku zmenšuje počet uživatelů pevných linek, lze si snadno všimnout toho, že i telefonní seznamy jsou rok od roku tenčí. Tak dochází k tomu, že na jejich vydávání se spotřebovává čím dál méně papíru a "šetří se naše lesy". Jenže jsou telefonní seznamy vůbec nezbytné? Vždyť v dnešní době internetu lze přece pohodlně elektronicky vyhledat samozřejmě nejen telefonní čísla. Potíž je samozřejmě v tom, že dosud ne každý má vlastní připojení k internetu. Nejspíš je ale stejně jen otázka času, kdy telefonní seznamy úplně zaniknou. V docela nedávné historii lze ale najít příklad toho, že pokud se najde dostatek odvahy přikročit ke zcela novým technickým řešením, je možné zaběhané postupy - a třeba právě i telefonní seznamy - odkázat do muzea.

Je tomu již asi 25 let kdy byl ve Francii realizován projekt, který lze do určité míry označit za předchůdce internetu; u jeho vzniku byla právě myšlenka nahradit papírové telefonní seznamy elektronickým způsobem vyhledávání. Tato novinka dostala název "minitel" a i když dnes už byla prakticky nahrazena internetem, ve své době znamenala zcela nový způsob komunikace a právem jí náleží přinejmenším důstojné místo v muzeích. Minitel byl, viděno dnešním pohledem, vlastně terminál, s jehož pomocí bylo možno připojit se přes telefonní linku k jednomu vzdálenému počítači. Minitel neumožňoval nic méně ani nic více - neměl proto kromě klávesnice a obrazovky (a i ta byla u prvních přístrojů nahrazena televizí) žádné periferie ani příslušenství které používají současné počítače. Chyběly diskety, tiskárna, dokonce i myš; ačkoliv ta byla v té době již vynalezena, na obrazovce minitelu pracující výhradně v textovém režimu byste myší kurzor hledali marně.

Prvním účelem minitelu bylo tedy původně vyhledávání telefonních čísel. Zákazníci kteří si jej objednali jej zpočátku dostávali dokonce zadarmo, namísto tištěného seznamu. Velmi brzy se ale začaly objevovat i četné další možnosti jak spojení přes minitel využít: on-line nákupy, platby kreditními kartami, objednávky zboží z katalogů, první komunikační systém připomínající e-mail, ovládání bankovních účtů a mnoho dalších. Díky tomu, že řada těchto služeb byla zpoplatněna nebo spojena, zaznamenal minitel obrovský rozmach i úspěch. Ještě před několika málo lety se mohl člověk ve Francii běžně setkat s reklamou typu "36 15 AirFrance" které rozuměl skoro každý takto: Přístup k našim službám přes minitel získáte vytočením telefonního čísla 3615 a zadáním kódu AirFrance. Užitečný nápad, správná marketingová strategie a v neposlední řadě i ochota Francouzů používat novinky technologie vedly k masovému rozšíření elektronické komunikace prostřednictvím minitelu v době kdy internet na svůj vynález teprve čekal, resp. byl takříkajíc v plenkách.

Právě popularita minitelu měla za následek to, že počet domácností připojených k internetu byl ve Francii zpočátku poměrně nízký. Minitel byl oproti počítačům levnější, cena spojení poměrně nízká, a hlavně - řada rozšířených služeb dlouho fungovala lépe i bezpečněji přes minitel nežli přes internet. K postupnému zániku minitelu na přelomu století tak nakonec zřejmě přispěly až dvě jeho nevýhody: jednak postrádal technické možnosti pro přenos obrázků, a především, na rozdíl od počítačů které lze z principu vybavit novým softwarem či operačním systémem, jeho komunikační protokol byl napevno zakódován v jeho obvodech, takže přechod na vyšší verzi se stejným přístrojem ani nebyl možný. Dnes patří minitely téměř zcela do historie, jeho příběh však myslím ukazuje, jak lze s určitou dávkou odvahy realizovat nové nápady.

Na závěr jeden odkaz- anglicky:
O minitelu na Wikipedii