Má česká věda zmizet?
Minulý měsíc se na prezidenta republiky obrátili dopisem dva významní vědci z Akademie věd České republiky a upozornili jej na hrozící existenční problémy Akademie věd, plynoucí z plánovaného drastického snižování jejího rozpočtu. To by, jak se obávají, vedlo k výraznému omezení jejího provozu, ne-li postupnému zániku. Podle prohlášení prezidenta, které bylo zveřejněno včera, je však správné, aby rozpočet státu na vědecké bádání klesl. V době krize podle něj nemá věda nijak privilegované postavení v porovnání například se zdravotnictvím či policií a bude tedy muset šetřit. Obavám pracovníků Akademie věd prý sice rozumí, jako ekonom s nimi však nesouhlasí. Akademie věd se zkrátka má uskrovnit, tak jako ostatní.
Člověk neznalý situace prezidentovu prohlášení jistě také snadno porozuměl - takto jednoduché zdůvodnění zní velmi logicky. Vzhledem k tomu, že pan prezident měl dost času na to, aby si zjistil fakta, jsou však jeho výroky nejspíše dokladem toho, že mu dopis vědců, kteří se na něj obrátili, za tu námahu nestál.
Současný proces takzvané reformy vědy a výzkumu totiž zahájila Rada vlády pro výzkum a vývoj již v době vlády premiéra Topolánka (kuriózní je, že ten sám mi dříve veřejně sdělil, že stát pod vedením ODS má v úmyslu vědu a výzkum podporovat...). K poklesu rozpočtu Akademie věd by tedy v rámci tohoto procesu bylo došlo i bez krize, jen by pravděpodobně nebyl tak výrazný a rychlý. Ale tak dlouhé paměti dokonce ani není třeba: i současná prozatímní vláda premiéra Fischera na jaře velmi brzy po svém jmenování prohlásila, že v zájmu zachování konkurenceschopnosti České republiky bude i v době krize věda a výzkum její prioritou a že výdaje státu v této kapitole se snižovat nebudou. V souladu s tím pak zůstal příslušný objem peněz v navrhovaném rozpočtu na příští rok zachován.
Kde je tedy háček? Akademie věd se zabývá - spolu s některými vysokými školami - zejména výzkumem základním. To není nic neobvyklého: státní instituce základního výzkumu financují všechny vyspělé státy, neboť je dobře známo, že především z něj lze očekávat nové překvapivé objevy. Ty pak může dále využívat výzkum aplikovaný, který je spojený se soukromým kapitálem a je schopen dovést některé poznatky do stavu praktické využitelnosti.
Jenomže podle plánů Rady vlády pro výzkum a vývoj - které schválila i současná vláda - tomu má být přesně naopak: základní výzkum má být utlumen, zatímco stát bude na jeho úkor více podporovat firmy které se přihlásí s žádostí o dotaci svého aplikovaného výzkumu. To sice může také přinést užitek, nikdo však v praxi nebude zkoumat, zda by dotyčná firma neměla dostatek vlastních prostředků a tedy zda dotaci opravdu potřebuje. K doložení tohoto tvrzení se stačí přesvědčit, že kromě menších firem dostávají běžně od státu peníze na tzv. aplikovaný výzkum významné a kapitálově silné společnosti.
Jádro věci je tedy zde: v případě Akademie věd se nejedná o žádné šetření. Současnou politikou je výrazně více než dříve dotovat firmy, a nikoliv umožňovat svobodné bádání, jehož výsledky by přitom, což je nutno zdůraznit, byly prokazatelné. Při uplatňování takového záměru by pak bylo stěží možné očekávat pokroky v mnoha oblastech, které považujeme za samozřejmé: třeba nová antivirotika, léky proti AIDS nebo klíšťatům, nové nanotechnologie nebo poznatky o české historii. V horizontu několika roků bychom si snad ničeho nevšimli, nicméně bychom se postupně stávali zemí bez špičkových znalostí, vhodnou ještě více než dnes zejména pro montovny, které se však mohou odstěhovat tehdy, kdy to je pro ně výhodné. Zdá se vám tato strategie správná z hlediska ekonoma?
Chce-li však pan prezident srovnávat Akademii věd se zdravotnictvím, jsem pro. Jistě vám neušlo, že - krize nekrize - dochází v současnosti k poměrně výraznému zvýšení platů zdravotních sester. Je to určitě v pořádku: o jejich důležitosti nikdo nepochybuje. Naproti tomu zvyšování míry financování vědy nyní nikdo nepožaduje, vždyť už i jen zachování rozpočtu Akademie na příští rok by byl obrovský úspěch. Vědci se teď spíše opět snaží veřejnosti vysvětlovat a obhájit dlouhodobý význam základního výzkumu pro společnost a zabránit postupné likvidaci Akademie věd. Navzdory všem nepříznivým snahám a prohlášením přece jen věřím, že se to podaří a že nakonec český základní výzkum a vzdělanost k zániku odsouzeny nebudou.
Člověk neznalý situace prezidentovu prohlášení jistě také snadno porozuměl - takto jednoduché zdůvodnění zní velmi logicky. Vzhledem k tomu, že pan prezident měl dost času na to, aby si zjistil fakta, jsou však jeho výroky nejspíše dokladem toho, že mu dopis vědců, kteří se na něj obrátili, za tu námahu nestál.
Současný proces takzvané reformy vědy a výzkumu totiž zahájila Rada vlády pro výzkum a vývoj již v době vlády premiéra Topolánka (kuriózní je, že ten sám mi dříve veřejně sdělil, že stát pod vedením ODS má v úmyslu vědu a výzkum podporovat...). K poklesu rozpočtu Akademie věd by tedy v rámci tohoto procesu bylo došlo i bez krize, jen by pravděpodobně nebyl tak výrazný a rychlý. Ale tak dlouhé paměti dokonce ani není třeba: i současná prozatímní vláda premiéra Fischera na jaře velmi brzy po svém jmenování prohlásila, že v zájmu zachování konkurenceschopnosti České republiky bude i v době krize věda a výzkum její prioritou a že výdaje státu v této kapitole se snižovat nebudou. V souladu s tím pak zůstal příslušný objem peněz v navrhovaném rozpočtu na příští rok zachován.
Kde je tedy háček? Akademie věd se zabývá - spolu s některými vysokými školami - zejména výzkumem základním. To není nic neobvyklého: státní instituce základního výzkumu financují všechny vyspělé státy, neboť je dobře známo, že především z něj lze očekávat nové překvapivé objevy. Ty pak může dále využívat výzkum aplikovaný, který je spojený se soukromým kapitálem a je schopen dovést některé poznatky do stavu praktické využitelnosti.
Jenomže podle plánů Rady vlády pro výzkum a vývoj - které schválila i současná vláda - tomu má být přesně naopak: základní výzkum má být utlumen, zatímco stát bude na jeho úkor více podporovat firmy které se přihlásí s žádostí o dotaci svého aplikovaného výzkumu. To sice může také přinést užitek, nikdo však v praxi nebude zkoumat, zda by dotyčná firma neměla dostatek vlastních prostředků a tedy zda dotaci opravdu potřebuje. K doložení tohoto tvrzení se stačí přesvědčit, že kromě menších firem dostávají běžně od státu peníze na tzv. aplikovaný výzkum významné a kapitálově silné společnosti.
Jádro věci je tedy zde: v případě Akademie věd se nejedná o žádné šetření. Současnou politikou je výrazně více než dříve dotovat firmy, a nikoliv umožňovat svobodné bádání, jehož výsledky by přitom, což je nutno zdůraznit, byly prokazatelné. Při uplatňování takového záměru by pak bylo stěží možné očekávat pokroky v mnoha oblastech, které považujeme za samozřejmé: třeba nová antivirotika, léky proti AIDS nebo klíšťatům, nové nanotechnologie nebo poznatky o české historii. V horizontu několika roků bychom si snad ničeho nevšimli, nicméně bychom se postupně stávali zemí bez špičkových znalostí, vhodnou ještě více než dnes zejména pro montovny, které se však mohou odstěhovat tehdy, kdy to je pro ně výhodné. Zdá se vám tato strategie správná z hlediska ekonoma?
Chce-li však pan prezident srovnávat Akademii věd se zdravotnictvím, jsem pro. Jistě vám neušlo, že - krize nekrize - dochází v současnosti k poměrně výraznému zvýšení platů zdravotních sester. Je to určitě v pořádku: o jejich důležitosti nikdo nepochybuje. Naproti tomu zvyšování míry financování vědy nyní nikdo nepožaduje, vždyť už i jen zachování rozpočtu Akademie na příští rok by byl obrovský úspěch. Vědci se teď spíše opět snaží veřejnosti vysvětlovat a obhájit dlouhodobý význam základního výzkumu pro společnost a zabránit postupné likvidaci Akademie věd. Navzdory všem nepříznivým snahám a prohlášením přece jen věřím, že se to podaří a že nakonec český základní výzkum a vzdělanost k zániku odsouzeny nebudou.