Polovina letošního roku se stala dalším důležitým mezníkem na poměrně dlouhé cestě České republiky k členství v Evropské kosmické agentuře ESA. Řada sdělovacích prostředků zaznamenala nejdříve to, že samotná ESA s tímto budoucím členstvím vyslovila souhlas a že přistoupení Česka k 1. lednu příštího roku by měla schválit česká vláda a parlament. Minulé úterý, kdy na sebe ovšem největší pozornost upoutala smlouva s USA o americkém radaru, pak předseda vlády smlouvu o přistoupení k ESA skutečně podepsal a poslední slovo tak budou mít jinak dosti nejednotní poslanci. Je proto vhodné povšimnout si dalších souvislostí včetně toho, jaký význam celý proces může mít pro českou vědu, špičkový průmysl a celou ekonomiku.

Všechny zmíněné události jsou logickým pokračováním předchozích aktivit organizace která české úsilí v tomto směru koordinuje, České kosmické kanceláře, a bez jejíhož dřívějšího působení by jistě ESA v současnosti neměla o českou účast takový zájem. Česká kosmonautika totiž zahájila své vrcholné období před třiceti lety kdy na oběžnou dráhu vzlétl jediný československý kosmonaut Vladimír Remek. V rámci sovětského bloku se později Československo podílelo na programu Interkosmos, mimo jiné na konstrukci družic Magion, součástí orbitálních stanic Saljut a MIR a dalšího kosmického vybavení. Tyto aktivity však pohasly po rozebrání železné opony současně s útlumem sovětského vesmírného programu.

První náznaky obratu nastaly teprve roku 1996 kdy byla uzavřena rámcová smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a ESA. Tato spolupráce se pak začala pomalu ale jistě prohlubovat, když v pozdějších letech Česko začalo do evropského výzkumného programu přispívat i finančně; tento stav trvá již od roku 2004 kdy naše republika má status spolupracujícího státu a české instituce se mohou podílet na většině programů ESA. V tomto přechodném období se tedy libovolné české subjekty mohou ucházet o zakázky ESA, a protože je zřejmé, že v konkurenci "starých" členských zemí by zatím těžko obstály, je celý objem českého finančního podílu jednoho miliónu euro vyhrazen pro české uchazeče, samozřejmě za podmínky, že jim jejich technická vyspělost účast v těchto špičkových projektech umožňuje. Zpočátku také příslušná částka zůstávala nevyužitá, je však jistě pozitivní, že s postupem času vzrůstají schopnosti českých uchazečů, takže v současnosti se již využívá celá.

Cena za plné členství v ESA od ledna příštího roku však bude ještě nejméně asi pětkrát vyšší. Mohlo by proto překvapit že se vstupem do této prestižní mezinárodní organizace souhlasí česká vláda, která v současnosti hledá spíše úspory nežli nové výdaje, a její výdaje na vědu a výzkum navzdory optimistickým prohlášením nijak závratně nerostou. Myslím, že poměrně významnou roli v rozhodnutí vlády sehrála perspektiva, že by právě v Praze v blízké budoucnosti mohlo vzniknout sídlo řídícího střediska družicového navigačního systému Galileo; jak známo, Evropský parlament nedávno definitivně potvrdil záměr vybudovat tento systém jenž má být zdokonalenou verzí amerického GPS. Umístění sídla Galileo v Praze by pro Česko bylo pochopitelně nejen záležitostí prestiže, ale i velkým ekonomickým přínosem který by členské příspěvky daleko převýšil; bez našeho členství v ESA však o něm samozřejmě nelze uvažovat.

Ať již řídící středisko Galileo bude vybudováno kdekoliv, blížící se počátek českého členství v ESA lze určitě hodnotit jedině pozitivně. Česká republika zde sice bude spíše malým hráčem, přesto ale bude mít možnost ukázat své schopnosti. Pro domácí podniky, univerzity a výzkumné ústavy tím vznikne další šance podílet se na vývoji aplikací špičkové světové úrovně. Současně nezbývá než doufat, že účinná podpora výzkumu a rozvíjení špičkových technologií v Česku bude pokračovat i v dalších oborech.