Říjnově nevolební
Dnešní úvaha je poznamenána třemi zážitky z posledních říjnových dnů. Mohli byste čekat, že to bude něco volebního. Kdepak, tomu se věnuje dost jiných.
Jednali jsme v dobré víře ....
V minulých dnech se mnou velmi výrazně zahýbala kauza, která bezprostředně nesouvisí s kontrolní činností Nejvyššího kontrolního úřadu. Je však podle mého názoru velmi příznačná pro zacházení s veřejnými prostředky a také příznačná pro stav naší justice. Snažím se být konkrétní a pokud možno spravedlivý a musím tedy uvést, že jde o případ bývalé ministryně zdravotnictví Marie Součkové a že podkladem jsou zprávy sdělovacích prostředků, které poslední rozhodnutí soudu popisují.
Nemám nic proti paní Součkové osobně, ačkoliv jsme si v době minulé kolem krku nepadali. Respektuji právo každého na obhajobu i na vlastní názor. Nevolám po rozsudku, který by paní Součkovou uvrhl na doživotí do nejtěžšího žaláře. Vůbec nechci ani polemizovat s výší možného trestu. Chci se jen zamyslet nad podstatou jejího jednání a hlavně nad rozsudkem soudu.
Stát se dostal do sporu se soukromou firmou. To se občas stává a já nechci posuzovat možné příčiny a možné následky sporu. Státní organizace, která ve sporu stát zastupuje, má stanoveny povinnosti, jak postupovat. Na základě rozhodnutí konkrétního člověka, který v té době stojí v čele této organizace, nerespektuje zmíněné povinnosti a v souvislosti s tímto jednáním státní organizace zaplatí mnoho milionů korun. Nikoli v ve sporu samém, ale v souvislosti se sporem. Miliony korun z našich společných finančních prostředků na základě jednání konkrétního člověka, který nerespektoval právní předpisy.
Soud říká : „Jí není možno upřít, že jednala v dobré víře. Její pohnutkou bylo zřejmě tedy zachránit pro Českou republiku stovky milionů.“ Jsem asi nechápavý. Zákon říká, že je nutné v takovém případě postupovat podle předem daných pravidel. Ministryně je nerespektuje a jedná o své vůli. Soudce následně řekne, že to myslela dobře a že tedy nemá být trestána.
Já tedy navrhuji, abychom šli ještě dál. Miliony, které zmizely z našich společných peněz ve prospěch právníka, který byl vybrán ministryní podle soudce v dobré víře (ale v rozporu se zákonem), by mohly být vzaty z mzdových prostředků soudu, který o této kauze rozhoduje. Ve státním rozpočtu ty peníze scházejí, ale jsou nějak anonymní.Snižme tedy o tuto částku rozpočet zmíněného soudu a dokonce konkrétně vezměme je přímo ze mzdy příslušného soudce (soudkyně). Věřím, že by zmíněná soudkyně už lépe chápala konkrétnost těchto peněz. Věřím, že by zmíněná soudkyně ani neprotestovala. Sice v rozporu se zákonem nedostane mnoho let mzdu za svoji práci, ale bylo to uděláno v dobré víře.
Má NKÚ smysl, když jsou jeho závěry často ignorovány?
Často slýchám od novinářů, studentů, známých i přátel, zda má kontrola hospodaření se státním majetkem vůbec smysl, když při zjištěných problémech nejsou přijata žádná nápravná opatření a už vůbec nejsou potrestáni ti, kteří někdy úmyslně, někdy neúmyslně pochybili.
O autorovi
Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Narozen v Dačicích v roce 1960. Po absolvování Českého vysokého učení technického v Praze pracoval jako technik v jihlavské nemocnici. Po roce 1989 si založil vlastní firmu pro vývoj programového vybavení pro řízení nemocničních provozů. Po dvě volební období starosta města Jihlavy, současně předseda Svazu měst a obcí České republiky. V letech 2000-2004 hejtman kraje Vysočina.