Pro bezpečný přechod chodců přes komunikace byly vymyšleny označené přechody a mnohé z nich byly následně vybaveny semafory. Ty byly vymyšleny na principu „oko vidí“ a signalizovaly, kdy se na přechod může a nemůže. K těm později pro slepce a roztržité chodce přibylo zvukové zařízení, kdy „ucho slyší“.

Zabezpečovací systém našich železnic nějak zaspal a strojvůdci se stále řídí barvami na semaforu. Semafory jsou umístěny směrem k rovnému úseku trati v takové vzdálenosti, aby před nimi na červenou strojvůdce bezpečně zastavil. Poslední dobou se znepokojivě množí mimořádné události v železniční dopravě s mnohamilionovými škodami. Pokud se jedná pouze o materiální škody, koleje, vagony a lokomotivy se opraví a vše kolem se dá do pořádku. Pokud ale při nehodě přijde někdo o život, je to už nenahraditelná ztráta. Tragičtější je, jedná-li se o dítě. Dospělo by a jako z dospělého by se z něj třeba stal neúplatný ředitel nemocnice či soudce, či dokonce pravdomluvný politik. Ve znepokojivém procentu případů se nakonec ukáže, že strojvůdce přehlédl červenou na semaforu.

Ve svém řemesle jsem musel mít cit a lásku k lidem a současně jsem si už jako „soukromý“ musel hlídat náklady, abych si našetřil na stará kolena. Venkovské praxe jsou neprodejné a byl jsem raritou, když se mi to podařilo. Myslím tím zařízení ordinace. Někteří kolegové po odchodu do penze ještě zaplatili za jeho ekologickou likvidaci, když se jim ho nepodařilo prodat. Tady stát něco nedomyslel a pořád láká, aby si stomatologové zakládali své „soukromé“ praxe na venkově a chce je dotovat. Jak naivní!

To jsem ale odbočil a tak se vrátím k tématu. Vedení železnice by rovněž mělo mít cit a lásku jak ke svým pasažérům, ale i zaměstnancům a propočítat si, jak velké materiální, peněžní a nehmotné ztráty jim mimořádné události působí. Jsem vzdělán v humanitním oboru, ale v souvislosti s nehodami na železnici si kladu otázku, proč strojvůdci uvnitř lokomotivy nezazní i zvukový signál, že má červenou. Ten by se už nedal přeslechnout. Dokonce by si mohl komfortně regulovat podle své únavy jeho sílu i motiv zvuku, tak jako v mobilním telefonu. Ve své naivitě si to představuji tak, že červená na semaforu by vysílala radiový nízkodosahový směrový signál k lokomotivě, která by v přijímači u řidiče vybudila patřičnou odezvu. Popustím-li uzdu své fantazii, tak máme schopné mladé vědátory, které nám svět závidí, kteří by tento nápad dotáhli do konce a stali se slavní. Dokonce bychom toto zařízení mohli i vyrábět a vyvážet. Ale než bychom se přes byrokratické překážky dostali k výrobě, už dávno by ho vyráběla Čína.