O Ctiradu Vitáskovi a posudku soudního znalce
20. září vyšel na irozhlasu.cz její příspěvek „Znalec ze střelby v Ostravě: Když se u útočníka rozvine zloba, je v tom kus vášně, která nechce být zastavena“. Udělala rozhovor se soudním znalcem klinickým psychologem, kterému zadala policie vypracování znaleckého posudku a poskytla podklady.
Potěšilo mne, že autorka článek doplnila k porovnání fotografií zdravého a statného muže a nezdravě hubeného, který v následujících minutách zavraždí sedm lidí. Nikdo by nepředpokládal, že se jedná o stejnou osobu.
Úbytek váhy je patrný a to mne vede k úvahám, z jakých příčin člověk hubne:
1. Hubne cíleně, protože chce. Nebudu rozebírat, jen jako případ uvedu ženy na dietách a hladovkáře.
2. Hubne necíleně
Při necíleném hubnutí může jít:
1. Má nedostatek potravin.
2. Stres. Po smrti své ženy jsem během pár dní přišel o sedm kilo.
3. Trpí chorobou.
Pokud trpí chorobou, můžeme to dále rozdělit:
1. Choroba je bez bolesti.
2. Choroba s bolestí.
3. Choroba s velkou bolestí.
Pokud má hubnoucí člověk s bolestí a zachovalým kritickým myšlením pocit, že je nemocný, zamíří k lékaři.
Lékař pacienta prohlédne, nechá si udělat patřičná vyšetření a nastane následující situace:
1. Chorobu odhalí a pacienta zaléčí. Při pochybnostech ho pošle na odborné vyšetření, kde se ho ujmou. Naštěstí se tak úspěšně děje ve většině případů.
2. Chorobu nepozná a pacientovi doporučí psychiatrické vyšetření. Bolestem pacienta nevěří. Pokud pacient zemře, teprve pitva chorobu odhalí. Život to ale člověku nevrátí. Podobnost s osudem mé ženy je čistě náhodná.
Co může pacient s nepoznanou chorobou a (velkými) bolestmi následně udělat?
1. Obrátí se na alternativní medicínu. Pokud má dost peněz, najde přiměřené pochopení.
2. Spáchá v ústraní sebevraždu, protože nechce trpět. Nevidí řešení.
3. Odmítne předcházející řešení a jde např. vystřílet čekárnu, aby následně spáchal sebevraždu. Nevidí řešení.
4. Obrátí se na zdravotního ombudsmana, ale toho zatím nemáme. Bylo by to řešením.
Lidé s nekritickým myšlením zamíří na konzultaci k psychosomatikům, kteří jim vysvětlí, že bolesti jsou projevem potlačovaných emocí a je zapotřebí, aby vzplály. Holističtí (celostní) lékaři je přesvědčí, aby se na své potíže dívali jiným pohledem a doporučí homeopatika, akupunkturu, fytoterapii, cvičení Falun Gong a osobnostní růst.
Tak jsme se konečně dostali k otázce, zda byl Ctirad Vitásek pitván a pokud ano, jaké změny našel patolog na vnitřních orgánech.
Při studiu na vysoké škole jsem byl na semináři lékařů, kde patolog referoval o několika pitvách pacientů interní kliniky a srovnával své nálezy s jejich diagnózami. Byly to nejnavštěvovanější semináře. Pokud se internisté pomýlili a byli přítomni, hleděli zarytě do země.
Pitevní protokol řekne holou pravdu o stavu vnitřních orgánů mrtvoly. Následně zkušený internista určí, jakou chorobou pacient trpěl.
Držel soudní znalec tyto dva dokumenty v rukách? Nezmiňuje se o tom. A paní redaktorka jako by se bála položit mu otázku, zda je v rukách měl. Pokud mu je policie nedodala, měl si je vyžádat.
Pokládali vyšetřovatelé svědkům otázku, zda si Ctirad Vitásek stěžoval na fyzické bolesti?
Pokládali vyšetřovatelé ošetřující lékařům otázku, zda si stěžoval na bolesti a jak si vysvětlují značný úbytek váhy?
Co posudku soudního znalce říkám podle jeho odpovědí? Až budeme mít dalšího sériového vraha, který po činu spáchá sebevraždu a veřejnost i policie si budou lámat hlavu proč to udělal, stačí v něm změnit slovosled a bude na něj přesně sedět. Jinak, určitě by se znalec neodvážil zajet za matkou střelce, než ho odevzdá policii, aby se k němu vyjádřila. Měl to blízko a matky znají své syny nejlépe.
Protože neznám výsledek pitvy, zůstává pro mne stále otázkou, zda se vraždám dalo zabránit. Pokud byl vrah skutečně nemocný, tak dalo.
Pokud se redaktorce Kristýně Guryčové podaří udělat podobný rozhovor s patologem, který masového vraha pitval a ten potvrdí výsledky policejního vyšetřování, které v srpnu na tiskové konferenci s novináři přednesl dozorující státní zástupce David Bartoš, byl to můj poslední blog, který jsem Ctiradu Vitáskovi věnoval.