O boji s koronavirem
Boj s koronavirem je skutečná válka. Koronavir je agresor a je povinnosti vlády občany ochránit a situaci zvládnout. Bez kázně a plné podpory občanů to však nepůjde. Ne každý chce s koronavirem bojovat. Mnoho je těch, co chtějí s koronavirem uzavřít individuální dohodu: Nechám se znásilnit a ty mne necháš přežít. Že přitom mohou zemřít jeho rodiče či prarodiče ho nezajímá.
Pamatuji si srpen 1968 a jednotu občanů vůči agresorům, která byla obdivuhodná, zrovna tak jako důvěra k prezidentovi, vládě a reformním představitelům KSČ, kteří už chtěli být hodní a vybudovat socialismus s lidskou tváří. Ze současné situace jsem smutný.
Premiéru Andreji Babišovi se podařilo do křesla ministra zdravotnictví naverbovat toho nejlepšího odborníka na problematiku s pandemiemi. Roman Prymula mohl odmítnout, je to velká odpovědnost a selže-li, lidé ho zatratí. A přitom je to právě na nich, s jakými ztrátami epidemii zvládneme.
Na vojenské katedře nás učili, jak to ve válce chodí. Generální štáb vypracuje strategii a pak si pozve velitele armád, aby je seznámil se situací a vydal rozkaz, co má jejich armáda udělat. Ti řeknou „provedu“, podumají nad svou strategií a vydají příkaz, aby se dostavili velitelé divizí, kterým vydají rozkazy. Tak to jde přes velitele pluků, čet až k velitelům družstev. Ti jsou na úplném konci a vydávají rozkazy jednotlivým vojákům, kteří odpovídají „provedu“. Až na jednoho. Ten odpoví „neprovedu“. Velitel se ho zeptá proč a on odpoví, že mu scházejí informace. Na otázku jaké dostane odpověď, že potřebuje vědět přesný počet ztrát, kolik zajmeme nepřátelských vojáků a kdy dobudeme poslední baštu nepřítele. Velitel se ujistí, zda to myslí vážně a když vojín na tom trvá, mohl by ho poslat na psychiatrické vyšetření. Známe to ze Švejka a klystýrové léčení bylo v té době účinné. V současnosti máme psychiatry, psychology a psychofarmaka. Je však mimořádná situace a musí se jednat rychle a účinně, aby to nenarušilo morálku vojska. I zasedne polní soud a popravčí četa jde nafasovat náboje.
Pro část veřejnosti, hlavně mladých lidí, je osobní svoboda tou nejcennější životní hodnotou a každá povinnost nařízená vládou je na ni útokem. Ministr zdravotnictví je pro ni nepřítelem, proti kterému je nutno bojovat. Tak bojují.