Dnešní můj blog bude o důležitosti mostů ve válce, protože řeky tvoří významnou překážku v postupu útočících či ustupujících vojsk.

Trochu historie:
Druhá světová válka končí, Hitler koncem dubna v obklíčeném a dobývaném Berlíně páchá sebevraždu a německému vojsku je jasné, že bude muset kapitulovat a stanou se z nich zajatci. Mají na výběr ruské nebo spojenecké zajetí. Volba je jasná. Na území Čech bojeschopná skoro milionová armáda polního maršála Schörnera ustupuje na západ a v cestě jí je Vltava. Nejvíce mostů je v Praze, ale tam vypukne povstání. Použije sílu. Američané v noci na 8. května posílají misi, aby veliteli armády doručila do lázní Velichovky zprávu o bezpodmínečné kapitulaci a zastavení bojů a domlouvají s vedením pražských povstalců, aby jeho armádu nechali projít bez krveprolití Prahou. Ta sebou přibere velkou část pražských Němců a stihne vše za vteřinu dvanáct. Mostů je v Praze dvanáct a k tomu tři železniční.
Rýn je rovněž přirozenou překážkou postupující spojenecké armádě. Ta německá dělá vše, aby se fronta na něm zastavila. Vůdce a jeho generálové ještě doufají v obrat ve válce. Ale je tu pověstný most u Remagenu a ten zázrakem zůstal celý. Podstatně ovlivnil průběh dalších bojových akcí. Jen poznámka: Film o jeho válečném osudu se v roce 1968 začal natáčet u nás v Davli a sovětské vedení předkládalo svým občanům, že muselo zasáhnout, protože americké tanky se už proháněly naší republikou.

Teď se dostávám k Ukrajině. Rozděluje ji Dněpr na dvě části a je mohutný. Je na něm několik vodních děl a po jejich hrázích vedou mosty. Samotný Kyjev byl založen na západním břehu a rozrostl se postupně na východní. Obě části spojují pouze čtyři silniční mosty a k tomu jeden železniční. Zbylých mostů až po ústí dlouhé řeky není o moc více. Současná vojenská situace ukazuje, že ruská vojska postupují po silnicích. Narazí-li v menších městech na odpor, obejdou je. V současnosti se přeskupují a taktizují. Krk bych za to dal, že se budou snažit obsadit nejjižnější kyjevský most a následně se dají na druhém břehu na pochod směrem na Uman, Vozněsensk a Mykolajev, kde jim naproti půjdou vojska z jihu. Až se spojí, konečně začne věcné jednání o míru. Podmínky pro Ukrajinu budou tvrdé. Zatím nemají ruská vojska ani jeden most pod kontrolou.


Je mi líto osudu Ukrajinců. Války vždy nejvíce odnášejí ti nevinní. Před třiceti lety získali svobodu a mohli si své vlády zdravého rozumu, které by zemi vedly k prosperitě, volit ve svobodných volbách. Promarnili tuto šanci. Být ministerským předsedou první vlády, jednal bych s Rusy o vrácení Krymu a postavení Rusů na Donbasu. Měl bych za to později levnější naftu, zemní plyn, suroviny a spolehlivého obchodního partnera. Uvědomil bych si, že Rusko je pořád velmocí a potřebuje pro své válečné lodi svůj přístav. Teď mají válku.

A poučení pro nás: Jednejme s Američany o jejich vojenské základně u nás a hýčkejme si je. Stanou se spolehlivou záštitou naší svobody a zárukou naší bezpečnosti. Víme, kam patříme, tak to dotáhněme.