Po určitém uvolnění, které bylo spojeno s odložením trestních oznámení bývalého ministra kultury Antonína Staňka na ředitele Národní galerie v Praze (NGP) a ředitele Muzea umění Olomouc, jsou po pár dnech zpět hlasy odpůrců prof. Jiřího Fajta(*), kteří slyší trávu růst a bojí se, aby snad nebyl opětovně ustanoven do funkce ředitele NGP přímým jmenováním. Osm představitelů profesních organizací a oborových pracovišť ve svém prohlášení ze dne 19. 5. 2020 v hutném textu uvedlo důvody, proč by se mělo Ministerstvo kultury ČR (MK) vyvarovat přímého jmenování ředitele a zachovat vypsané výběrové řízení. K podjatosti dvou signatářů, kteří jsou současně členy výběrové komise, se již ve svém blogu na Aktuálně.cz vyjádřil prof. Jiří David. Možná by ani nemělo cenu stanovisko komentovat, ale protože opětovně čeří staňkovské bahýnko, považuji za vhodné na ně alespoň základně reagovat.

Hned na úvod připomínám, že prof. Fajt byl z místa ředitele NGP odvolán bývalým ministrem kultury „na hodinu“, a to na Zelený čtvrtek 18. 4. 2019. Toto datum je důležité, protože ke dni sesazení nebyla ve stanovisku zmíněná veřejnoprávní kontrola dokončena a tehdejší ministr tak učinil značně překotně, aniž by měl prof. Fajt jakoukoli možnost se k průběhu kontroly vyjádřit. To byl první značně nefér krok, protože se ředitel instituce k závěrům veřejnoprávní kontroly samozřejmě vyjadřuje. Ale pokud nebude zostuzená osoba ředitelem, tak se nemá jak bránit.

Výše popsaný arogantní vrchnostenský přístup lze jen těžko v demokratické společnosti tolerovat. Ohánět se dnes výsledky této kontroly je značně nepatřičné, protože jakou důvěru může budit dokument, který měl účelově posloužit k odvolání (pro prezidenta a bývalého ministra kultury) nepohodlného ředitele? Z tehdejšího vyjádření ministra plynulo, že byla zjištěna tak závažná pochybení v trestněprávní rovině, že nebylo možné postupovat jiným způsobem, než ředitele NGP okamžitě zbavit funkce. Jak dnes všichni víme, Policie ČR po ročním pečlivém šetření došla k závěru, že ke spáchání žádného trestného činu ani náznakem nedošlo a výsledkem celé trapné scény byla omluva ministra Zaorálka, který musí za svého předchůdce žehlit četné průšvihy. Je vhodné si na tomto místě připomenout text omluvy, ve které jasně stojí, že „Jako důvody tohoto odvolání (rozuměno prof. Fajta z funkce ředitele NGP) uvedl tehdejší ministr kultury informace, které neměly oporu ve skutkovém stavu věci“. Pokud něco nemá řečí práva „oporu ve skutkovém stavu“, jazykem obecným se tomu říká lež. Jestliže je někdo odvolán na základě lži, tzn. bezdůvodně a zlovolně, je na místě se na lež odvolávat? A nemělo by ve slušné společnosti po omluvě následovat uvedení do původního stavu? Tzn. prof. Fajta vrátit do jeho funkce?

Signatáři stanoviska dále bývalému řediteli vyčítají, že přijal nedostatečně doložené plnění dle autorské a licenční smlouvy. A že přece zaměstnanci NGP vytvářeli tvůrčí aktivity výhradně v režimu zaměstnaneckého díla bez autorských smluv a nároku na honorář. I v tomto případě se jedná o vážnou nepoučenost. Pokud by se signatáři seznámili se základními povinnostmi ředitele NGP vyplývajícími z pracovního poměru, případně ze Statutu NGP, jistě by seznali, že ředitel plní funkci statutárního orgánu instituce, chcete-li je nejvyšším manažerem. Z žádného dokumentu či právního předpisu neplyne, že by měl ředitel z titulu své funkce vytvářet autorská díla, která jsou spojena s výstavní činností NGP. Naopak, taková povinnost obvykle plyne z pracovních smluv, které s NGP uzavírají jednotliví zaměstnanci v pozici kurátorů, ředitelů sbírek, etc... Pokud tedy prof. Fajt - nad rámec svých povinností plynoucích z funkce ředitele NGP - vytvořil ve svém volném čase dramaturgické a výstavní koncepce, bylo logické (a jediné možné) řešení, aby byla k výsledkům takové tvůrčí činnosti uzavřena smlouva v režimu autorského zákona. Pikantní je, že toto řešení navrhlo samo MK, aby ho následně použilo jako důvod k odvolání….

Pokud by například ředitel České televize napsal námět a scénář televizní inscenace, po rozumu by za takovou tvůrčí činnost byl odměněn vedle svého manažerského platu, protože - stručně řečeno - tvorba dramatických děl nemá nic společného s „ředitelováním“. To by jistojistě nikoho nepřekvapilo, u ředitele NGP je ale účelově měřeno jiným metrem.

Z oné bubliny zločinu za bílého dne nezbylo vůbec nic, vyjma pachutě v ústech, jak lze respektovaného a úspěšného ředitele státem řízené instituce bezdůvodně a bez možnosti obhajoby ze dne na den odvolat, pokud k tomu dostane poslušný vykonavatel „zadání“. Co je ale smutnější, že této staňkovině může někdo z odborných kruhů přikládat jakýkoli význam a na jejím základě činit veřejné výstupy.

Pokud signatáři uvádějí zmínku o spravedlivém a objektivním posouzení, měli by si nejdříve uvědomit absolutní absenci uvedených kritérií při „sestřelení“ prof. Fajta z funkce ředitele NGP. Proto je o to podivnější, pokud se na tuto hitparádu přešlapů a podpásovek odvolávají.
--------------------------------
(*) Vím, že doc. Fajt nemůže oficiálně užívat vysokoškolský titul profesor. Ale není žádným tajemstvím, že veškeré zákonem předjímané podmínky splnil a profesorem nebyl jmenován jen díky vrtošivému jednání prezidenta republiky. Ostatně, dnes nikdo nepochybuje o tom, že odměnou za odvolání prof. Fajta prezident „podržel“ ve funkci tolikrát zmíněného exministra Staňka.