Studentům na AMU s nadsázkou říkám, že na svůj životní příběh nemůže mít nikdo copyright. Tato proklamace se zrcadlí v současném sporu dvou autorek, úspěšné spisovatelky Aleny Mornštajnové a neméně úspěšné výtvarnice Toy Box.

Z mnoha článků jsem pochopil, že „bestsellerová“ tvůrkyně ve svém aktuálním románu „Les v domě“ měla použít prvky z pohnutého mládí Toy Box. Údajně použila odkaz právě na dům u lesa, ve kterém výtvarnice žila se svými prarodiči a byla zneužívána dědečkem. Společným prvkem má i být, že se jednalo o dům dvougenerační, lehl popelem, apod... Omlouvám se, knihu a ani výpověď Toy Box jsem nečetl, ale to není podstatné. Důležité je, že dochází k nepochopení, co je osobní – neautorská - výpověď (Toy Box) a dramatické – autorské – zpracování (Mornštajnová). I kdyby nakrásně Alena Mornštajnová příběh někde zaslechla či četla a následně ho převedla do literární podoby, nejedná se s nejvyšší pravděpodobností o neoprávněné užití cizího díla, jen o „vytěžení“ životního osudu. Můžeme to považovat za morálně pochybné (i když znám mnoho autorů, kteří vytěžovali cizí příběhy, že, pánové Hrabale, Pavle, Škvorecký, Hašku, Poláčku,..), ale určitě ne za rozporné s autorským právem. Hlavním znakem autorského díla je, že je tvůrčí a jedinečné, což počítám román bude. Z plagiátorství bychom mohli veleúspěšnou spisovatelku podezřívat pouze v případě, že by do svého díla přenesla konkrétní cizí prvky, jako jsou jedinečná slova, větná pojení, verše či celý námět. Ale byť je to smutné, ke zneužívání dětí prarodiči dochází a děje se tak i v domech u lesa. Stručně řečeno, pokud Alena Mornštajnová nepoužila nějaké autorsky "silné" části textu Toy Box, o žádné plagiátorství se nejedná. Zaznamenal jsem k tomuto tématu mnoho příspěvků, ale k podstatě problému se nikdo ani nepřiblížil…