Společnost Nestle přistoupila ke změně obalu kávové pochoutky Kofila, kterou jedly již generace našich praprarodičů. Z mouřenína, který snad odkazuje k prvnímu kavárníkovi na českém území tureckého původu, učinil nadnárodní koncern „modřenína“ a figurku změnil na jakéhosi Šmoulu. Rozhodnutí podlézá prapodivné náladě posledních let, která se pokouší vše srovnat do nerušivého řádku absolutní korektnosti. Nestle si ale neuvědomuje, že nakládání s autorským dílem není bezbřehé a má své zákonné hranice, které mohou být svévolným zásahem překročeny.

Zdeněk Rykr, autor mouřenína, byl jedním z nejnadanějších umělců své doby. Pracoval pro továrnu Orion, známého výrobce cukrovinek, kterou po roce 1989 mezi jinými koupilo Nestlé. Vytvořil desítky log, grafických návrhů obalů, reklam, ale i děl volného umění. V roce 1940 tragicky odešel, spáchal sebevraždu. Obal Kofily, který vytvořil v roce 1923, ale žil s drobnými obměnami až do dnešních dnů a černý piják kávy nás provázel v pravém slova smyslu od kolébky do hrobu.

Každé autorské dílo je chráněno před tzv. komolícími zásahy, to znamená, že je bez souhlasu autora nelze jen tak předělat kvůli tomu, že to někdo považuje za společensky žádané. Tato ochrana trvá prakticky neomezeně a lze i dlouho dlouho po smrti tvůrce brojit proti neuctivému nakládání s dílem, které snižuje jeho hodnotu. Jsem přesvědčen, že svévolné „přetření“ nešťastného mouřenína právě k takové degradaci patří. Nevím, zda měl Zdeněk Rykr nějaké potomky, ale autorské organizace by se proti takovému znevážení vymezit měly. Již jenom z úcty k autorovi a jeho ikonickému dílu. A aby i daly najevo, že obrana jedinečnosti je důležitější, než korektní hlas komerce a průměru.