Přípodotek k 17. listopadu 1989 a ke změně, která následovala. Trpkost a ironie plynou z bezmoci, nikoli z negativního pohledu na svět, a nevykreslují vše, jen tu oblast, jež si trpkost a ironii sama vyžádala. Zítra ovšem vyrazím do ulic slavit, nikoli naříkat, neboť je co. Prožíváme, zatím, úžasnou dobu.
Politický kabaret začíná, držte si klobouky, jedeme z kopce. Opoziční strany začaly házet „vinu“ jedna na druhou, druhá zase na první. Jediné, co zatím ukázaly, je jejich neschopnost domluvit se na společném postupu. Zbývá jediné, pro příště vyměnit voliče.
Média ohledně sestavování sněmovny a vlády úmorně omílají spekulace, které jsou zcela k ničemu. Novináři ani opoziční politici si přitom nevšímají důležitých "detailů," například toho, že druhý muž nejsilnějšího politického uskupení nechce do vlády ani do vedení sněmovny. Jaroslav Faltýnek namísto toho touží i nadále vést okrajový zemědělský výbor, o nějž téměř nikdo nemá zájem. Obdivuhodná skromnost muže, který by mohl být místopředsedou vlády.