Tento důležitý rozhovor se neodehrál v mé pracovně ve Strakově akademii, 12.12. v 17.38 hodin.


Nikdy jsi nebyl skaut?

Ne.

Líbily se ti Rychlé šípy?

Nijak zvlášť. K takzvanému křišťálově čistému dobru jsem měl nedůvěru už ve svém pohádkovém období.

Jaké hodnoty ti tedy v dětství vštěpovali?

Na žádné vštěpování si nepamatuju.

Na čem jsi tedy vyrůstal?

Na zemi.

Myslím, co jsi četl, poslouchal, jaké hodnoty jsi vyznával.

Po bratrech Grimech, Erbenovi, Andersenovi a Čapkových pohádkách jsem četl nejradši Verneovky, Májovky, trochu později poezii, poslouchal jsem big beat a vyznával jsem kofolu s rumem, to byla tehdy nejdostupnější hodnota. Ale to až někdy ve čtrnácti.

Čím ses tedy chtěl prosadit ve společnosti?

Prosadit? Ve společnosti? Ničím. Na společnost jsem tenkrát zvysoka sral. Vládl bolševik, kterýmu nic nebylo svatý. Mně zase nebyl svatý on a jeho společnost.

Takže jsi byl antikomunista?

No, vod jistý doby asi jo, ale jako dítě jsem to takhle nevnímal, to až v pubertě. Když mi bylo čtrnáct, vtrhli k nám Rusáci - a to změnilo celej můj život a pohled na svět. Začal jsem si uvědomovat důsledky konání toho světa zázraků.

Aha, takže jsi vlastně byl vyvrácený z kořenů.

Jo, jak ta jedle.

A cos proti tomu dělal?

Nic. Zapustil jsem háro a odešel do (vnitřní) migrace.

Rezignoval jsi tedy?

Jo. A tiše v koutku brečel.

A co děláš teď?

Pěstuju kytky, chodím po ulicích a píšu básničky.