Ve čtvrtek 15. června nás Česká televize oblažila filmem Druhý tah pěšcem. Film je koncipovaný jako detektivka, nicméně jako hlavní hrdinové v něm figurují představitelé Státní bezpečnosti, kteří jsou představováni v příznivém světle.

Oficiální text k filmu zní: „Film inspirovaný činností pracovníků kontrarozvědky: Jan Prokop hraje při každé příležitosti šachy. Mimoto pracuje se svým týmem na odhalení rezidentské sítě, která se pokouší získávat domácí odborníky pro práci v zahraničí.“ I text na webu České televize o estébácích cudně mlčí.

Druhý tah pěšcem natočil v roce 1985 Vít Olmer, zřejmě nejlepší filmový režisér všech dob, jak dává tušit servilita České televize vůči němu, u příležitosti jeho nedávných pětasedmdesátin.

Milí mladí lidé, narození po listopadu 1989,

rozvědka v roce 1985 byla součástí komunistické Státní bezpečnosti (StB), což byla politická policie totalitního režimu. Bez Státní bezpečnosti a sítě jejích udavačů by komunistický režim zkolaboval mnohem, mnohem dříve, než v listopadu 1989. Státní bezpečnost byla během sametové revoluce zrušena coby zločinecká organizace.

Metody příslušníků Státní bezpečnosti, kterým ve zkratce říkáme estébáci, byly ve skutečnosti jiné, než se nám snažil nalhat Olmer. Ničili lidem život, vyhazovali je ze škol, ze zaměstnání, pronásledovali je, vydírali, mučili je při výsleších, posílali do kriminálu, lámali morálně. A to se obzvlášť týká té části StB, která měla na starosti „vnitřního nepřítele,“ tedy i kontrarozvědky. O jejích metodách i zde.)

Česká televize se vysíláním takových filmů bez jakéhokoli doplňujícího komentáře podílí na falzifikování historie, tedy na lži. Zpochybňuje tak úsilí naprosté většiny občanů, kteří v listopadu 89 na náměstích po celé zemi řekli komunistickému režimu hlasité NE. A to se netýká pouze České televize, ale v tomto případě i Rady ČT a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Členům těchto rad zřejmě oslava a propagace Státní bezpečnosti nevadí, jinak by s tím něco dělali.

Vysílání filmů z dob komunistického režimu je v České televizi oblíbená disciplína. Vedle kolaborantské mentality tvůrců programu je to i neschopnost této instituce natočit více dobrých současných filmů či inscenací.

ČT se sice jednou za uherský rok povede dobrý počinek, naposledy seriál Svět pod hlavou. Na čtyři programy je to však málo. A je dobré si připomínat, že asi dosud nejlepší český seriál vůbec, Pustina, natočila soukromá televize HBO. Česká televize evidentně nemá zájem vytvářet skutečně kvalitní hranou tvorbu v dostatečném množství. Namísto toho oslavuje estébáky či komunistické kádrové rezervy.

Vždy jsem stál za veřejnoprávními médii, protože vím, že demokracie je potřebuje. Ve spojitosti s velmi nízkou kvalitou každodenního zpravodajství však začínám pochybovat, že Česká televize je veřejnoprávním sdělovacím prostředkem. Kam se vlastně ztrácejí ty miliardy z našich kapes, když ne na hranou tvorbu?