Den lidských práv. Víme ještě, proč vznikl? Nebo už jsme zapomněli a proto jsme k osudu druhých lhostejní?

ODE DNA KE DNU

Až na dně,
tom úplném,
prolínajícím se s gehenou,
všemocní nalezli přemostění
mezi lidským a lidským,
trhlinu duše, umíráček svědomí

Tam smazává se rozdíl
mezi dobrem a zlem
Tam zanikají protipóly
lásky a nenávisti,
pohlazení a kopance

Póry toho industriálního běsnění
prosakuje lhostejnost,
automatismus výkazů
nemá dáti - dal

Tam hmatatelně existuje
onen mystický prostor bez jiskřičky,
černý oheň selekce
studený jak prázdné oči

Sem nedohlédne ani Stvořitel,
jehož jméno bývalo pochváleno

Až na dně, tom celém,
prolínajícím se s netknutelným,
je vytesán do komínu krematoria
navěky
účet s cenou lidského života.

A pod ním razítko:









Vesmíry stromů zní modlitba,
zatímco vy kráčíte
s hymnou na rtech,
ode dna ke dnu

Kde domov můj?



Jedna ze soch Jiřího Sozanského, umístěných v budově Vrchního soudu v Praze.