Spory o to, jestli nacisté vraždili československé občany podle nějakého předem připraveného plánu, či nikoli, jsou zbytečné.

Nacisté naše předky vraždili bez ohledu na ne/existenci plánu. A měli v úmyslu naši zemi germanizovat, Židy, Romy a část Čechů povraždit, další Čechy poněmčit či přesídlit na východ - alespoň tak se k tomu vyslovil Heydrich, muž, který měl říšskou "národnostní politiku" tak říkajíc ve své agendě. Že k tomu nakonec nedošlo, bylo jednak tím, že naši parašutisté Heydricha zpacifikovali, a pochopitelně hlavně tím, že nacisté měli od jisté chvíle velké starosti na východní frontě. A, po jejím otevření, i na frontě západní.

Bez ohledu na to, jaké "řešení" by v protektorátu Čechy a Morava nakonec převážilo, český národ by přestal existovat.

Reinhard Heydrich přijel do Prahy 27. září 1941 z Hitlerova pověření, aby se ujal funkce zastupujícího říšského protektora. Na shromáždění nacistických funkcionářů několik dnů po svém příjezdu se mimo jiné zřetelně vyslovil, jak chce nakládat s obyvatelstvem protektorátu Böhmen und Mähren (Čechy a Morava). Židy, Romy a další čekalo konečné řešení v podobě vyhlazovacích táborů. Češi měli být vyvražděni, poněmčeni či vystěhováni na východ.

"Českomoravský prostor se nesmí nikdy ponechat v takovém stavu, který by umožňoval Čechům tvrdit, že je to jejich prostor... Tento prostor jednou musí být německým prostorem a Čech tu nakonec nemá co pohledávat... A nyní, pánové, několik myšlenek o konečném řešení. Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen německy mluvícím obyvatelstvem. O konečném poněmčení tohoto prostoru však nechci říci nic v tom smyslu, že se nyní pokusíme starými metodami poněmčit tu českou verbež, nýbrž říkám naprosto střízlivě: vyjděme od záležitostí, s nimiž můžeme už dnes skrytě začít. Abych získal přehled, kdo z lidí v tomto prostoru je vhodný k poněmčení, musím provést soupis obyvatelstva podle rasového zřetele," sdělil Heydrich přítomným.

Soupis měl probíhat pod krytím distribuce nových občanských průkazů. A česká populace měla být rozdělena do čtyř kategorií:

| - Češi dobré rasy a dobrého smýšlení – ty prý půjde snadno poněmčit.
| - Češi špatné rasy a špatného smýšlení – takové je prý třeba vystěhovat na východ (v případě odporu by ovšem nacisté zabíjeli, jak měli ve zvyku).
| - Češi dobrého smýšlení, ale špatné rasy – měli být rozptýleni v Říši a zbaveni možnosti mít potomky.
| - Češi dobré rasy, ale špatného smýšlení – to je prý vůdcovská sorta, kterou je třeba převychovat v Říši, když to nepůjde, tak „postavit ke zdi".

První stanné právo Heydrichem vyhlášené trvalo až do 20. 1. 1942, během jeho trvání bylo popraveno 489 lidí, a 2100 Čechů deportovali nacisté do koncentračních táborů, nejčastěji do Mauthausenu. Stanné soudy, jež sídlily v Praze a v Brně, začaly pracovat naplno, přičemž za dobu platnosti prvního stanného práva vynesl pražský stanný soud celkem 234 ortelů smrti a brněnský 255.

Již v polovině října 1941 byly zahájeny deportace protektorátních Židů do Lodže a Terezín byl určen jako vhodné místo pro jejich soustředění (první transport tam přijel v listopadu). Romové byli soustředěni do dvou koncentračních táborů, v Letech u Písku a Hodonínku na Moravě. Později byli převezeni, většinou do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.




Kompletní projev Reinharda Heydricha na shromáždění nacistických pohlavárů v Praze 2.10.1941.