Jeden omezenec a dokáže postavit celý svět na hlavu jen proto, že mu vzali hračku. Tou hračkou je moc, které se nechce vzdát, přestože prohrál ve svobodných volbách.

O Trumpovi již nelze hovořit v rámci politické kultury, jednak si to nezaslouží, druhak je nyní třeba zašlapat jej co nejrychleji do země, tu půdu zorat a vysadit na ní něco užitečného.

Z Trumpova počínání se vždy lil hnus: lži, nezájem o pravdu, útoky na demokracii, neutuchající rozeštvávání lidí, skupin i celé společnosti ve vlastním zájmu, agresivní a přízemní styl strhávající voliče do žumpy jeho myšlení a chování atd., což jeho souputníky mezi politiky pohánělo kupředu. Trump onen hnus z pozice nejmocnějšího světového lídra legitimizuje a ulehčuje dalším stejné počínání.

Kongres je jižanů

V americkém parlamentu došlo k bezprecedentní události, kterou má na svědomí prezident. Trumpem rozeštvaný dav vtrhl do Kapitolu a požadoval, aby zákonodárci postupovali proti demokratickým zvyklostem, konkrétně, aby neuznali výsledky svobodných voleb. Při tomto útoku na demokracii zemřeli čtyři lidé.

Po budově pochodovali Trumpovi příznivci, někteří s jižanskou vlajkou, odhodlaní násilím prosadit svou. Útoku předcházel Trumpův projev na demonstraci u Kapitolu, v němž zopakoval svá nepodložená a mnoha soudy vyvrácená tvrzení, že volby byly zfalšované.

„Myslel jsem, že se budeme muset ven probojovat,“ řekl The New York Times (NYT) demokratický kongresman Jason Crow, který před vstupem do politiky absolvoval vojenskou misi v Iráku. Jeho republikánský kolega předtím na Facebooku zevnitř Kongresu hlásil: „Odlomili jsme kusy nábytku, abychom si udělali hole na obranu Sněmovny reprezentantů Spojených států.“

Možná nejdramatičtější moment se podle České televize odehrál v hlavním sále Sněmovny reprezentantů, kde v jednu chvíli skupina policistů hlídala zabarikádovaný vstup s vytaženými pistolemi, zatímco útočníci z druhé strany rozbili sklo a bušili do dveří.

„Tohle je naše země, tohle je náš dům,“ řekl jeden z demonstrantů reportérovi britské televize ITV na otázku, jaký je jeho vzkaz zákonodárcům.

Rozštěpí se Republikánská strana?

Ano, právě o to jde. Parlament už „není všech“, ale „patří“ Trumpovi a jeho příznivcům, kterým je ve všech směrech bližší jižanský prapor před praporem Spojených států amerických, kterým je bližší bílá nadřazenost před pokojným soužitím s ostatními, lež před pravdou a prosazení vlastních názorů i za cenu zničení demokracie. Přesně tam dostal jeden narcistní hlupák americkou demokracii během jednoho volebního období.

Republikánská strana stojí před osudovou volbou, rozumní politici nepotáhnou s Trumpem na Kapitol, kdežto ultrakonzervativcům se tyto metody přinejmenším nepříčí. Pokud bychom si mohli tipnout, bude muset i tato tradiční strana paradoxně udělat to, oč Trump po celou dobu prezidentování usiloval pro celou společnost: rozštípí se na dva politické subjekty. Část ovládnou Trumpovi fašisté a druhou část ti republikáni, kteří ctí demokracii a její principy.

Americké instituce, jak doufáme, demokracii v této zemi padnout nenechají, směřují k tomu i některé části společnosti. Například internetové sociální sítě zablokovaly Trumpovi další vlnu lží a hnusu.

Evropský kýbl hnusu

Shodné rysy s Trumpem najdeme v Evropě nejviditelněji u o Orbána, Kaczynského, Le Pen a dalších. U nás viditelně u Miloše Zemana, avšak ani Andrej Babiš se z Trumpovského chování příliš nevymyká, jen není tak agresivní a samolibý jako český prezident. To ovšem neznamená, že je méně nebezpečný. V patách jim kráčí Okamura, který rozeštvávání společnosti vetkl do svého politického kšeftu, protože jen díky tomu se jeho strana dostala do parlamentu.

Zda jim bude toto vyústění Trumpovy politiky varováním pro jejich další počínání, nevíme, ale musíme o tom, bohužel, pochybovat. Nic nenaznačuje, že by si některý z nich náhle uvědomil, že demokracie, její principy a její udržování je pro společnost důležitější než moc, kterou mají v rukou, než jejich umouněný nacionalismus a narcismus.

Nenechme se mýlit tím, že nyní Trumpovo počínání při demonstraci před Kapitolem odsuzují. Jednak vědí, že americkým prezidentem bude demokrat Biden a snaží se této situaci přizpůsobit, druhak je pár slov nic nestojí. Vlastní slova neberou jako závazek, nýbrž čistě jen jako nástroj k prosazování svého, dnes řeknou jedno, druhý den klidně opak a ještě se při tom tváří jako archanděl… A za jakou cenu? Orbánův nebo Zemanův kyblík hnusu je pochopitelně menší než ten Trumpův, ale to je dáno mírou síly a dopadu jejich politiky, nikoli snad jejich nižším omezenectvím.