Ukrajinští romští uprchlíci spí stále na kamenných podlahách nádraží nejen v Praze. Píše se 21. století. Pražským primátorem je Pirát, ministrem vnitra předseda STAN, ministrem práce a sociálních věcí předseda lidovců a premiérem předseda ODS.

Minimálně do konce května budou ukrajinští Romové živořit na Hlaváku i dalších nádražích v Česku. Vláda až 20. května zapojila do řešení tohoto problému novou zmocněnkyni pro lidská práva Kláru Laurenčíkovou. Díky tomu vznikla skupina složená z úředníků ministerstev a lidí z občanské společnosti - ta má za deset dní (koncem května má skončit pomoc uprchlíkům na Hlaváku) připravit praktické řešení, které vláda nebyla sama ochotna vyprodukovat za téměř tři měsíce.

Této skupině pochopitelně držím palce, protože s lidmi se má zacházet jako s lidmi, bez ohledu na to, jakou mají barvu pleti či sociální návyky, bez ohledu na to, kolik pasů vlastní a z jak velké rodiny jsou. Fakt, že vláda od počátku až doposud zachází s ukrajinskými Romy hůř než se zvířaty, že tak může činit beztrestně, je důsledkem stavu společnosti.

Názory si utváříme podle toho, jakými informacemi nás zásobují média. Ta ovšem přebírají tvrzení politiků, jako by byla pravdivá. Jenže politici říkají polopravdy a někdy i lžou - zkrátka dezinformují, aby nám dodali trumfy na obelhávání vlastního svědomí. A aby tak získali body u té části společnosti, která je zjevně xenofobní a rasistická.

Jaká je realita
Takže pár informací z reality: nejde o kočovné Romy, ale o lidi z osad a měst, takže nejsou zvyklí přespávat na zemi či dokonce na kamenné podlaze, jak zaznívá v diskusích na internetu. A také nejde pouze o Romy ze Zakarpatské Ukrajiny, jak to pro někoho mohlo vypadat podle pondělní reportáže Reportérů ČT. S těmi lidmi jsem na Hlaváku hovořil, mnozí z nich jsou z oblastí, kde se válčí.

Dvojí občanství: Orbán rozdával na Zakarpatské Ukrajině maďarské pasy i etnickým Ukrajincům. U nich však nikdo dvojí občanství nekontroloval, jen u Romů. Romů s dvojím občanstvím je u nás dokonce i podle včerejšího Rakušanova vyjádření jen 140 (Reportéři ČT) - na nádraží jich přitom přespávalo postupně dohromady hodně přes tisíc, nejčastějším odhadem je, že k nám přišlo kolem 2 500 ukrajinských Romů.

Početné rodiny, které se nechtějí rozdělit: Na pražském hlavním nádraží jsem viděl dvě početnější rodiny, které se nechtějí rozdělit. Šestnáctičlennou a třináctičlennou - je samozřejmě možné, že jsem jednu dvě přehlédl, také jsem tam nechodil od začátku. Hovořil jsem tam s maminkami, které mají čtyři, tři, dvě děti, takových je tam nejvíc, i s paní, která nemá žádné dítě.

Ministr vnitra Rakušan (i primátor Hřib, ministr Jurečka či premiér Fiala) to však od počátku až do svého pondělního vyjádření pojímal paušálně, jako by šlo o pravidlo - říkal tedy polopravdu, dezinformoval. Zpočátku tvrdil, že (všichni) mají maďarské pasy, potom, že (všichni) jsou součástí velkých rodových klanů (on říká: skupin). Romové chápou rodinu široce, do rodiny patří i bratranci a sestřenice... A co je divného na tom, že rodiny se nechtějí rozdělit? Nedělá snad tahle vláda prorodinnou politiku? (Jak nám neustále namlouvá.)

Romové na českých nádražích (nejen v Praze) přespávají už hezky dlouho, s nedostatkem jídla a bez hygienických prostředků - a nedělo by se doslova nic, kdyby se proti tomu nezačaly ozývat neziskovky, především iniciativa Hlavák, jejíž dobrovolníci pomáhají příchozím na nádraží už asi sedm let, a Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU).

Jak obelhat vlastní svědomí
Je zajímavé sledovat, co jsou někteří lidé schopni říci či napsat v internetových diskusích, aby obelhali vlastní svědomí. Argumenty (falešné, jak jsme si ukázali) jim k tomu dodávají oni údajně demokratičtí politici.

Četl jsem v diskusi i názor přehnaný na druhou stranu, že právě chování našich politiků k ukrajinským Romům je horší, než tomu bylo za Hitlera. To je pochopitelně nesmysl, k tomu máme hodně daleko. Jsme však už na začátku cesty k tomu, protože - jak vidíme i z internetových diskusí - velká část společnosti už přijala jako normu, že některé lidi lze beztrestně diskriminovat, ba dokonce, že je to tak správné. Xenofobie i rasismus u nás mají pohnojenou půdu více než dostatečně.

A proto se my, kteří si ceníme každého života, každého jedince, nyní stáváme Romy.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Foto Jaroslav Miko (až na tu poslední)