Znásilňování dětí a žen, don Pablo a kolosální stupidita
Co můžeme čekat od politika, který kolosální stupiditu přijme za svou?
Evropská komise představila v červnu 2020 strategii týkající se práv obětí, podle které se všechny oběti trestných činů budou moci plně spolehnout na svá práva, bez ohledu na to, v kterém členském státě EU byl trestný čin spáchán. Strategie stanoví řadu opatření na příštích pět let, tedy do roku 2025, a zaměřuje se na tyto cíle: dát obětem lepší možnost trestné činy oznamovat, požadovat náhradu škody a spolupracovat se všemi aktéry zabývajícími se právy obětí.
Vzhledem k nedávné krizi COVID-19 a následnému omezení volného pohybu osob, které mělo dopad na nárůst domácího násilí, pohlavního zneužívání dětí, kyberkriminality a trestných činů motivovaných rasistickou nebo xenofobní nenávistí, je podle EK důležité, aby byl rámec pro podporu a ochranu obětí bez problémů použitelný také v krizových situacích.
Místopředsedkyně EK Věra Jourová k tomu tehdy uvedla: „Příliš mnoho obětí trestných činů není vyslyšeno, nedostává se jim řádné podpory a není jim umožněn přístup ke spravedlnosti. Evropská unie stojí na straně obětí a naše strategie se zaměřuje na posílení jejich postavení, zejména těch nejzranitelnějších, jako jsou oběti násilí na základě pohlaví nebo trestných činů z nenávisti. Musíme proto členské státy zmobilizovat, aby v plné míře prováděly předpisy EU týkající se práv obětí – a to bez žádných kdyby nebo ale.“
Někteří lidé, a rád bych věděl, kteří, si ze strategie EK vyzobli jen onu „náhradu škody“ a povýšili ji na trest samý. Za sexuální násilí na dětech i ženách by už soud nemusel poslat pachatele za mříže, ale mohl by mu namísto toho uložit pokutu. A tuhle kolosální blbost prosadili tito lidé u ministra spravedlnosti Pavla Blažka alias brněnského dona Pabla, který ji vzápětí umístil do návrhu zákona.
Don Pablo po námitkách ze všech stran, především od zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Laurenčíkové (díky), nakonec couvl a zůstalo u trestů uvězněním. Ministerstvo se sice posléze vymlouvalo, že to takto nemyslelo, ale spíš to bylo tak, že vůbec nemyslelo.
Každý rok se miliony lidí v EU stávají oběťmi trestných činů. V roce 2017 se přibližně 15 milionů osob stalo obětí závažných trestných činů, jako je vražda, pohlavní zneužití dětí či únosy. Rozsah násilí na základě pohlaví je alarmující. Každá třetí žena (33 %) zažila od 15 let fyzické a/nebo sexuální násilí. Na příslušné orgány se však obrátí pouze třetina žen, které byly fyzicky napadeny či sexuálně zneužity.
Ukládání pokut namísto řádného trestu by znásilňování dětí a žen snížilo na úroveň překročení rychlosti na dálnici. Tedy zlehčilo by jak trestný čin samý, tak především utrpení obětí. Ano, finanční odškodnění obětí je dobrá myšlenka, ovšem pouze jako součást rozsudku, v němž bude pachatel zároveň na hodně dlouho poslán za silné zdi některého z kriminálů.
A teď už nám zbývá jen přemýšlet, jak říkat tomu, kdo bezstarostně přijme kolosálně stupidní návrh za svůj a vloží jej do návrhu zákona. Kolosální stupid? A co od takového ministra můžeme čekat v budoucnu? Něco nevýslovně chytrého?
Koláž FK
Evropská komise představila v červnu 2020 strategii týkající se práv obětí, podle které se všechny oběti trestných činů budou moci plně spolehnout na svá práva, bez ohledu na to, v kterém členském státě EU byl trestný čin spáchán. Strategie stanoví řadu opatření na příštích pět let, tedy do roku 2025, a zaměřuje se na tyto cíle: dát obětem lepší možnost trestné činy oznamovat, požadovat náhradu škody a spolupracovat se všemi aktéry zabývajícími se právy obětí.
Vzhledem k nedávné krizi COVID-19 a následnému omezení volného pohybu osob, které mělo dopad na nárůst domácího násilí, pohlavního zneužívání dětí, kyberkriminality a trestných činů motivovaných rasistickou nebo xenofobní nenávistí, je podle EK důležité, aby byl rámec pro podporu a ochranu obětí bez problémů použitelný také v krizových situacích.
Místopředsedkyně EK Věra Jourová k tomu tehdy uvedla: „Příliš mnoho obětí trestných činů není vyslyšeno, nedostává se jim řádné podpory a není jim umožněn přístup ke spravedlnosti. Evropská unie stojí na straně obětí a naše strategie se zaměřuje na posílení jejich postavení, zejména těch nejzranitelnějších, jako jsou oběti násilí na základě pohlaví nebo trestných činů z nenávisti. Musíme proto členské státy zmobilizovat, aby v plné míře prováděly předpisy EU týkající se práv obětí – a to bez žádných kdyby nebo ale.“
Někteří lidé, a rád bych věděl, kteří, si ze strategie EK vyzobli jen onu „náhradu škody“ a povýšili ji na trest samý. Za sexuální násilí na dětech i ženách by už soud nemusel poslat pachatele za mříže, ale mohl by mu namísto toho uložit pokutu. A tuhle kolosální blbost prosadili tito lidé u ministra spravedlnosti Pavla Blažka alias brněnského dona Pabla, který ji vzápětí umístil do návrhu zákona.
Don Pablo po námitkách ze všech stran, především od zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Laurenčíkové (díky), nakonec couvl a zůstalo u trestů uvězněním. Ministerstvo se sice posléze vymlouvalo, že to takto nemyslelo, ale spíš to bylo tak, že vůbec nemyslelo.
Každý rok se miliony lidí v EU stávají oběťmi trestných činů. V roce 2017 se přibližně 15 milionů osob stalo obětí závažných trestných činů, jako je vražda, pohlavní zneužití dětí či únosy. Rozsah násilí na základě pohlaví je alarmující. Každá třetí žena (33 %) zažila od 15 let fyzické a/nebo sexuální násilí. Na příslušné orgány se však obrátí pouze třetina žen, které byly fyzicky napadeny či sexuálně zneužity.
Ukládání pokut namísto řádného trestu by znásilňování dětí a žen snížilo na úroveň překročení rychlosti na dálnici. Tedy zlehčilo by jak trestný čin samý, tak především utrpení obětí. Ano, finanční odškodnění obětí je dobrá myšlenka, ovšem pouze jako součást rozsudku, v němž bude pachatel zároveň na hodně dlouho poslán za silné zdi některého z kriminálů.
A teď už nám zbývá jen přemýšlet, jak říkat tomu, kdo bezstarostně přijme kolosálně stupidní návrh za svůj a vloží jej do návrhu zákona. Kolosální stupid? A co od takového ministra můžeme čekat v budoucnu? Něco nevýslovně chytrého?
