Bývalí mezinárodní žalobci Carla del Ponte a Graham Blewit: Zabitím stovek izraelských civilistů, braním rukojmích a nevybíravým odpalováním raket na Izrael Hamás vyprovokoval izraelskou reakci – ale tato reakce byla vysoce nepřiměřená a nevybíravá... zásadním krokem bude snaha o vydání zatykačů na politické a vojenské vůdce, ať už z Hamásu nebo Izraele - a ochranný plášť americké moci by je neměl chránit před odpovědností.

Carla del Ponte a Graham Blewit, kteří mají za sebou činnost v mezinárodních soudech pro bývalou Jugostlávii či Rwandu, napsali článek pro server POLITICO o konfliktu na Blízkém východě z pohledu mezinmárodního práva. Uvádím zde to nejpodstatnější z jejich textu:

Mezinárodní spravedlnost musí sloužit obětem válečných zvěrstev mezi Izraelem a Hamásem

Vývoj situace na Blízkém východě je lidskou tragédií. Tisíce životů již byly ztraceny a mnoho dalších bylo zničeno. Respekt k mezinárodnímu právu je nedostatkovým zbožím, dochází k útokům na civilisty, braní rukojmích a nevybíravému bombardování městských oblastí. Takové činy mohou představovat mezinárodní zločiny.

Takové válečné zločiny jsme stíhali již dříve, stejně jako zločiny proti lidskosti a genocidu. Nikdy to není snadný úkol, ale je životně důležitý.

Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu již stanovil jurisdikci nad situací v Gaze a na Západním břehu Jordánu, jakož i nad mezinárodními zločiny spáchanými Hamásem na izraelském území. A současný hlavní žalobce soudu Karim Khan se ke krizi vyjádřil důrazně, když řekl: „Srdce každé lidské bytosti musí být mrazivé, zmrzlé a zlomené při pohledu na obrázky, které přicházejí z Izraele a Palestiny.“

Žalobce je v jedinečné pozici. Vzhledem k tomu, že vyšetřování již probíhá, má příležitost podniknout odvážné a rozhodné kroky a nezávislost jeho úřadu znamená, že není zavázán mocným vládám a může jednat tak, aby obětem nabídl spravedlnost.

Jako bývalí mezinárodní žalobci pro válečné zločiny si uvědomujeme, jak je důležité podniknout kroky k zajištění odpovědnosti za oběti zvěrstev. Mezinárodní trestní právo může hrát významnou úlohu v boji proti beztrestnosti a přispívat k odrazování od dalších trestných činů. A ve vztahu k Palestině je třeba potenciál ICC teprve realizovat.

Jsme si samozřejmě plně vědomi toho, že mezinárodní žalobci čelí při plnění svých mandátů značným právním, praktickým a politickým výzvám. Při výběru případů je ve hře nevyhnutelná selektivita, a to i v případě, že mají za úkol řešit mezinárodní zločiny, k nimž dochází na určitém území a v definovaném časovém období. Nicméně v kontextu krutých etnických konfliktů v bývalé Jugoslávii a genocidy ve Rwandě bychom nesplnili svou svatou povinnost tím, že bychom stíhali pouze měkčí cíle.

A vzhledem ke globálnímu dosahu ICC má jeho žalobce mnohem širší jurisdikci, s níž se musí potýkat. Jurisdikce soudu se vztahuje na území více než 120 smluvních států, jakož i na státní příslušníky těchto zemí, a ještě dále, pokud Rada bezpečnosti OSN vyzve soud, aby jednal - jako to učinil v Dárfúru a Libyi. Soud tak neustále balancuje mezi protichůdnými požadavky, omezenými zdroji a různou mírou státní spolupráce...

Prokurátor Khan již během svého působení v úřadu prorazil na nezoranou půdu. V souvislosti s agresí Ruska vůči Ukrajině poskytl obrovskou podporu svým ukrajinským protějškům při vyšetřování a stíhání válečných zločinů. Jeho obvinění ruského prezidenta Vladimira Putina možná není prvním případem, kdy byla hlava státu předvolána před mezinárodní trestní tribunál, ale rozhodně je bezprecedentní, aby úřadující hlava státu stálého člena Rady bezpečnosti OSN podléhala takovému zatykači.

Oběti mezinárodních zločinů však svou víru v mezinárodní systém trestního soudnictví vystavily těžké zkoušce. Panuje dojem, že ve hře je dvojí metr a že ICC se neúměrně zaměřuje na africké země a nestátní aktéry, zatímco západním zemím a jejich spojencům umožňuje vyhýbat se odpovědnosti. Administrativa bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa dokonce zašla tak daleko, že uvalila sankce na Khanovu předchůdkyni Fatu Bensoud a její personál kvůli aktivitám soudu v souvislosti s Afghánistánem.

Vzhledem k tomu, že ve hře je významná geopolitika, je situace na Blízkém východě bezpochyby výzvou pro mezinárodní spravedlnost. Ale tváří v tvář přibývajícím důkazům, které naznačují, že byly spáchány válečné zločiny, je to místo, kde je ICC nejvíce zapotřebí.

Zabitím stovek izraelských civilistů, braním rukojmích a nevybíravým odpalováním raket na Izrael Hamás vyprovokoval izraelskou reakci – ale tato reakce byla vysoce nepřiměřená a nevybíravá. Tisíce palestinských civilistů jsou již mrtvé, civilní majetek byl rozsáhle zničen a více než 1 milion Gazanů bylo vysídleno...

Právě teď se Blízký východ nachází před smrtelnou propastí, a, jak uvádí římský statut Mezinárodního trestního soudu, „závažné zločiny ohrožují mír, bezpečnost a blahobyt světa“. Dalším zásadním krokem bude snaha o vydání zatykačů na politické a vojenské vůdce, ať už z Hamásu nebo Izraele - a ochranný plášť americké moci by je neměl chránit před odpovědností.

Doufejme, že Mezinárodní trestní soud bude moci nejen připomenout těm, kdo jsou v mocenských pozicích, aby dodržovali mezinárodní právo, ale také poskytnout obětem hmotnou spravedlnost v kontextu, kde příliš dlouho převládala beztrestnost.

- - - - - - - - - - - - - - - - - -

CARLA DEL PONTE - působila jako hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (1999–2007) a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (1999–2003).
GRAHAM BLEWITT - působil jako zástupce žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (1994–2004).