Pouhé řeči o korupci doma u televize jsou k ničemu. Říkat veřejně to, k čemu se dojde v bezpečí hospod, taky nestačí. Smysl má pálit na korupci ostrými, především kvalitními zákony. Jedním z klíčových zákonů v boji s korupcí je zákon o veřejných zakázkách, a právě teď je šance ho změnit. Dobrou „municí“ proti korupci se stane tehdy, pokud zamezí, aby profit z veřejných zakázek měli lidé, kteří zakázky rozdělují firmám.

Dosavadní scénář vypadá následovně. Úředník nebo politik rozhodující o veřejné zakázce dostává v obálce opční list na akcie firmy, jež se o veřejnou zakázku uchází. Tato firma vyhrává veřejnou zakázku. Stát vyplácí vítězné firmě z veřejného rozpočtu cenu zakázky. Úředník nebo politik, jenž o zakázce rozhodoval, přichází do této firmy s opčním listem, který si mění za akcie. Vzápětí si - už jako akcionář - vybírá zisk, jenž firmě plyne z veřejné zakázky. Vše je kryto anonymními akciemi, takže se nikdo nic nedozví, a to přesto, že evidentně došlo ke spáchání trestného činu úplatkářství.

Dokud se budou tyto a podobné machinace ve veřejných zakázkách dít, nebude možné v České republice nejen nikoho za korupci chytit, ale ani na veřejných zakázkách ušetřit. Ve všech těchto případech jsou totiž zakázky tzv. „cinklé“. Žádná soutěž o zakázku se vlastně nekoná, vše je jen na oko. Je to podobné jako „gól z ofsajdu“. Jestliže ve sportu gól z ofsajdu neplatí, nesmí platit ani u veřejných zakázek. Jak to zařídit? Je nutné stanovit jasnější pravidla hry: nesoutěž nahradit soutěží, v níž bude moci zvítězit ten nejlepší.

Veřejnou zakázku nesmí získat firma, kterou vlastní osoba, jež zakázku přiděluje. Aby toto pravidlo nebylo možné obcházet, musí se uvedený zákaz vztahovat i na rodinné příslušníky a další osoby, blízké těm, kteří rozhodují o veřejné zakázce, a také na subdodavatele.

Firmy, jež zvítězí v soutěži o veřejnou zakázku, a jejich subdodavatelé (s výjimkou firem, které jsou obchodovány na burze) musí zveřejnit celou svou majetkovou strukturu. Jen tak se totiž ozřejmí, zda vítěznou firmu nevlastní osoby, které o přidělení zakázky rozhodovaly. Kontrola transparence vítězné firmy musí trvat po celou dobu plnění veřejné zakázky. Tím se zamezí tomu, aby si osoba, která o vítězi zakázky rozhodla, přišla do vítězné firmy vybrat svůj úplatek v podobě zisku této firmy z veřejné zakázky později.

Firmám s listinnými akciemi na doručitele se musí zakázat účast na veřejných zakázkách, pokud tyto akcie nejsou trvale uloženy u banky či notáře (v tom případě lze dohledat jejich vlastníky). Pokud by totiž vítězem zakázky byla firma s listinnými akciemi na doručitele, nebylo by možné nijak zjistit, zda ji nevlastní právě člověk, který o zakázce rozhodoval, a zda by tedy v konečném důsledku neprofitoval z dané zakázky právě on.
Každá veřejná zakázka má svůj příběh, a ten se nedá poznat bez znalosti postav. Chybí-li postavy, příběh je v mlze. Vynoří-li se ale postavy z mlhy příběhu, je možné posoudit, zda jde, anebo nejde o korupci. Zkrátka a dobře: chce-li někdo od státu - tedy od občanů - peníze, musí se „svléknout do naha“ a prokázat svou skutečnou identitu.

Aby se uvedená tři základní protikorupční pravidla mohla začít uplatňovat, je třeba je prosadit do aktuálně projednávaného zákona o veřejných zakázkách. A právě o to jde iniciativě Konec korupci!, která je společným projektem občanského sdružení Veřejnost proti korupci a Nadačního fondu proti korupci. Pokud se podaří zákon tímto způsobem změnit, ušetříme všichni a omezíme korupci u veřejných zakázek.

Publikováno v MF Dnes, 27. 9. 2011