Když jsem před pár dny psala tento text, chtěla jsem ‚jen‘ ukázat příběh dalšího člověka, který se dokázal porvat se svým handicapem. A pochválit firmu, o které toho v médiích moc pozitivního neslýcháme. Netušila jsem, že mi pan prezident Zeman svým hloupým výrokem ‚nahraje‘ i k mnohem větší aktuálnosti.

Ale vraťme se k původnímu záměru. Mám totiž velkou radost, že se nám již několik let daří v problematice zaměstnávání zdravotně postižených aktivně spolupracovat s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP). Vše se nastartovalo před několika lety, kdy se nám podařilo najít uplatnění na centrále VZP sportovci a vítězi paralympiády Davidovi Drahonínskému.

Následně jsme ve VZP pomohli rozjet projekty stáží a Trainee Handicap, které do zaměstnaneckých řad přivedly další zdravotně postižené zaměstnance. Někteří z nich již v době stáže získali poměrně důležité úkoly. Například Honza Lhota, dostal již po dvou měsících „stážování“ na starost problematiku protonového centra v Praze a v Mnichově, loňský Srdcerváč Pavel Bambousek správu majetku. Toto vše se nám ale podařilo jen díky tomu, že ve VZP již někteří lidé se zdravotním postižením pracovali. Jejich přímí nadřízení s nimi měli mnoho let dobrou zkušenost a jejich příběhy nám tak pomohly otevřít dveře zdravotně postiženým kolegům na dalších pobočkách VZP. Jedna z těch, která pro naši práci byla a je „dobrý příkladem, že to jde“, je Markéta Zelená. Pracuje již mnoho let na pobočce VZP v mém rodném Hradci Králové. Nepracuje tam ale díky mně ani našemu NFOZP, ale jen a jen díky svému nasazení a aktivnímu přístupu k životu.

Markéta se narodila s vadou sluchu. Jednalo se o genetickou záležitost, její otec je také neslyšící. V mateřské škole nosila Markéta naslouchátka a po vyšetření na logopedii ji v dětství lékaři doporučili umístit do ústavu pro neslyšící v Liberci - aby byla mezi „svými“ a dostalo se jí specializované péče. Matka Markéty s tím nesouhlasila. Nepřipustila, aby Markétu viděla jen o víkendu a byla přesvědčená, že se dokáže zapojit do společnosti mezi zdravé a dostudovat v normální škole. Maminka se Markétě velmi věnovala, veškerý svůj čas s ní trávila cvičením, mluvením a nasloucháním. A za to jí je Markéta dodnes hodně vděčná.

Markéta studovala bezproblémově na základní škole mezi slyšícími. Hodně jí to pomohlo, jelikož jí nic jiného než naslouchat nezbývalo. Tím se výrazně zlepšila její komunikace s okolím. Neměla tak ani potřebu pátrat po ostatních vrstevnících, kteří mají stejný hendikep jako ona. Smířila se s tím. Ve škole neměla žádné výhody, žádný individuální vzdělávací plán. Samozřejmě se setkala i s diskriminací vůči svému hendikepu, občas to téměř zavánělo šikanou, ale její spolužáci se jí vždy zastali.

Po skončení základní školy nastoupila na ekonomickou školu, ale po roce se rozhodla přejít na nově otevřenou integrovanou rodinnou školu. Po škole nastoupila do soukromé firmy, kde pracovala jako účetní. Firma bohužel zkrachovala, ale novou práci našla velmi rychle. Zúčastnila se konkurzu do Všeobecné zdravotní pojišťovny v Hradci Králové. Předem počítala s tím, že konkurzem s tolika zdravými lidmi neprojde. Jenomže ejhle. Pan ředitel nekoukal pouze na to, co má člověk na sobě, ale zajímala ho i osobnost a zkušenosti. Přijal ji. Na začátku pracovního poměru pracovala na zdravotnickém odboru VZP pouze jako zástup. Po zapracování si ale postupně začala říkat o další úkoly. Ptala se lékařů, zda nepotřebují s něčím pomoci, byla vždy velice vstřícná. Jako neslyšící má výborné oči a skvělou paměť, proto jí práce šla rychle od ruky. Časem dostala trvalou práci. Půl roku po nástupu do VZP Markéta otěhotněla. Ale protože manžel neměl práci, po šesti měsících mateřské nastoupila zpět do práce a dokonce na lepší post, mnohem zodpovědnější. Setkávala se s účetními, lékaři, advokáty nebo podnikateli. Tuto práci dělá již 17 let.

Syn Markéty se narodil s těžkou srdeční vadou, byla to pro ni velká životní rána. Dnes je mu již 16 let a jeho zdravotní stav je zastabilizovaný. Markétu tato skutečnost vedla k rozhodnutí, pomáhat dětem. Vzala si do pěstounské péče dva syny. Jeden má těžkou psychickou deprivaci a druhý má maminku v ústavu pro mentálně postižené. Získat děti do pěstounské péče nebylo jednoduché. Vše si Markéta zařídila a oběhala sama na vlastní pěst, bez právníků nebo pomoci nějakého sdružení. Jednala sama i u soudu. Ale stálo to za to. Za vše, co dělá, vděčí svým rodičům, kteří ji nedali do ústavu, bojovali. I proto se Markéta snaží pomáhat druhým. Děti jsou její motivací.

Markéta miluje svoji práci, ve které je obklopena lidmi, kteří si navzájem pomáhají a mají pochopení. Mezi nimi se cítí jako zdravá, jako by jí vrátili sluch. Po nástupu do VZP Markéta zjistila, že neslyšící klienti mají problémy při vyřizování svých potřeb. Proto neváhala a navrhla, aby na recepci bylo umístěno logo pro služby ve znakové řeči. Ve VZP se tak již roky snaží, aby sluchově postižení občané měli v pojišťovně stejně kvalitní péči jako slyšící. Díky znakové řeči, kterou Markéta ovládá, s nimi řeší individuálně veškeré záležitosti, se kterými se na VZP obrací. Pravdou je, že neslyšící by ocenili pracovníka se znakovou řečí na každém úřadu nebo ve zdravotnickém zařízení…

Markéta žije aktivitou. Energie jí rozhodně nechybí. To vše přesto, že jí život uštědřil nejednu. Sama by chtěla hendikepovaným vzkázat, aby sebrali odvahu, ničeho se nebáli a ukázali všem, co umí.