Po více jak dvacetileté pauze jsem absolvoval maraton tak zvaně „na suchu“ – Pražský marathon 2013. Skoro každý rok jako vysloužilý maratonec absolvuji jeden až tři maratony na lyžích, ale nezdravý způsob života posledních let mi nedovoloval dlouhodobější přípravu, abych mohl přijmout výzvu a absolvovat více jak 42 km po pražské dlažbě a asfaltu. Zážitek to by fantastický. Běžel jsem pro radost. Jediným mým soupeřem jsem byl já sám.

Atmosféra v centru Prahy díky pořadatelům a fantastickým divákům byla výjimečná. Dokonce jsem se mezi dvacátým a třicátým kilometrem neudržel ve svém obvyklém hlemýždím tempu a díky povzbuzování diváků jsem tuto část závodu trošku přepálil, což se projevilo v závěru závodu výraznějším poklesem mého tempa.

Nicméně splnil jsem svůj cíl, což bylo doběhnout maraton pod pět hodin. V cíli u pivečka jsem později s velkou dávkou endorfinů vzpomínal, jak jsem před třiceti kily a téměř třiceti lety „dával“ maraton pod tři hodiny.

Řečeno slovy básníka děkuji osude, lepší už to asi nebude.