Začátek září je důležitým milníkem. Pro vás, pro ministerstvo vnitra i pro mne. Udělali jsme velký krok do schengenského prostoru. 28. srpna jsme úspěšně zakončili poslední ze série testů Schengenského informačního systému a od 1. září bude systém fungovat naplno v ostrém testovacím provozu.
O co jde? Schengenský informační systém je klíč do schengenského prostoru. Je to klíč, který definitivně otevře poslední dveře, které pro nás jako členy Evropské unie byly zavřené. SIS je jednotná databáze, ve které členské státy sdílejí například údaje o hledaných osobách, odcizených vozidlech nebo o cizincích přihlášených k trvalému a dlouhodobému pobytu. Její fungování je základní podmínkou pro náš vstup do prostoru, kde hranice jsou jen čáry na mapě a cedule u cest. Díky němu bude zajištěna bezpečnost a budeme moci lépe bojovat s kriminalitou.
Do Schengenu de facto vstupujeme už nyní. Můj dík patří Portugalsku, které svou iniciativou umožnilo, abychom tento veledůležitý krok do Evropy učinili už teď, a především všem lidem, kteří na přípravě našeho vstupu ve velkém časovém presu odvedli obrovský kus práce. Jsem přesvědčen, že zvládneme-li tuto zkoušku, nestojí nám už nic v cestě a budeme už za čtyři měsíce cestovat Evropou volnou cestou.
Jak ukazují smutné statistiky, samotný bodový systém na silnicích pořádek neudělal. Počet obětí dopravních nehod se po jeho zavedení snížil jen na několik týdnů. Český řidič se tvrdých postihů přestal bát a jezdí jako dříve.
Je potřeba něco změnit. Počet řidičů i aut na silnicích neustále stoupá. Kvalita silnic není nejlepší. Jaké máme možnosti? Proměnit silnice v malý policejní stát? Je opravdu nutné, aby na nás za každým rohem číhal policista? Pokuty ani body samy o sobě slušnost a ohleduplnost na naše silnice nepřinesou. Není už načase dospět?
Nedospěje samozřejmě každý. Od toho je tu dopravní policie a tu teď čeká zásadní změna. Dopravní policie má nového ředitele Martina Červíčka. Nejde jen o pouhou výměnu stráží. Nový šéf dopravní policie předložil promyšlenou koncepci. Musí se postarat o nápravu reputace dopravní policie, která je vnímána jako její nejzkorumpovanější složka. Korupci nejenže nesmí tolerovat, musí proti ní také umět účinně bojovat. Nový ředitel má rovněž změnit styl práce dopravní policie. Boj s nehodovostí už nebude spočívat ve škodolibém měření rychlosti na rovné přehledné silnici, ale přesune se více na rizikové úseky silnic. A konečně policie, dopravní nevyjímaje, nemá být jen represivním orgánem, ale především službou veřejnosti. To musí mít nový šéf stále na paměti.
Nemůžeme čekat, že tato opatření všechno změní k lepšímu ze dne na den. Co ale ze dne na den změnit jde, je naše vlastní chování. Při každém nastartování nemyslet na to být někde co nejrychleji, ale být někde bezpečně. Jezdím li nebezpečně, nejsem frajer, ale hlupák, který ohrožuje životy jiných. Uvědomit si, že na silnici jsou i ostatní, nebrat jiné řidiče jako překážku a policii jako nepřítele, ale jako partnery.
Pocházím z rodiny, kterou po dlouhá léta, po několik generací živila půda. Do doby, než ji komunisté vyhnali a vše, na co a na čem generace mých předků tvrdě pracovaly, jim ze dne na den ukradli. Cesta českou a moravskou krajinou mi připomněla, že léto je čas žní. Část celoroční práce končí. Teď ještě zorat, povláčet a u ozimi znovu zasít... Je to práce, která vlastně nikdy nekončí, jen plynule přechází z jedné etapy do druhé. Žádnou činnost nelze vynechat, žádnou opomenout, žádnou ošidit.
Pohled na už sklizená pole nebo na ta těsně před sklizní mne přiměl k zamyšlení, k alegorii, která se někomu může, někomu nemusí zamlouvat. K tomu, aby bylo možné z pole sklidit obilí, je třeba píli, rozum a čas. Nejprve je nutné půdu zbavit pýru, pokud na ní vyrostl, pak ji zorat a povláčet, aby vůbec byla schopna přijmout zrno. A pak zasít. Od setby do sklizně musí uplynout nezbytný čas...
Jen neznalý člověk si může myslet, ze sklízet se dá hned, jen naivní člověk se může domnívat, že sklízet lze bez práce a jen hlupák věří tomu, že je možné sklidit, aniž by zasel. Dobrého hospodáře nedělají silácká slova v hospodě, ale to, co má doma ve stodole nebo to, kolik, čeho a s jakým výsledkem prodal. Pouze srovnání výsledků práce může říct, kdože je vlastně lepší a kdo horší, kdo je dobrý a kdo špatný hospodář. A stejné je to v politice. Ostatně jako ve všem, co člověk dělá... Je třeba píle, rozum a čas!