Žijeme v demokratické společnosti a základním kamenem demokracie je svoboda – ať už v osobním životě, nebo v podnikání. Právem si stěžujeme na přílišnou svázanost, přílišné regulování, přílišnou moc státu a jeho přílišné zasahování do života občanů. Když ale voláme po svobodě, musíme si být vědomi, že bez odpovědnosti není možná.. To ve všech oblastech života. Svobodně jsem se rozhodl podnikat? Pak musím počítat se všemi následky, které mé podnikání přinese – na jednu stranu zisk, na druhou stranu odpovědnost za svůj podnik. Rozhodl jsem se pořídit si byt na půjčku, musím splácet. Poruším pravidla, třeba na silnici? Bude to mít následky.
K zajištění ochrany svobody občanů slouží policie. Kde ale končí a kde začíná její role? Platíme ji všichni ze svých daní. Tudíž by z logiky věci měla sloužit občanům. Ty by měla chránit, těm by měla pomáhat. Policisté nejsou úředníky pro pojišťovny, nejsou ani ochrannou službou pro soukromé akce, nejsou pošťáci. Ve všech těchto případech dělají práci pro úzký segment lidí a pak chybí tam, kde být mají.
Pokud jede policie k dopravní nehodě dvou lidí, aby ji zadokumentovala a vyšetřila, chybí na místech, kde může preventivně působit, aby k nehodě vůbec nedošlo. Proto se Ministerstvo vnitra ČR dohodlo se zástupci pojišťoven na zvýšení škodního limitu pro výjezd policie k nehodě z 50 000 Kč na 100 000 Kč.
Stejně tak policisté nemají nahrazovat pořadatele fotbalových zápasů, kteří si musí zjednat pořádek na stadionech sami. Fotbalový zápas je výnosná akce, podnikání jako každé jiné, ostatně koncerty popových hvězd spočívají také na bedrech pořadatelů bez policejní asistence. A zase platí, že v době, kdy od sebe policisté odtrhávají rozvášněné fanoušky, kteří přišli na fotbal programově ničit, rozbíjet a prát se, mohou být prospěšní jinde, kde potřebují pomoct jiní lidé. Každý pořadatel tím, že prodá lístek, musí zaručit vedle zábavy i bezpečnost.
Žádný učený z nebe nespadl a také my se stále ještě učíme s nabytou svobodou zacházet. Máme k tomu další příležitost.