Ad LN 11. 12.: Předsedo, měkký obal je pryč


Brzo to bude rok, co probíhala prezidentská volba. A brzo to bude rok, co se médii začala lavinovitě šířit moje věta určená Martinu Bursíkovi, která byla pouze pro jeho uši, ale kterou jakýsi velmi citlivý mikrofon zachytil. Věta o tom, že někdo půjde bručet.

Okamžitě byla interpretována jako výhrůžka Martinovi a nátlak na něj. A tato interpretace, jak vidím, trvá dodnes, i když jsme si vše vysvětlili a on se v tomto smyslu i vyjádřil v médiích.
Znovu tedy shrnu, jak to tehdy bylo.

Prezidentská volba byla vzrušeným obdobím. V jejím průběhu vypukla tzv. kauza Savoy - v mediích zveřejněný záznam schůzky Weigl - Šlouf. Už tehdy bylo jasné, že k úniku videozáznamu v tomto případě muselo dojít jen porušením zákona a že únik byl připraven proto, aby ovlivnil volbu prezidenta.

O tom jsem s Martinem Bursíkem tehdy mluvil. Mluvil jsem o tom, že celá ta záležitost s videozáznamem rozhodně není jen tak náhodně zveřejněný záznam. O tom, že je to neseriózní, ba kriminální ovlivňování volby. O tom, že někdo vědomě porušil zákon. A řekl jsem, že za toto kriminální jednání "půjde někdo bručet."

Jsem totiž přesvědčen, že není možné porušovat zákony a nenést za to odpovědnost. Ba co víc, není možné na základě spáchání trestné činnosti ovlivňovat ani prezidentskou, ani žádnou jinou volbu.

Zcela stranou pozornosti médií právě probíhá soudní řízení se dvěma osobami - bývalým policistou a bývalým příslušníkem civilní rozvědky, které byly za své jednání související s kauzou Savoy a tedy i s volbou prezidenta republiky obžalovány a postaveny před soud.

Samozřejmě nemohu (a ani nechci) předjímat rozhodnutí soudu, ale bez ohledu na jeho konečný výrok, to, co se tehdy odehrálo, byla špinavost. A dva obžalovani jsou jen vrcholkem ledovce této špinavosti. Možná právě proto soudní řízení provází nezájem médií. Možná právě proto takové útoky na moji osobu v poslední době.

Brzy to bude rok, tedy nejvyšší čas, aby se veřejnost dozvěděla o pozadí volby hlavy státu. Zda někteří politici věděli či nevěděli, co se tehdy odehrálo, jací lidé kolem nich se na ní podíleli a kteří novináři se do ní aktivně zapojili a kteří naopak účast na této špinavosti odmítli. Nejvyšší čas, aby se veřejnost dozvěděla, čeho se moje věta tehdy opravdu týkala a kdo by měl jít bručet!

Ivan Langer, ministr vnitra