aneb

Pif paf!

Přímá volba prezidenta je asi největším zásahem do naší ústavy od jejího vzniku. Tento krok se dá vysvětlit v zásadě dvěma společenskými tlaky: především je tu lid, který – většinou zklamán stavem naší politické scény a demokracie vůbec – hledá nějaký jednodušší lék typu „svrhněme politiky a vládněme si sami“.

Je to klasický a mnohokrát vyzkoušený nesmysl, který, jak si snad ještě někdo pamatuje, vedl kdysi například k pádu demokracie a nástupu fašismu v Itálii a v Německu. Lid si sám vládnout prostě nemůže, vždycky na to nakonec někoho potřebuje, a pravidelně pak ze svých řad vygeneruje ty největší darebáky, kteří jsou ještě horší než ti, kvůli kterým celá šlamastyka vznikla.

Druhým, kdo si tuto změnu ústavy přeje, jsou právě ti neschopní politikové. Dosud měli volbu prezidenta v pracovní náplni, ale neuměli se důstojně dohodnout, a tak to milerádi svalí na někoho jiného, v tomto případě na nespokojený lid. Jako by si říkali: Ona to pro nás zas taková tragédie nebude, prezidentovy pravomoci nejsou velké a ušetříme si práci, navíc nám pak nikdo nebude moci vyčítat, že jsme volili špatně...

Kdosi kdysi jízlivě prohlásil, že demokracie je vláda většiny a většina lidí jsou hlupáci. Co se dá dělat, nic lepšího než zastupitelskou demokracii neznáme, ale demokracie přímá dává tomuto citátu nebezpečně větší opodstatnění.

Máme tu tedy přímou volbu prezidenta. A já, který splácím hypotéku za byt a půjčku na auto a platím si mimo jiné i politiky, aby za mě dělali dobře to, co já neumím a co by mě ani nebavilo, nesouhlasím. Co víc ovšem mohu udělat?

Napsal jsem báseň. Je to sice směšné a ničemu to nepomůže, ale aspoň se mi trochu ulevilo. A teď jsem se rozhodl, že k těm volbám – a bude to poprvé – nejspíš nepůjdu. Snad jedině ve druhém kole, a to jen ze strachu, aby nezvítězil ten nejděsivější kandidát.

Václav Havel byl i se všemi svými chybami můj prezident. Byla to vzácná shoda okolností, protože jsem ho nevolil přímo, přesto se stal hradním pánem. Václav Klaus není můj prezident, ale zvolili ho za mě mnou zvolení politici, takže hanba padá na ně; ostatně na to jsou zvyklí a také za to jsou dobře placeni.

Ale teď se mi vůbec nechce učinit ten historický kompromis a pomáhat dosadit na Hrad někoho z těch natěšených billboardových kandidátů, které mi deformátoři naší ústavy předkládají. Můj prezident to stejně nebude, ať tam půjdu, nebo ne.
Tak si, milý lide, zvol, koho chceš, já poštovní známky s ním olizovat nehodlám...

P. S. A na závěr, aby se třeba i někomu z vás trochu ulevilo, přikládám zmíněnou báseň proti přímé demokracii:

Víc hlav víc neví
Tak se to jeví
Neboť jak známo
Největšímu počtu hlav
Se říká bezhlavý dav

Neví víc víc hlav
Nebo dav není zdráv
Zdravý člověk právě v davu
Často ztrácí hlavu

A pak už je bez ní
Což moc dobře nezní
Pif paf



/psáno pro Týdeník Rozhlas/