Policie zadržela muže, který odřízl kabel ze sloupu u trati v Libni. Znemožnil tím automatický přenos dat mezi železničními stanicemi. Na Letné se ze skříní s elektrickými rozvody v domovních chodbách ztrácejí jističe, schodišťové automaty a spínače. Nájemníci občas tonou ve tmě. Ve vinohradské ulici Pod Rapidem se snažili dva naši spoluobčané rozbít velkým kamenem čtyři urny, které předtím odcizili z kolumbária na blízkém hřbitově. Chtěli je znehodnotit, aby je mohli prodat.

Na stejném hřbitově loni během jednoho dne zmizelo přes tisíc měděných rámečků dvířek a kolumbárium bylo zcela zdevastováno. Řešení se najde – hřbitov na Vyšehradě hlídají kamery. Pražské vodovody a kanalizace zase přistoupily k osazování kanálů plastovými poklopy, které nelákají zloděje. Ti totiž za stodvacetikilový litinový poklop mohli dostat v nevinných sběrnách až 480 korun… V okrajových čtvrtích Prahy se objevují případy organizovaného pytláctví. Loví se například v Kunratickém lese nebo v Divoké Šárce, a to často podomácku vyrobenými samostříly. Při kontrole se zjistilo, že ve více než polovině restaurací v hlavním městě byl porušen zákon. V jednom podniku u Rudolfina prý vybrali majitelé od zákazníků za dvě piva a dvě pizzy 2200 Kč. Někteří pražští antikváři vykupují staré tisky, vyřezávají z nich rytiny a ty pak prodávají zvlášť, neboť je to výnosnější.

Podle výzkumu britské společnosti Center for Retail Research nakradou Češi ročně v obchodech zboží za celkem jedenáct a půl miliardy korun, a s přehledem tak vítězí v nevyhlášené soutěži v konkurenci čtyřiadvaceti evropských zemí. Zákazníci však odcizí pouze polovinu této částky – třetina připadá na zaměstnance a zbytek na dodavatele. Průměrně každých dvacet minut u nás někdo ukradne auto a mobilní telefon. Podle informací policejního prezidenta čeká na vyšetření 168 106 nahlášených krádeží z roku 2006… Mezitím policisté sami odcizí z archivu fotografii mrtvoly známé celebrity a prodají ji bulváru.

Pro dnešek vynechávám všechny Železné, Kožené a jiné materiály, kteří se nikdy nezabývali drobnostmi, nezmiňuji se o loupežích v bankách a u benzinových pump, o romských kapsářích či bělošských tunelářích, o krádežích myšlenek či melodií ani o tom, že jedna politická strana ukradne té druhé nějaké předvolební téma. Jenom si tak dlouho pročítám noviny a články na internetu, až si musím jít odpočinout do knihovny a otevřít Komenského Labyrint světa a ráj srdce, i zděsím se a pravím společně s Poutníkem:
„Však pak já toto potvory jakési vidím.“
„Co, všetýčko, pravíš, potvory?“ dí tlumočník a hrozí mi pěstí. „Hleď jen skrze okuláry dobře, spatříš, že lidé jsou.“
„Ale ach k tomu-liž jest člověk, aby ostrost nebeského vtipu svého na tak marné špatné věci vynakládal?“
„Co marné?“ řekl tlumočník. Zdaž se tu jako v zrcadle nespatřuje, jak hle všecko vtipem svým lidé přemáhají? Jeden dělá to, jiný jiné.“


(psáno pro Pražský deník)