Během těchto dnů Vám postupně nabízím k pobavení jedenáct "příběhů" mužů, kteří tu s námi někde žijí. Snad nevadí, že jsou zapsány ve verších a trochu jiným jazykem, než na jaký jste tu zvyklí.
Pokud Vás to nebude bavit, prosím omluvte mě, že to nelze považovat za běžný příspěvek do blogu.
Pokud Vás to bavit bude, budu rád, když budete bouřlivě (jako vždycky) reagovat v diskusi... Pokusím se někde u moře prodrat k internetu a odpovědět na Vaše případné poznámky, ironické útoky, obdivné glosy a drsné odsudky i vlídné pozdravy. Zatím se loučím. Jan Burian.


JÁRA

Kdykoli vcházejí do bytu dějiny
Sousedka příbuzní z venkova
Anebo nějací pojišťováci
Jára se ztrácí
Nejdřív se zatváří neutrálně
Tak jak to umějí jen Švýcaři
A pak se vypaří

Jára se promění v květovaný přehoz
Ve stojan na noty
V plyšového slona
Jára splývá s fíkusem
Nikdo neví jak se mu to podaří –
Vždycky se vypaří...

Kde jsi Jaroslave? Ozývá se
Kde pořád jsi? Kde jsi?

Když se pak návštěva konečně rozloučí
Jára se zhmotní v kuchyni
Vypadne z útěrky
Vysouká se z výlevky
Vyhrabe se z igelitové tašky
Zobne si ze štrúdlu
Vysype popelník
Přerovná poloprázdné flašky
Jára se vrací

Až jednou v neděli grilované sele
Manželka a její bývalí spolužáci
Jára se ztrácí...