ČSSD je tu pro lidi
Sociální demokracie vždy byla, je a bude stranou pro široké vrstvy levicových voličů. Touto větou je o našem směřování řečeno prakticky vše. Zásadním úkolem ale zůstává, jak tento trvalý smysl existence ČSSD interpretovat v dnešní době a jak ho přiblížit voličům.
V těchto dnech si připomínáme výročí narození našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Státníka, který byl sociální demokracii v mnohém blízký. Či sociální demokracie byla v mnohém blízká jemu. Jde zejména o dva principy: O důraz na sociální spravedlnost a podporu lidí práce. A o pojetí demokracie jako diskuse, v níž strany musejí umět spolupracovat.
ČSSD jako dnes jediná skutečně silná tradiční demokratická snaha v sobě mimo jiné nese i toto Masarykovo poselství. Tento odkaz zavazuje a zároveň posiluje. Stejně jako odkaz mnoha generací sociálních demokratů.
O tom, že demokracie je diskuse, a to i vnitrostranická, nemůže v případě ČSSD nikdo pochybovat. A je to dobře. Děsivá vynucená jednota, či spíše mlčení před tváří vůdce a majitele v jedné osobě, jaké panovaly na sněmu ANO, jsou popřením demokracie.
My si naopak umíme otevřeně vyříkat různé názory. V tom je naše síla. Jen je potřeba tyto debaty vést tam, kam patří – uvnitř strany, v jejích orgánech. Vždy, když ČSSD táhla za jeden provaz, když byla jednotná, tak ve volbách uspěla.
Když zvládneme tuto naši vnitřní debatu, tak také dokážeme plně využít to nejcennější, co máme: naši širokou členskou základnu. To je něco, co si žádný miliardář za své peníze nekoupí. Našich dvacet tisíc lidí, lidí, kteří znají naše hodnoty a jsou připraveni pro ně pracovat, to je síla, které se draze koupení experti a celebrity bez hodnot a bez programu nikdy nemohou vyrovnat.
Marketingový byznys projekt logicky reprezentuje pouze zájmy svého majitele. Není v něm místo ani pro zájmy členů (či spíše zaměstnanců), natož pro zájmy širokých vrstev lidí. Naše členská základna, která má právo svobodně promlouvat do života strany, naopak představuje vizi společnosti, jež není řízena jako firma (která nespokojeného, či nepohodlného zaměstnance prostě propustí). Ale v demokratické diskusi hledá naplnění hodnot, jakými jsou sociální spravedlnost a solidarita, rovná práva pro všechny, svoboda, či jistota, že sociálně demokratický stát nenechá nikoho padnout.
O takovou členskou základnu samozřejmě musíme pečovat, rozvíjet ji, čerpat z ní sílu, názory a nápady na řešení problémů. Toto jsou ostatně naši první voliči. To, jak se chováme k vlastním lidem, ukazuje, jak se budeme chovat k ostatním voličům. Zde je právě jasně vidět ostrý protiklad mezi demokratickou stranou a vůdcovským hnutím.
A tento rozdíl je vidět i v praktické politice. Byli jsme to my, kdo - často navzdory tlaku ANO – prosadili řadu opatření, která lidem reálně zlepšila život. Šlo o velkou většinu programu ČSSD. Jen díky manažerským a diplomatickým schopnostem premiéra měla země tři roky stabilní vládu. A i proto rostly ekonomika, mzdy, zahraniční investice. Rovněž jsme prosadili obrat v evropské politice. Jsme aktivnější, jsme více slyšet, umíme hledat spojence (zejména v rámci V4) a máme tak šanci měnit věci v Evropě.
Toto jsou evidentní a nezpochybnitelné úspěchy, které nám dávají právo jít sebevědomě do parlamentních voleb a usilovat o druhý vládní mandát. Jen dvě věci nám v tom mohou zabránit. Již zmíněná rozhádanost a neschopnost prodat naše úspěchy a práci pro občany voličům. Bohužel někdy se nemohu zbavit pocit, že jsme se někdy až0 příliš soustředili na vládnutí a prosazování programu, a řadu našich úspěchů jsme přenechali hnutí ANO, které naopak primárně makalo na vlastní sebeprezentaci. Nedostatečně jsme é prezentovali i takové věci, které jsme prosadili proti tvrdému odporu ANO, například zvýšení penzí.
Toto se naštěstí již mění. Premiér zařadil v PR „dvojku“, či spíše čtyřku“ - a hned je to vidět. Nicméně nutnost zlepšit komunikaci s voliči je výzvou nejen pro vedení strany, ale pro všechny členy. Čeká nás totiž možná jeden z nejzásadnějších momentů novodobé historie naší strany.
Nesmíme podlehnout skepsi. Buďme znovu hrdí na značku ČSSD. Říkejme jasně a polopatě, že zájmy nízkopříjmových a středněpříjmových vrstev, mladých rodin, důchodců a zaměstnanců hájíme my. A že vláda hnutí ANO by je přímo ohrozila. Oligarchu lidi nezajímají. Naopak my politiku v zájmu širokých vrstev obyvatel prosazujeme dlouhodobě. Toto je naše parketa. V tom jsme uvěřitelní. A na rozdíl od jiných my nezůstáváma jen u slovech, za nás mluví činy.
Musíme si více věřit. Vždyť doba, kdy byla naše země opravdu skvělá, období První republiky, byla z velké části dílem sociální demokracie. ČSSD je hrdým dědicem hodnot Masarykova státu. A jen na našem úspěchu a na naší síle záleží, zda hodnoty masarykovského ideálu budou žít dál, nebo je nahradí oligarchie. Náš soupeř totiž neuznává ani demokratickou diskusi, ani sociální spravedlnost. On je v politice pouze pro sebe. ČSSD je tu pro lidi.
V těchto dnech si připomínáme výročí narození našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Státníka, který byl sociální demokracii v mnohém blízký. Či sociální demokracie byla v mnohém blízká jemu. Jde zejména o dva principy: O důraz na sociální spravedlnost a podporu lidí práce. A o pojetí demokracie jako diskuse, v níž strany musejí umět spolupracovat.
ČSSD jako dnes jediná skutečně silná tradiční demokratická snaha v sobě mimo jiné nese i toto Masarykovo poselství. Tento odkaz zavazuje a zároveň posiluje. Stejně jako odkaz mnoha generací sociálních demokratů.
O tom, že demokracie je diskuse, a to i vnitrostranická, nemůže v případě ČSSD nikdo pochybovat. A je to dobře. Děsivá vynucená jednota, či spíše mlčení před tváří vůdce a majitele v jedné osobě, jaké panovaly na sněmu ANO, jsou popřením demokracie.
My si naopak umíme otevřeně vyříkat různé názory. V tom je naše síla. Jen je potřeba tyto debaty vést tam, kam patří – uvnitř strany, v jejích orgánech. Vždy, když ČSSD táhla za jeden provaz, když byla jednotná, tak ve volbách uspěla.
Když zvládneme tuto naši vnitřní debatu, tak také dokážeme plně využít to nejcennější, co máme: naši širokou členskou základnu. To je něco, co si žádný miliardář za své peníze nekoupí. Našich dvacet tisíc lidí, lidí, kteří znají naše hodnoty a jsou připraveni pro ně pracovat, to je síla, které se draze koupení experti a celebrity bez hodnot a bez programu nikdy nemohou vyrovnat.
Marketingový byznys projekt logicky reprezentuje pouze zájmy svého majitele. Není v něm místo ani pro zájmy členů (či spíše zaměstnanců), natož pro zájmy širokých vrstev lidí. Naše členská základna, která má právo svobodně promlouvat do života strany, naopak představuje vizi společnosti, jež není řízena jako firma (která nespokojeného, či nepohodlného zaměstnance prostě propustí). Ale v demokratické diskusi hledá naplnění hodnot, jakými jsou sociální spravedlnost a solidarita, rovná práva pro všechny, svoboda, či jistota, že sociálně demokratický stát nenechá nikoho padnout.
O takovou členskou základnu samozřejmě musíme pečovat, rozvíjet ji, čerpat z ní sílu, názory a nápady na řešení problémů. Toto jsou ostatně naši první voliči. To, jak se chováme k vlastním lidem, ukazuje, jak se budeme chovat k ostatním voličům. Zde je právě jasně vidět ostrý protiklad mezi demokratickou stranou a vůdcovským hnutím.
A tento rozdíl je vidět i v praktické politice. Byli jsme to my, kdo - často navzdory tlaku ANO – prosadili řadu opatření, která lidem reálně zlepšila život. Šlo o velkou většinu programu ČSSD. Jen díky manažerským a diplomatickým schopnostem premiéra měla země tři roky stabilní vládu. A i proto rostly ekonomika, mzdy, zahraniční investice. Rovněž jsme prosadili obrat v evropské politice. Jsme aktivnější, jsme více slyšet, umíme hledat spojence (zejména v rámci V4) a máme tak šanci měnit věci v Evropě.
Toto jsou evidentní a nezpochybnitelné úspěchy, které nám dávají právo jít sebevědomě do parlamentních voleb a usilovat o druhý vládní mandát. Jen dvě věci nám v tom mohou zabránit. Již zmíněná rozhádanost a neschopnost prodat naše úspěchy a práci pro občany voličům. Bohužel někdy se nemohu zbavit pocit, že jsme se někdy až0 příliš soustředili na vládnutí a prosazování programu, a řadu našich úspěchů jsme přenechali hnutí ANO, které naopak primárně makalo na vlastní sebeprezentaci. Nedostatečně jsme é prezentovali i takové věci, které jsme prosadili proti tvrdému odporu ANO, například zvýšení penzí.
Toto se naštěstí již mění. Premiér zařadil v PR „dvojku“, či spíše čtyřku“ - a hned je to vidět. Nicméně nutnost zlepšit komunikaci s voliči je výzvou nejen pro vedení strany, ale pro všechny členy. Čeká nás totiž možná jeden z nejzásadnějších momentů novodobé historie naší strany.
Nesmíme podlehnout skepsi. Buďme znovu hrdí na značku ČSSD. Říkejme jasně a polopatě, že zájmy nízkopříjmových a středněpříjmových vrstev, mladých rodin, důchodců a zaměstnanců hájíme my. A že vláda hnutí ANO by je přímo ohrozila. Oligarchu lidi nezajímají. Naopak my politiku v zájmu širokých vrstev obyvatel prosazujeme dlouhodobě. Toto je naše parketa. V tom jsme uvěřitelní. A na rozdíl od jiných my nezůstáváma jen u slovech, za nás mluví činy.
Musíme si více věřit. Vždyť doba, kdy byla naše země opravdu skvělá, období První republiky, byla z velké části dílem sociální demokracie. ČSSD je hrdým dědicem hodnot Masarykova státu. A jen na našem úspěchu a na naší síle záleží, zda hodnoty masarykovského ideálu budou žít dál, nebo je nahradí oligarchie. Náš soupeř totiž neuznává ani demokratickou diskusi, ani sociální spravedlnost. On je v politice pouze pro sebe. ČSSD je tu pro lidi.