Obchod s lidským neštěstím ve Středozemním moři bohužel neustává, pašeráci a převaděči dál slibují evropský ráj lidem z Afriky a Asie, kteří se na člunech snaží dostat do Itálie. V úterý jsme na schůzce ministrů vnitra EU v Lucemburku jednali o tom, jak situaci řešit, a znovu se otevřelo i téma kvót a iniciativa Itálie, Německa a Francie na vytvoření systému dobrovolného přerozdělování migrantů, které lodě neziskovek zachrání ve vlnách moře. To rozhodně není řešení.

Nemám problém s tím, pokud se některé státy dobrovolně rozhodnou někoho přijmout na své území. Problematičtější je způsob, jak se iniciativa zrodila: několik členských zemí se dohodlo a ostatním to představily jako hotovou věc, přestože je to tak ožehavé téma s potenciálem oslabit například schengenský systém.

Česko se k tomuto systému stejně jako další země V4 nepřipojí. Prvořadým úkolem politiků má být eliminovat nelegální migraci, obávám se však, že by tento na první pohled ušlechtilý plán na záchranu trosečníků měl přesně opačný efekt: Evropa by pašerákům lidí vyslala signál, ať posílají na bárkách na moře další a další tisíce lidí, protože Evropané je vyloví a dopraví do Evropy.

Ne, tak to opravdu nejde a musíme to jasně odmítnout. Jedinou cestou, jak migraci čelit, je zabránit, aby se lidé dali do pohybu. Pomoci na místě v zemích, odkud uprchlíci pocházejí. Peníze pro libyjskou pobřežní stráž nebo pomoc zaslaná do uprchlických táborů v Jordánsku jsou tou správnou cestou. Postavit školy, nemocnice, naučit farmáře moderní zemědělské metody, vybudovat vodovod nebo silnici.

A když už se uprchlíci vydají na cestu, mít dobře chráněnou hranici EU, jak pozemní, tak na moři, a účinně bojovat proti pašeráckým sítím. Musíme posílit spolupráci se třetími zeměmi, mít funkční dohody o vracení migrantů a efektivně vracet ty, kteří nemají nárok na azyl.

Česká republika je v tomto ohledu velmi aktivní. V Albánii, Makedonii nebo Řecku slouží čeští policisté, pomáhají chránit vnější unijní hranici a pomáhají s registrací. Podporujeme posílení pravomocí Frontexu a v Africe i na Blízkém východě poskytujeme rozvojovou pomoc. A jsme připraveni v tom pokračovat.

Na evropské úrovni nemáme v první řadě řešit uprchlíky vylovené neziskovkami, ale například to, kolik osob bylo relokováno, kolika z nich byl udělen azyl, kolik bylo skutečně vráceno do země původu nebo kolik z nich opustilo předčasně řízení. Podle toho rozhodovat, jak posílit ochranu evropské hranice, jak upravit legislativu, jak urychlit azylové řízení nebo proces návratu do zemí původu. Měli bychom rozhodovat na základě faktů, ne emocí.

Kvóty jako řešení migrace prostě nefungují a přinesly jen sváry. Přiznala to mj. loni v červnu i německá kancléřka Angela Merkelová. Nemůžeme si dovolit chybu jako v roce 2015 a otevřít dveře Evropy nekontrolované migraci. To prostě nejde. Kvóty jsou politicky ožehavé téma, které polarizuje společnost nejen ve střední Evropě. Nahrávají populistickým a protievropským stranám a tím ohrožují evropský projekt jako takový. A to připustit nesmíme.

Komentář vyšel v dnešním vydání deníku Právo (8.10.2019)

Pokud mě chcete kontaktovat anebo chcete vědět více o mých názorech, využijte můj Twitter @jhamacek, nebo Facebook, případně navštivte mé webové stránky hamacek.cz.