Prodeje českých hudebních vydavatelů klesly meziročně o 27 procent. V Česku zatím neexistuje legální možnost, pořídit si hudbu digitálně a současně legálně.

Netrvalo to ani tři měsíce a tuzemský hudební průmysl spočítal, v závěsu za světovým showbizem, tržby za minulý rok. Dobré zprávy z této branže už ze zvyku asi nikdo nečekal. Zahraničí a hlavně Amerika, hlásí alespoň rostoucí podíl digitální hudby na tržbách. V Česku není ohledně digitálu příliš co počítat, protože vydavatelé tu dodnes nedokáží hudbu digitálně prodat. S vážnou tváří ale žádají, aby stát ustřihl internet každému, kdo si "třikrát nezajde do jejich kamenného obchodu".

Všechno špatně

Teď bez úvozovek. Český hudební trh je v krizi. Již déle, než dekádu slýcháme o krvácení hudebního průmyslu. Statisticky klesá vše, co by v ideálním případě mělo stoupat. Alespoň z pohledu vydavatelů. Výjimkou je prodej digitální hudby v zahraničí. Svět dnes prodává 29 procent hudby digitálně, Amerika téměř polovinu.

Objem prodeje hudby v Česku klesl meziročně o 27 procent. Hudba prodaná digitálně činí z celkové sumy 7 procent. Samotní vydavatelé ale přiznávají, že o těchto sedm procent se v drtivé většině postarali mobilní operátoři. Ti od vydavatelů hudbu nakupují a zákazníkům prodávají skrze své služby.

Letošní světový Digital Music Report 2011 se nese v tomto duchu: my vydavatelé jsme adaptovali a investovali do nových prodejních modelů, aby to celé bylo efektivní, potřebujeme podporu operátorů a od státu pomoc se vzděláváním uživatelů a bojem s pirátstvím.

Čeští vydavatelé, kteří čísla za Česko ještě nedokázali spočítat, žádají navrch ještě možnost, aby každý, koho poskytovatel internetu třikrát upozorní, že z jeho počítače někdo stahuje ilegálně hudbu, přišel o přístup k internetu. Stejně jako kdyby zloděj, který třikrát ukradne rohlík, dostal na čas zákaz chodit do všech obchodů.

Systém tohoto typu funguje dnes ve Francii. Po úpravách na popud ústavního soudu dodnes. Žádat o podobnou věc v českém kontextu je ale komické. Spíš ale cynické, když si uvědomíme, kdo o tento státem posvěcený pendrek žádá. Šéfové firem, kteří neumí prodat své zboží.

Český showbiz si v devadesátých letech prožil svůj boom. Peněz bylo dost. Za hodně se prodávalo skoro všecko, co z centrál vydavatelů dorazilo. Byly peníze na podporu lokální produkce. Pak se objevil globální problém - ilegální stahování.

Nevidím zlo, neslyším zlo

Nikdo tehdy nevěděl, jaké řešení je to správné. Rok od roku bylo ale jasné, že otázka přežití pro vydavatele spočívá ve změně prodejního modelu. V roce 2001 vznikl internetový obchod iTunes, který každým rokem potvrzoval fakt, že kdo bude prodávat hudbu jen starým způsobem, pohoří.

Místní vydavatelé, na rozdíl od zahraničí, odmítli tuto zprávu akceptovat. Je zbytečné se dnes vymlouvat, že místní pobočky jsou jen malé buňky svých centrál, protože centrály je dnes nezachrání. A je také fér říci, že CD i DVD jsou dnes k dostání za řádově nižší ceny, než dříve.

Tak to obchodníci, jejichž zboží se neprodává, dělají - snižují ceny. Naději na pokračující byznys to ale nedává, možná šanci na vyprodání zásob. A tak by se dala zjednodušit strategie českých vydavatelů hudby.

Zdejší kapitáni hudebního průmyslu se vydali cestou, bojovat o existenci do poslední chvíle. Za deset let sami nevytvořili legální možnost, jak hudbu na internetu koupit a nyní žádají stát o aktivní pomoc se svým podnikáním.

Hudba v mraku

Prozatím tajný projekt JetMusic, by tak mohl být vnímán, jako poslední šance vydavatelů na přežití. I když pozdě, přece jen jim došlo, že se musí naučit hudbu prodávat po internetu. Projekt měl být spuštěn v březnu, již dnes je ale jasné, že ke spuštění nedojde dříve, než na konci léta, pravděpodobně až na podzim.

Tento, pro české posluchače posvátný moment, musí vydavatelé co nejvíc zjednodušit a zpříjemnit. Jinak nikdo kupovat nebude, to už v zahraničí zjistili dávno. Zdejší vydavatelé na to jdou s hrozbou odpojování od internetu.

A samotní umělci? Ti během kruté dekády nepřestali tvořit, ani nezemřeli hlady, zvykli si jen spoléhat se víc na sebe a sponzory, a bez šéfů zdejších poboček vydavatelských gigantů se obejdou. A pak už je, snad krom Miro Žbirky, nebude potřebovat vůbec nikdo.