Po téměř roce a půl ve vrcholné politice bude mít Hnutí ANO nejmocnějšího muže v zemi Andreje Babiše sjezd. Odehraje se na něm souboj manažerů Agrofertu a kluků a holek z volebních plakátů o funkce. To bude zajímavé, ale ještě zajímavější bude to, že se ANO na svém sjezdu zřejmě pokusí zjistit, jakou chce vlastně být stranou. Ono se to po více než roce neví.

Co myslí ANO, strana, která by dnes zřejmě vyhrála volby, o válce na Ukrajině, o roli Ruska v ní a třeba o sankcích vůči Putinovu režimu? Nevíme. A ještě bizarnější je, že to neví ani kandidát na prvního místopředsedu a už dnes jeden ze dvou tří nejmocnějších lidí v hnutí Jaroslav Faltýnek. Ve velmi pozoruhodném rozhovoru, který poskytl poslednímu vydání týdeníku Respekt, to prozradil zcela bezelstně. A ještě mnoho dalšího. Neví, co je Západ. Moc se nevyzná v tom, co se děje na Ukrajině, nemůže si na to tedy udělat názor. Nevyzná se ve zdravotnictví. Nerozumí justici a tedy ani zákonům, které odcházející ministryně spravedlnosti Helena Válková podle něj tak pomalu připravovala a on kvůli tomu tlačil na její odchod. Nerozumí ani pražské politice, takže nemůže nic říct k tomu, co na Praze 10 provádí další Babišova oblíbenkyně a bývalá pracovnice StB Radmila Kleslová. Rozumí zemědělství. Což je na tak důležitou pozici málo, ale to v ANO nevadí. (Celý rozhovor opravdu stojí za přečtení. Je to unikátní příležitost k nahlédnutí do mentality jedné z hlavních postav ANO).

Babiš možná tenhle handicap cítí, je to nevýhoda proti hlavnímu konkurentovi ČSSD. Bez ohledu na kvalitu, sociální demokraté mají jako tradičnější strana s větším počtem členů také větší počet “odborníků” na různá témata. Zdá se, že Babiš je chce taky. Byť je podle všeho motivován spíše soubojem s Bohuslavem Sobotkou, než snahou stát se normální stranou.

Normální stranou se totiž zatím ANO stalo jen v těch nehezkých kategoriích. Za ten více než rok už mohl každý z 927 240 voličů, kteří Babišovi uvěřili, že jeho lidé “nejsou jako oni”, pochopit, že jsou.

Třeba v tom, že dělají stejné zákulisní dohody jako ostatní politici. Důkazem může být hned Babiš, který před komunálními volbami domluvil vzájemnou a hlavně neveřejnou spolupráci se zeleným Matějem Stropnickým. Není na tom nic špatného. Je jen směšné tvářit, že ANO takové věci nedělá, že ho politikaření nezajímá. Zvlášť, když v tom jeho lídři vynikají.

Voliči ANO se také dozvěděli, že Babiš a jeho lidé nesplnili žádný z protikorupčních zázraků, které slibovali. Naprostá většina návrhů o větší transparentnosti je buď odložena, nebo se ještě nedostala ani na papír. A je to právě hnutím ANO ovládané ministerstvo pro místní rozvoj, které nyní připravuje novelu zákona o veřejných zakázkách, o níž rozhodně nelze říct, že by nějak zvlášť aktivně útočila na korupci. Mimo jiné ponechává nadstandardně vysoké limity pro nákupy materiálu nebo služeb bez soutěže a zvyšuje možnost platit z veřejných peněz vicepráce až do výše 50 procent ceny zakázky. Místo nějaké výrazné kultivace korupčního prostředí se ANO aktivně podílí na jeho udržování, mírně řečeno

ANO otevřené, jak slibovalo, i v tomhle je stejné jako ostatní. Tak třeba pražská tvář hnutí a primátorka hlavního města Adriana Krnáčová tají, jaké odměny získala na ministerstvu vnitra. Babišovi tahle “transparentnost” zjevně nepřekáží.

Zbývá ještě třeba teze, že máme na ministerstvu financí alespoň schopného byznysmana, který, když dokázal vydělat miliardy pro sebe, bude to umět i se státní pokladnou. Ale zatím nic moc. Daňový výběr byl v lednu meziročně nižší o 17 miliard. Vybralo se méně ze spotřební daň z tabákových výrobků a také z DPH. Zřejmě by se to přihodilo i jinému ministrovi financí. Ale to je právě ono, Babiš je prostě jen obyčejný ministr, který nepřichází s ničím originálním, ničím výrazným. Jakoby se stále rozkoukával a učil nové řemeslo. Anebo, navzdory slibům, na víc nemá.

Na druhou stranu se za rok s ANO nestal ani žádný velký průšvih. Možná několik podivností, třeba způsob “odvolání” ministryně Válkové. Ale nic fatálního. To třeba Věci veřejné na tom byly ve stejné době mnohem hůř. Stačí si vzpomenout na jejich kluka z plakátu Radka Johna nebo slečnu Kristýnu Kočí.

Ať už se na sjezdu ANO stane cokoli, Babišovo hnutí se v té nejdůležitější věci běžnou stranou stejně nestane. Je zjevné, že velká část společnosti ani po roce nechápe, jak moc nenormální je spojení Babišova obřího byznysu, závislého na spotřebě jednotlivců, s mírně populistickou politikou, postem ministra financí a na masy zaměřenými médii. Babišovi obhájci pro tohle nemají mnoho promyšlených argumentů. Už zmiňovaný Faltýnek říká, že je lepší, když do politiky vstoupí úspěšný miliardář, o kterém se ví, co “všechno” má, než, když politiku dělají lidé, kteří skrytě prosazují zájmy kmotrů a berou za to od nich peníze.

Jenže to je problém. Jak si můžeme být jistí, že motivace těch druhých pomáhat si politikou k vlastnímu zisku mizí s velkým bohatstvím? Babiš rozšiřoval svoje impérium i v době, kdy byl dost bohatý. Pokračuje v tom i dnes. Dokonce se vrhá do dalších oblastí, například do zdravotnictví. Tedy, pořád ho žene kupředu touha po obchodním úspěchu, po zisku.

Babiš je stále v ohromném střetu zájmů a zdánlivě nikdo (s výjimkou některých médií) se tím nezdá znepokojen. Podle lednového průzkumu CVVM je Babiš dokonce nejdůvěryhodnějším politikem v zemi. Jako ministr financí a silný vládce vládní strany, která už rok dosazuje své lidí do mnoha funkcí státní správy, může velmi snadno pomáhat svému podnikání. Můžeme jenom doufat, že to nedělá. A doufání se jistotě ani trochu neblíží.

Víkendový sjezd ANO tohle nezmění. Snad se jen to, že Jaroslav Faltýnek a několik dalších politiků, které si Babiš vybere, získá konkrétní funkce ve vedení strany a možná, když se zadaří, hnutí veřejnosti prozradí něco o tom, co si myslí o Ukrajině nebo o důchodové reformě nebo nezávislosti státních zástupců nebo o něčem důležitém, co se právě děje. Možná. Ale i v takovém případě stále nepůjde o normální stranu.