Andrej Babiš, momentálně nejmocnější muž v Česku, je naštvaný. Jeho odcházející ministryně spravedlnosti Helena Válková se v rozhovoru pro deník Právo docela otevřeně rozpovídala o okolnostech své rezignace.

Je to na poměry české politiky velmi decentní a dospělé povídání. Přesto odhaluje dost z Babišova stylu politiky.

“Domluvili jsme se, že odejde důstojným způsobem. Teď tohle své přání ale zpochybňuje. Já se k ženám snažím chovat jako gentleman, proto tuhle pro mě uzavřenou věc nechci dál komentovat,” řekl Babiš pro Aktuálně.cz.

Jeho reakce na rozhovor Válkové se zdá být naštvaná. Možná není ve svém Agrofertu a ve svém hnutí ANO zvyklý, že se někdo ozve. A navíc takovým distingovaným a vyrovnaným stylem. Je rozdíl zbavit se někoho, kdo pak bude vděčný za nějakou funkci, za nějaký vliv nebo byznys a zůstane i loajální a poslušný, a někým, kdo si v budoucím životě zjevně poradí i bez Babiše a nemusí se ho tedy tím pádem tolik bát. Válková patří jako uznávaná právnička a pedagožka k těm druhým. A ve sněmovně to naopak může být ona, koho bude Babiš potřebovat.

Babiš se rozhodně dostal do nekomfortní situace. Vlastní vinou ovšem.

Je dobré si rozebrat, co měla Válková podle svých kritiků dělat špatně. Prý byla pomalá. Ale v čem přesně? Se zákonem o exekucích? Nebo o státních zástupcích?

Babišem navrhovaný nový ministr Robert Pelikán, první náměstek Válkové, před nedávnem sám řekl, že za pomalost současné vedení ministerstva moc nemůže. Ten plán, podle kterého mělo ministerstvo odevzdávat jednotlivé zákony, sepsala Pelikánova předchůdkyně Hana Marvanová. A podle Pelikána byl ten plán „nerealistický“. „Legislativní sekce byla v rozkladu, když jsem tam přišel. Neměl jsem polovinu zaměstnanců. Nabralo se několikaměsíční zpoždění. Víc nešlo udělat,“ řekl České televizi Pelikán.

A navíc, právě Pelikán měl na starosti jako první náměstek, aby se zákony předkládaly podle plánu. Když už chtěl Babiš někoho potrestat, proč ne jeho? Proč ho naopak chce povýšit?

Jinými slovy, pomalost asi nebude ten důvod. Co tam máme dál?

„Byla málo razantní,“ říká Babiš nebo jeho výkonná ruka a šéf poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek.

Dobrá, co to ale přesně znamená? Že neuměla „bouchnout do stolu“?

Jediné, co se lze od Babiše dozvědět, je, že Válková „není manažerka, takže má přátelský přístup“. A tady jsme ve světě miliardáře Andreje Babiše. Asi ano, tam, kde se dojednávají miliardové obchody, kde jedna firma požírá jinou, tam se do stolů mlátí a Babiš je v tom nejspíš hodně dobrý.

Ale má to takhle vypadat na ministerstvu spravedlnosti, když se konstruují zákony, které mají bezchybně sloužit lidem nebo firmám, mají být vycizelované, po odborné stránce nezpochybnitelné? Samozřejmě, že nemá. Pokud zákony vznikají silou, tak obvykle vyhrává ten, kdo ji má větší. Tedy, kdo má víc moci, peněz, funkcí. Výsledkem není zákon maximálně výhodný pro co nejvíc zúčastněných, ale zákon maximálně výhodný hlavně pro ty, kdo umí nejsilněji zalobbovat.

Jenže přesně v tomhle momentě jsme na Babišových limitech. Skoro vyhrál poslední volby a dnes by je nejspíš vyhrál úplně. Takže občané ho chtějí i v pozici, kdy vybírá ministry spravedlnosti. V pořádku.

Spor o novou verzi zákona o státních zastupitelstvích, který Válková vedla s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, byl právě spíš odborný a nesilový. Naopak se konečně zdálo sympatické, že spolu tyto dvě klíčové postavy justice nevedly otevřenou nebo skrytou válku, ale dokázaly se věcně domlouvat na kompromisech. Což je jistě v některých chvílích ustupování. Klíčový je ale konečný součet. Ale ta jednání jsou na začátku, je dost možné, že by se ministryně Válková nakonec třeba i ukázala jako velmi razantní.

(Ti podezřívavější si teď mohou myslet, že Babiš chtěl mít zákon o státních zastupitelstvích pod větší kontrolou, protože hrozilo, že by si do něj státní zástupci prosadili větší nezávislost na politicích.)

Popravdě, je svaté právo Babiše nebo ANO Válkovou odvolat. Není na tom vůbec nic špatného. Naopak, může být docela užitečné, když předseda strany dbá na to, aby na ministerstvech jeho strany byli opravdu jen ti nejlepší. A to i za cenu, že bude ministry střídat poněkud častěji.

Potíž je v tom, že by mělo být zjevné, že jde o tohle. Bizarní je, že první reakcí premiéra Bohuslava Sobotky na vynucenou rezignaci „jeho“ ministryně spravedlnosti jsou slova: „Nemám k tomu žádný komentář.“ Podobně tragická je i neschopnost ten zjevný tlak na odvolání Válkové pořádně vysvětlit. Ze strany Babiše tu dokonce není ani snaha o řádné vysvětlení, což je zkrátka arogance.

Jak se teď bude Babiš vyrovnávat s dojmem, že si chtěl prostě jen dosadit do funkce ministra spravedlnosti někoho ohebnějšího, přes koho by se lépe ovládaly různé citlivé kauzy a sbíraly informace s vydíracím potenciálem?

Není to ze strany Babiše a jeho ANO otevřená hra. Což je právě to, co Babiš sliboval. Že „nebudeme jako oni“, jako ostatní politické strany. A už zase jsou.