Věštba: Zvolením Matěje Stropnického do čela Strany zelených se nestane vůbec nic. Opravdu ne.

Bylo zajímavé sledovat, jak velké množství komentátorů a facebookových osobností s tak velkým zájmem sleduje volbu předsedy a vůbec celý sjezd zelených. Pozornost byla větší než šance uspět v jakýchkoliv volbách. A mnozí dokonce volbu “mladého Stropnického” téměř doporučovali. Prý proto, že je to výrazná a emoce vzbuzující osobnost, jediná takového druhu ve straně.

Ano, to jistě. Emoce Matěj Stropnický vzbuzovat umí. Negativní, ale to je jedno. Matěj Stropnický je sice bezpochyby talentovaným, ale pouze okrajovým politikem. Okrajovým ani ne tak proto, že od soboty vede stranu s asi jedním a půl procentem voličského zájmu, ale protože jeho samotného zajímá spíše okraj voličstva. V jeho případě se občas říká, že je radikálem, ve skutečnosti takový není. (K tomu nestačí vyhodit z bytu televizor a odmítat auta. To dnes dělá kdejaký hipster). Především se Stropnického politika prakticky nepotkává se zájmem, problémy a potřebami většiny lidí jeho a starší generace. Dokonce je to jeho záměr. Naposledy o víkendu dal Stropnický najevo neskrývané opovržení mainstreamovými politickými stranami. Chtějí se prý zalíbit všem, což on považuje za hloupé. Jenže to je přesně ta mentalita, která ze Stropnického dělá pro zelené spíše závaží.

Je to věc nejspíš dost pražská a středostavovská, ale zájem o volbu Stropnického (a u někoho možná i přání) pramení stále ještě z onoho pokračujícího hledání alternativ k existujícím stranám.

Vzdělanější a dobře situovaní obyvatelé středních a velkých měst mají pořád potíže volit sociální demokracii, protože je to strana, která se moc neposouvá ze svého zemanovského zaměření na těžký průmysl, důchodce a odbory někam k nabídce politiky pro pracující ženy s dětmi, mladé podnikatele v digitálním průmyslu a pro uvědomělé občany, kterým vadí, že před nimi stát tají, co se dá.

Tahle masa lidí má potíže volit ANO a ty důvody jsou notoricky známé - obrovitý střet zájmů provozovatele strany Andreje Babiše a pomalé nebo žádné plnění jeho křiklounských slibů.

Pak tu máme ODS, která je pro středového voliče buď pořád nepřekonaným zklamáním, nebo prostě stranou až příliš negativní, ať už jde o Evropskou unii, nebo uprchlíky.

Je tu TOP 09. Jenže bez Karla Schwarzenberga s jeho čírem. I když bude Miroslav Kalousek už napořád vystupovat jako čestný a moudrý politik, nikdy už nebude vévodit žebříčkům politických celebrit. Navíc lze dost pochybovat, že mu boj proti Babišovi vydrží jako hlavní program nějak moc dlouho.

Jsou tu lidovci. Ti sice lidem ve velkých městech nikdy k srdci moc nepřirostli, ale i tady začínají z nedostatku nabídky bodovat. Je dobré sledovat srovnání zelených právě s lidovci. V preferencích se nikam nederou, ale udržují si relativně stabilní formu. A nepotřebují k tomu ani hysterické vůdce, ani nijak výraznou aktivitu.

A zelení byli také alternativou. Do soboty. (Řekněme, že byli alternativou jen pro jistou skupinu středových městských voličů, kterým lze sice s úspěchem přičítat větší míru naivity, ale budiž, v dobách Martina Bursíka šlo prostě o relativně zajímavou stranu. Vždyť se dostala do sněmovny).

Ten, kdo řeší, jestli si koupit elektroauto, jestli nemá přísněji kontrolovat, zda to, co se prodává v supermarketech, je ještě vůbec jídlo, jestli by nešlo komunikovat se státem jednodušeji a hlavně elektronicky, ten často pošilhával i po zelených i po Bursíkovi. Svědčí o tom třeba úspěch Trojkoalice zelených, lidovců a Starostů v posledních komunálních volbách v Praze. Matěj Stropnický nikdy taková témata nereprezentoval, ne silněji, než kdokoliv jiný z větších politických stran.

Jeho volba může způsobit krátkodobou pozornost maličké výseče potenciálních voličů. Zdá se logické, že zelení a jejich sympatizanti toužili po někom výraznějším, protože je nikdo nevnímá nejméně od roku 2014, kdy se do jejich čela postavil po Ondřeji Liškovi... Kdo vlastně? Ale jméno předsedy nestačí. Předsedu lidovců Pavla Bělobrádka nezná podle agentury STEM asi pětina všech voličů, což není vůbec málo. Ale mírou popularity KDU-ČSL to nijak necloumá.

Potíž u Strany zelených je v tom, že není víc zelená než ekologická část programu ČSSD. Není víc zaměřená na modernizaci státu než piráti. A z pohledu onoho středového voliče, tedy toho, kdo je schopen dát dohromady těch vysněných pět procent hlasů, se ani nesnaží zaplnit žádnou zející díru v politice ostatních stran, a že jich je.

Volbou Matěje Stropnického se nestane nic. (Tak zní věštba.) Jeho první vystoupení po sjezdu sdělila onomu “pětiprocentnímu” voliči, že “se Západ podílel na destrukci států na Blízkém východě” a tím přispěl k migrační krizi. Hm, na tahle moudra už tu ale voliči mají KSČM, ODS nebo pana Konvičku. Že chce zkusit vybudovat “občanské hnutí”. Vážně? Kdo to tady už nezkoušel? Že chce být opozicí vládě, protože ta tu prý žádnou “legitimní opozici” nemá. Výborně, začínáme se dostávat do stavu, kdy jsou opozicí úplně všichni. Být opozicí začíná být v Česku ten skutečný mainstream. A ještě že ho zklamal Zeman. No jéje, takových jsou statisíce a ti chytřejší se alespoň snaží zamaskovat, že ho prokoukli až tak pozdě.

Zelení se Stropnickým v čele budou schopni pobrat nějaké to promile TOP 09 bez Schwarzenberga, nějaké to promile České pirátské straně (ale o jiné promile je piráti zase připraví), nějaké to promile lidovcům, kteří pro Prahu stále ještě nejsou dost cool, a nějaké to promile některým dalším malým. Pokud zelené nepovede někdo výrazněji dospělý a nebude dělat věci jinak nejen pro ty, kdo chtějí být jiní, ale i pro všechny, nebude tahle strana ničím jiným, než čím byla poslední dva roky.