V reakci na smrt tří českých vojáků v Afghánistánu se v našem mediálním prostoru objevilo mnoho článků vysvětlujících důležitost zahraničních misí. Bohužel vzniklo také přibližně stejné množství literárních produktů od akademiků z SPD, odborníků na bezpečnost z Haló novin a dalších zapálených nahnědlých vlastenců a slušných Čechů. Ti volají po zrušení misí, Afghánistánu a NATO, ani ne tak proto, že by to řešilo nějaký problém, nebo nedejbože dávalo jakýkoliv smysl, ale čistě proto, aby naštvali tu stále ještě příčetnou část populace.
Nestává se často, aby v místnosti plné politiků vládlo úplné ticho. Tento vzácný okamžik jsem zažil v půlce července v sídle amerického think tanku Atlantic Council ve Washingtonu. Konference, na kterou se sjeli odborníci a politici z celé Evropy, měla už dávno začít, nikdo z účastníků však tomuto faktu nevěnoval pozornost. Všichni se zatajeným dechem sledovali velkoplošnou obrazovku, která vysílala přenos ze summitu mezi americkým a ruským prezidentem v Helsinkách.