Slavné cestovatelské trio Mynář-Nejedlý-Tvrdík, které se už jednou proslavilo expedicí po stopách zmizelého prezidentova poradce Jie Ťien-minga v roce 2018, vyrazilo na další návštěvu do Číny. Kancléř Mynář se tam setkal s čínským vice-premiérem Chu Čchun-chuou údajně kvůli předání humanitární pomoci. Tu ale po vlastní ose předává vláda. A dorazí bezpochyby i bez toho, aby Mynář musel předávat „darovací listinu o humanitární pomoci.“ Tím však šaráda zdaleka nekončí.

V Česku nejspíš fungují dvě paralelní vlády zároveň. Jinak si nedovedu vysvětlit situaci, že šéf vlády Andrej Babiš říká do médií, že jeho vláda o zahraniční cestě trojice Mynář-Nejedlý-Tvrdík nic nevěděla. Naopak Tomáš Petříček, ministr zasedající v té samé vládě, prohlásil, že o cestě věděl? Tak jak to tedy je? A opravdu to ministr myslí vážně, když tvrdí, že netuší, co je na cestě zvláštního?

Pokud jde skutečně o neznalost, rád to vysvětlím. V první řadě, zahraniční politiku u nás určuje vláda. Je proto neobvyklé, že prezident poslal na oficiální setkání s čínským vicepremiérem svého kancléře, který Česko nijak nezastupuje.

Prezident zároveň vyslal jednat s Čínou zcela nevhodné osoby, které neměly ani demokratický mandát ani pověření řešit českou zahraniční politiku, zato ale obrovský konflikt zájmů. Kancléř Vratislav Mynář nemá bezpečnostní prověrku. Poradce Martin Nejedlý zase nemá žádnou oficiální funkci a i přesto vlastní diplomatický pas. Zato tvář čínských investic v Česku Jaroslav Tvrdík funkci má. Reprezentuje zájmy čínské státní agentury CITIC.

Cesta byla zcela netransparentní. Nevíme, s kým dalším se Mynář setkal. Ani, proč se čínský vicepremiér setkává s nižším státním úředníkem. O schůzkách samotného Tvrdíka s Nejedlým nevíme zhola nic. Stejně jako o zdrojích financování celé cesty. Trojice „zastupující zájmy českého lidu“ od svého příletu mlčí. Očividně informovat samotný lid o tom, co v Pekingu v jeho zájmu vyjednali, nepovažují za důležité.

Zeman zároveň svou údernou jednotku pro hašení problémů s Čínou poslal do Pekingu v okamžiku, kdy jsou naše vzájemné vztahy napjaté. Čínská ambasáda napsala otevřeně výhružný dopis druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli, zeslulému předsedovi senátu Kuberovi (a řadě českých podnikatelů) kvůli plánované cestě na Tchai-wan.

Prezident očividně v tomto konfliktu mezi Čínou a Českem straní Pekingu. Místo aby Číňanům pohrozil hůlkou, posílá usmiřovací expedici. Ta zároveň slouží čínské státní propagandě lépe, nežli Krteček. Výsledkem schůzky je totiž prohlášení o „stálém pokroku ve vzájemné spolupráci.“ Vicepremiér označil Mynáře za „speciálního vyslance“ a jeho cestu za důkaz „hlubokého přátelství české vlády a lidu s Čínou.“ Následovaly sliby o obnovení investic. Sám „speciální vyslanec“ si zase pochvaloval „silná opatření,“ která Peking přijal, aby zastavil epidemii viru korona. Zkrátka cirkus v přímém přenosu.

Druhým, důležitějším tématem jednání byla podle dostupných informací účast Zemana na summitu 17+1 plánovaném v Pekingu na duben. Konkrétně za jakých okolností by mohl prezident přijet bez úplné ztráty tváře. Tento summit je významný, protože ho má hostit osobně prezident Si Ťin-pching (dříve ho zaštiťoval „jen“ premiér Li Kche-čchiang). Vrcholná účast na české straně je tedy pro čínské komunisty důležitá.

Od svého příletu šla celá trojice do dobrovolné karantény. Protože jak řekl Jaroslav Tvrdík, pravidla by měla platit pro všechny… S výjimkou papalášů, řekl si nejspíš Martin Nejedlý a karanténu záhy porušil.

A závěrem si neodpustím poslední otázku. Posledně přivezlo toto Bratrstvo kočičí pracky z Pekingu státní agenturu CITIC. Až se bojím ptát, co to bude tentokrát?