Jak Mladá fronta DNES mystifikuje o Německu a zvládání pandemie

05. 05. 2020 | 00:25
Přečteno 8128 krát
Redaktor Mladé fronty DNES Jiří Sládek zveřejnil ve dvoučisle MF Dnes z 30. dubna/1. května z mého pohledu velmi zavádějící článek o Německu a jeho zvládání pandemie (článek viz odkaz tady). Myslím, že jedno z nejčtenějších médií by se manipulativních vyjádření dopouštět nemělo. Netvrdím, že sám jsem odborníkem na pandemie, nicméně dokážu rozpoznat nekvalitní práci s informacemi a argumentační faul. A toho se pan Sládek dopustil několikrát. Dopis jsem odeslal vedení MF Dnes, jakož i autorovi:

V Berlíně dne 4. května 2020
(všechna čísla vztahující se k pandemii jsou aktuální k 4. květnu 2020, 18:00, pokud není uvedeno jinak)

Vážený pane Sládku,

obracím se na Vás ve věci Vašeho článku „Německo sbírá aplaus ze světa. Oprávněně?“, který vyšel ve dvojčísle MF Dnes ze dnů 30. dubna a 1. května 2020. Jakožto politolog dlouhodobě žijící v Německu si vážím zájmu českých médií o situaci v Německu. Nicméně jsem přijal s lítostí, že Váš článek byl plný citově podbarveného jazyka a účelově interpretovaných informací, z kterých jasně vyznívá snaha počínání Německa znevážit, případně zpochybnit. Proto cítím nutnost na tyto nepřesnosti, ať už záměrné či nikoliv, reagovat. Budu rád za otištění mé reakce, která by dle mého názoru mohla vhodně doplnit probíhající debatu. Ta je totiž nutná, nicméně v současné formě je velmi neobjektivní, což jistě nepřispívá k uklidnění rozjitřených nálad ve společnosti.

Předně je třeba se vyjádřit k Vašemu implicitnímu podivení se nad tím, že světové deníky vyzdvihují Německo jakožto zemi, která si dokázala s virem poradit. Ano, je pravda, že například Washington Post staví Německo do ostrého kontrastu s Velkou Británií. Nicméně ve článku, na který se nejspíše odkazujete [1], se neozývá zhola nic podobného „hlasitému potlesku“ nebo „přehnanému jásotu“. Ostatně, ten byste těžko hledal i v Německu samém. Článek pouze odkazuje na jasné, daty podložené rozdíly mezi Německem a Británií. A z dat Německo vychází lépe. Jeho autoři například připomínají, že v době vydání článku (16. dubna), bylo v Německu provedeno celkem 1,3 milionů testů, zatímco v Británii, která má o 17 milionů obyvatel méně než Německo, testů bylo pouze 335 tisíc. K dnešnímu dni bylo v Německu provedeno více než 2,5 milionů testů (v přepočtu 30 tisíc testů na milion obyvatel), v Británii 1,26 milionů (17 tisíc testů na milion obyvatel). Rozdíl tedy přetrvává a Váš článek ho, kdo ví proč, nezmiňuje. Pro zajímavost, v Česku bylo k 4. květnu provedeno pouze 261 tisíc testů (24 tisíc testů na milion obyvatel).

Dále k Vašemu tvrzení, že počet obětí neopravňuje k nadšení. Jistě, každého jediného ztraceného života je škoda. Nicméně uvádět absolutní počty mrtvých a snažit se jimi cokoliv dokázat je velmi zavádějící. Počet mrtvých, ani počet nakažených nutně nedokazuje úspěšnost, s jakou stát pandemii zvládá. Důležitá je smrtnost, tzn. procento úmrtí z celkového počtu nakažených. Ano, co se celkového počtu nakažených týče, je Německo v první šestce. Nicméně ve smrtnosti (která dnes činí 4,14 %) je až na místě 24. z celého světa. Británie má přitom smrtnost 15,24 % a zaujímá ve smrtnosti nechvalné šesté místo ze všech zemí na planetě. Co se navíc aktivních případů týče (tedy pouze těch zatím nevyléčených), je Německo na čtrnáctém. Aktivních je zde pouze 26 179 případů, tedy 15,8 % všech případů. Neobstojí dále ani Váš argument, že „počet úmrtí je v Německu podle všeho mnohem větší, než vypovídají oficiální čísla“. Ano, to je nejspíše pravda, ale stejně tak to platí o každé jiné zemi světa. Stoprocentní zachycení viru není možná a všichni pracují jen s oficiálně potvrzenými počty případů. To ale nijak nedegraduje úspěchy Německa nebo jiných zemí, kde je relativně nízká smrtnost či aktivních případů oproti ostatním. „Přehnaný jásot“ asi není třeba, ale potlesk by si Německo nejspíše zasloužilo.

Stejně tak neplatí, že německá velvyslankyně v USA Emily Habertová „krotí nadšení“ z německého úspěchu. Habertová pouze říká, že neexistuje žádný ryze německý, osvědčený postup proti pandemii. Bezpečnostní doporučení jsou po celém světě zhruba stejná. Záleží jen na obyvatelích a na vládách, jak efektivně a striktně je budou vymáhat. Velvyslankyně nicméně vůbec netvrdí, že si německý postup nezaslouží pozornost či chválu. Ano, postup to nejspíše nebyl unikátní, ale to neznamená, že nebyl úspěšný. Bohužel německé diplomatce tedy vkládáte do úst něco, co nikdy nevyslovila, a tvoříte tím nepřesný obraz o německé situaci.

Máte pravdu, že Němcům jistě při zvládání pandemie pomáhají shody okolností, které nemohli ovlivnit – například relativně mladá populace, která je nejspíše méně náchylná k vážnému průběhu nemoci. Nicméně musím odmítnout Vaše zařazení faktorů jako „kvalitní zdravotnictví“ či „úspěšný program testování“ do výčtu oněch šťastných okolností, které Němcům pomohly. Naopak. Kvalitní zdravotnictví a promyšlený systém testování vyžaduje dlouhodobou koncepční práci a systematičnost. Jak jsem již zmínil výše, Německo testuje v přepočtu na obyvatele výrazně více než Británie.

Dále pak není zcela pravdivé Vaše naznačení, že Němci jsou úspěšnější proto, že měli víc času se připravit. Jistě, pandemie sem přišla později než například do Itálie, což znamenalo jistý čas navíc. Nicméně je velmi pravděpodobné, že Německé zdravotnictví bylo na krizi podobných rozměrů připravenější než jiné země, a to již dlouho dopředu. Už v roce 2012 (tedy před osmi lety) vyšla ve vědeckém časopise Intensive Care Medicine studie [2], podle které mělo Německo zdaleka největší počet lůžek intenzivní péče – přesněji 29,2 na sto tisíc obyvatel. Velká Británie tehdy měla kapacitu pouze 6,6 lůžek, tedy hluboko pod průměrem EU. Česko bylo s 11,6 lůžek těsně nad průměrem. Takže, ano, je sice asi pravda, že „němečtí lékaři nejsou lepší než lékaři jinde“, ale je evidentní, že německé zdravotnictví lépe připravené bylo.

K Vašemu tvrzení, že Německo „podceňovalo“ roli roušek v omezení šíření nákazy, mělo „nekonzistentní“ názory a že nyní německé úřady „překvapivě“ tvrdí, že jsou užitečné. Jistě, z pohodlí české kotliny, kde se nošení roušek prakticky přes noc stalo div ne náboženstvím, by se mohlo zdát, že jsou všelékem a že kdo je nenosí je automaticky vyvrhelem společnosti. Nicméně platí, že vědecká obec si dodnes není přínosem roušek zcela jistá. Například Světová zdravotnická organizace doporučuje [3] jejich nošení zejména těm, kteří jsou nemocní nebo mají příznaky, či se starají o jiné, kteří buď nemocní jsou, nebo mají příznaky. Německý Institut Roberta Kocha pak doporučuje [4] jejich nošení v místech s vysokou koncentrací lidí. Nicméně odborníci upozorňují, že nesprávná manipulace s rouškou může přivodit více škod než užitku a že by jejich používání mělo kvůli nedostatku zásob být vyhrazeno zejména těm, kteří roušky opravdu potřebují. Tedy třeba zdravotnickému personálu. Navíc, jelikož německá vláda nebyla schopna zajistit distribuci roušek do každé domácnosti, zdá se mi rozumné, že se z jejich nošení nestala povinnost, jejíž porušení je tvrdě sankcionováno, jako tomu je v Česku. Patří dle mého názoru k zodpovědnému chování vlády, aby vyžadovala pouze dodržování takových pravidel, jež je sama schopna garantovat. Můžeme diskutovat o tom, jak zodpovědné a fér je po občanech vyžadovat, aby si roušky sami ušili. Německá vláda se každopádně domnívá, že by to moc fér nebylo.

Německo je navíc federací. Jak správně uvádíte, zdravotnictví je ve výlučné kompetenci spolkových zemí. Vláda jim nemůže nic taxativně nařizovat. Německá ústava dokonce neumožňuje vyhlášení nouzového stavu v takovém rozsahu, jak ho známe z Česka. To má jasné a legitimní historické důvody. Článek 48 ústavy Výmarské republiky umožňoval spolkové vládě vydávat dekrety a přikazovat spolkovým zemím opatření bez vlivu parlamentu. Právě skrze článek 48 Adolf Hitler schválil tzv. zmocňovací zákon. Kam vedl, to už historie ví přesně. Nyní je tedy zcela běžné – a ústavodárce to tak chtěl – aby vláda nemohla spolkovým zemím nařizovat. Vyčítat federální republice v takovémto kontextu nekonzistenci je tedy liché a zavání neinformovaností.

Německé federální uspořádání souvisí i s Vaší další, zcela neobjektivní a politicky podbarvenou výtkou, že se sice Angela Merkelová „chovala jako vždy v minulosti. Zpočátku nedělala vůbec nic“. Toto zvolání se snaží vsugerovat, že německá vláda nástup pandemie zaspala. Což není pravda. První případ byl v Německu potvrzen 27. ledna. Už o den později spolkový ministr zdravotnictví Spahn uspořádal tiskovou konferenci, na které uklidňoval občany. Byly zřízeny krizové linky pro ty, kteří byli situací vyděšeni. Další tisková konference následovala už 1. února, spolková vláda následně poslala ochranné vybavení do Číny. Devátého března se pak vyjádřil mluvčí spolkové vlády Steffen Seibert, který ubezpečil občany, že celá vláda, s "kancléřkou ve velení", se pandemií zabývá. Ano, Angela Merkelová zpočátku nevystupovala. Ale vzhledem k německému, výše popsanému kontextu, to ani nebylo nutné. Jednat musely především jednotlivé spolkové země, a to se dělo. Jistě, v Česku jsme si zvykli, že vláda má několik tiskových konferencí denně, často s protichůdnými oznámeními. Dá se ale tvrdit, že umírněnější, klidnější přístup, kdy vrchní představitelé státu vystupují až po zdravé úvaze, je rozumnější. Nicméně, kancléřka Merkelová ke krizi vystoupila již 11. března, kdy pandemii – proti zvyklostem – věnovala celou tiskovou konferenci. Není tedy zdaleka pravda, že buď ona, nebo spolková vláda nic nedělaly, a už vůbec že to tak bylo „vždy v minulosti“.

Angela Merkelová sice 10. března řekla, že je možné, že se virem nakazí 60-70 % Němců. Nicméně není pravda, že tím Němce „vystrašila“, nebo že by snad tento odhad pocházel z její nedostatečné erudice, jak se snažíte naznačit. Naopak. Původním autorem odhadu byl již prvního března celosvětově uznávaný virolog Christian Drosten [5], který je například autorem PCR testu. Tím se dnes na celém světě zjišťuje přítomnost koronaviru v těle a v současnosti je vládním poradcem pro koronavirus. A rozhodně neplatí, že by Drosten Němce jakkoliv „strašil“. Naopak říkal, že promoření populace na 70 procent může trvat dlouhou dobu, možná až dva roky a postupovat velmi pomalu. Dokonce prohlásil, že věří tomu, že se "plamen viru podaří v Německu udržet tak slabý, že si jej časem v běžném životě sotva budeme všímat". S tím, že se časem promoří velká část populace – a je jen otázkou, jak rychle k promoření dojde – mezitím souhlasí množství odborníků. Němci tedy neřekli nic převratného, bez ohledu na to, jestli to například Andreje Babiše pohoršilo.

A nakonec k argumentu, že Německo sice odmítá společné evropské dluhopisy, ale „argumentaci nechává na nizozemském ministru financí“. Opět, není pravda, že by se k nechuti vydat evropské dluhopisy Němci vůbec nevyjadřovali. Odmítl je například spolkový ministr financí Olaf Scholz nebo třeba Markus Söder, bavorský premiér. Ba co víc, už 23 března tzv. eurobondy jasně odmítl také Peter Altmaier, německý ministr hospodářství a energetiky, současně Merkelové stranický kolega a blízký spojenec. Což je v diplomacii zhruba totéž, jako kdyby to udělala Merkelová sama. Takže opět, vyčítat Německu nečinnost na evropské úrovni je liché. Navíc, Německo v odporu k evropským dluhopisům zdaleka není samo. Proti se kromě Německa a Nizozemska vyslovuje například také Rakousko či Finsko.

Cením si Vašeho zájmu o situaci v Německu. Nicméně na základě výše uvedených skutečností se nemůžu ubránit dojmu, že Vaším cílem nebylo čtenářům poskytnout objektivní informace a z nich dovodit logické, objektivní závěry. Spíše se zdá, že jste se snažil Německo systematicky prezentovat v nelichotivém světle. Já sám nejsem virolog a mým cílem nebylo ani za každou cenu tvrdit, že Německo situaci zvládlo absolutně bez chyb a na jedničku. Přehnaný jásot není oprávněný ani zde, to máte jistě pravdu. Nicméně argumenty, které jste ve svém článku uvedl, žádné zásadní pochybení Německa nedokazují. Jestli existují, je potřeba je hledat jinde a s respektem k objektivní, kritické práci s daty. Ta mi bohužel ve Vašem původním článku chybí. Což je u novináře píšícího pro deník s výraznou čteností poněkud politováníhodné.

S přáním hezkého dne,

Ján Michalčák, MSc.
politolog, t.č. žijící v Berlíně

Zdroje:
1: https://www.washingtonpost.com/world/2020/04/13/where-germany-had-success-fighting-coronavirus-britain-failed/s
2: https://link.springer.com/article/10.1007%2Fs00134-012-2627-8
3: https://www.bbc.com/news/health-51205344
4: https://www.rki.de/SharedDocs/FAQ/NCOV2019/FAQ_Mund_Nasen_Schutz.html
5: https://www.bz-berlin.de/berlin/70-prozent-der-deutschen-werden-corona-bekommen


Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy